Komisařka Výrová mimo službu. Sýkora vydal detektivní povídky, škoda že žánr opouští

Pavel Mandys Pavel Mandys
18. 11. 2020 17:00
Nedávno vydaná povídková kniha Michala Sýkory nazvaná Nejhorší obavy trochu klame. Dvě ze tří povídek mají přes 100 stran a horší spisovatel by je nepochybně natáhl na samostatný román.
Michal Sýkora je znám také díky televizním adaptacím knih Modré stíny, Případ pro exorcistu a Pět mrtvých psů z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice.
Michal Sýkora je znám také díky televizním adaptacím knih Modré stíny, Případ pro exorcistu a Pět mrtvých psů z cyklu Detektivové od Nejsvětější Trojice. | Foto: ČTK

Formát povídky sice v detektivním žánru není výjimečný, v posledních desetiletích však ustupuje. Souvisí to s tím, že u nás i ve světě ubylo časopisů, kde by detektivní povídky mohly vycházet. Přitom zejména autoři americké drsné školy povídkami vesměs začínali a například Raymond Chandler některé později přepracoval do románů či přinejmenším využil některé motivy.

Vyšetřovatelku Marii Výrovou v televizní adaptaci hraje Klára Melíšková.
Vyšetřovatelku Marii Výrovou v televizní adaptaci hraje Klára Melíšková. | Foto: Karel Cudlín

Kromě toho, že zmizela hlavní platforma, samozřejmě platí i to, že detektivní povídka vždy bývá o něco plošší a průhlednější než román, kde je více místa na falešné stopy a nevinné podezřelé.

Nejčastějším prostorem, kde detektivní povídky v posledních letech dostávají šanci, bývají sborníky. Michal Sýkora takto zatím přispěl do dvou, přičemž oba tematizovaly konkrétní místo nebo město: v roce 2016 to byla kolekce Praha noir, letos Krvavý Bronx. A zatímco ani v jednom ze sborníků Sýkora nepoužil svou kmenovou vyšetřovatelku Marii Výrovou, která působí ve spisovatelově domovské Olomouci, v nedávno vydaném triptychu povídek nazvaném Nejhorší obavy je Výrová opět hlavní hrdinkou. A to přesto, že už policii opustila a teď přednáší.

K prvnímu případu ji přivede právě jedna z jejích studentek. Povídka se jmenuje Před potopou, což upozorňuje, že zločin se stal v éře divokého kapitalismu 90. let minulého století, před prvními velkými povodněmi v roce 1997, které nečekanou silou zasáhly mnoho moravských měst a vesnic včetně Olomouce.

Prvek povodní nicméně v příběhu hraje roli spíše symbolickou, jako jev, který možná ukončil éru jisté bezstarostnosti a svobody, jež ale měla mnoho stinných stránek a četné oběti.

Oběťmi v této povídce jsou manželé, kteří zemřeli při autohavárii. Na místě se sice najde kulka ve stromě, jinak ale nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo o vraždu. Že to tak být mohlo, po letech jeden z pamětníků svěří vnučce, ta to předá Výrové, a protože bývalá policistka na případu kdysi pracovala, začne vše prověřovat znovu.

Slibně rozehraná povídka naráží na mantinely svého rozsahu, a tudíž omezený okruh podezřelých, z nichž čtenář brzy identifikuje jak toho falešného, tak toho pravého. Pachatel navíc projeví značnou dávku hlouposti, když si ponechá zbraň, kterou před lety použil, a dokonce z ní znovu střílí na veřejnosti.

Následující Životní dílo akademika Plíška je spíše literární hříčkou, variací jak na - u nás nepříliš známý - žánr univerzitní detektivky (připomeňme, že Michal Sýkora už téměř 20 let učí na olomoucké univerzitě), tak především na záhadu zamčeného pokoje. Přičemž pachatele tuší čtenář od začátku a Sýkora ani nenabízí moc postav na výběr. Spíše jde o to, jak ke zločinu došlo v profesorově zamčené pracovně. A pak také o psychologické portréty oběti i pachatele, které jsou sympaticky rozporné.

Patrně nejlepší z trojice je titulní povídka, zejména kvůli fatálnímu závěru. Má navíc thrillerový spád, protože kromě vraždy venkovského realitního magnáta a neúnavného sukničkáře se tu pátrá také po unesených dětech. Pachatele sice opět vytušíme docela brzy, byť tentokrát je výběr podezřelých asi nejpestřejší a nejzamotanější, podstatnější prvek ale představuje souběh dvou zločinů, jenž vede k neúmyslné tragédii.

Obal knihy Nejhorší obavy.
Obal knihy Nejhorší obavy. | Foto: Host

Trochu to připomíná některé thrillery amerického romanopisce Elmora Leonarda, případně jím inspirované filmy Quentina Tarantina nebo bratrů Coenových: občas náhodný souběh či rovnou konflikt zločinných úmyslů rozpoutá peklo. Pamětníci si vzpomenou na slavnou detektivku Friedricha Dürrenmatta Slib, kde podstatnou roli také hrála tragická náhoda.

Michal Sýkora osudy svých chybujících postav skvěle zaplete, povídka má tempo a dobře vystihuje atmosféru vesnice, kde se o lidech ví více, než by si přáli. Průměrný spisovatel by možná neváhal a nafoukl by příběh na samostatnou knihu, kratší formát mu však svědčí.

Platí to ostatně o všech třech povídkách: oproti některým Sýkorovým románům jsou o poznání úspornější a pročištěnější, aniž by však postrádaly občasná líčení atmosféry anebo přírodní či městské krajiny. Ale jen občasná a krátká, která děj zpestří, avšak nezpomalí. Autor se za ta léta nepochybně "vypsal" do stylu, který jeho typu detektivky - moderní whodunitce - sluší. A lze litovat, že dle nedávného vyjádření detektivní žánr na čas opouští.

Autor je redaktorem časopisu iLiteratura.cz

Kniha

Michal Sýkora: Nejhorší obavy
Nakladatelství Host 2020, 272 stran, 329 korun.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy