reklama
 
 

KOMIKS Překvapivý Noe, Rorschach i jednohubky ze Star Wars

22. 4. 2014 15:49
Jaké jsou komiksové novinky na pultech knihkupectví? Na čtenáře čeká zvrhle pubertální Gantz, fenomenální Sin City i čím dál populárnější stripy.

Nové knihy - Na sklonku minulého roku jsme vyjádřili obavu, že komiksů bude v letošním roce méně. Nu, nakonec se ukázalo, že to nebude tak horké. Máme pro vás hned několik zajímavých tipů!

Darren Aronofski: Noe

V krutém světě sužovaném dlouhým obdobím sucha i ničivými nájezdy barbarských hord žije muž jménem Noe.

Zatím poslední film Darren Aronofského disponuje i komiksovou verzí, kterou slavný režisér napsal daleko dřív, než natočil nepříliš povedený film. První část (ze čtyř) je již k dostání v našich knihkupectvích. A i pokud jste se filmu vysmáli, komiks by vás minout neměl. Nemá sice Emmu Watson, ale jinak jsou klady, podle prvního alba soudě, výrazně na jeho straně.

Noe je zde rozhodně víc než vegetarián, kterému přeskočilo, protože ve vyprahlém post(pre)apokalyptickém světě jedl jen trní. Uznává lov pro maso, štve jej však zbytečné zabíjení – například pro rohovinu. Větší smysl dává i svět kolem něj – je bohatší, reálnější, lidé v něm přirozeně vstupují do logických vztahů osobních i sociálních a dostaneme se i do Babylónu.

Ovšem to, že komiks je oproti filmu příběhově rozmáchlejší a jde více do hloubky, to je tak nějak očekávané. Opravdu překvapivé je vizuální řešení některých prvků. Například padlí andělé, které nakonec Noe přesvědčí, aby mu pomáhali při stavbě archy, vypadají ve filmu jako kříženci Kamenožrouta z Nekonečného příběhu a entů z Pána prstenů. V komiksu se jedná o čtyřruké obry – tedy o řešení, které je uměřenější, což v médiu, které se nemusí omezovat ničím jiným než fantazií tvůrců, docela překvapí.

A právě to je dojem z celého komiksu: překvapivý. V dobrém slova smyslu.

Před Strážci: Komediant/Rorschach

Morálka Edwarda Blaka je temná a rozporuplná, skoro jako jeho černý smysl pro humor... U Waltera Kovacse bylo už od dětství jasné, že má na rozdíl od všech ostatních vrozený smysl pro spravedlnost.

Nakladatelství BB Art pokračuje ve vydávání doplňujících příběhů ke slavnému komiksu Strážci Alana Moorea. První svazek byl profesionálně odvedenou prací, v níž však chybělo něco skutečně osobitého. To se nyní mění s příchodem scenáristy Briana Azzarella, odborníka na temné příběhy z ghett. Jeho komiksy jsou o lidech deformovaných prostředím a zločinem. Ideální autor jak pro příběh Komedianta, tak Rorschacha.

Dobrá zpráva je, že jeho práce je opravdu azzarellovská. Včetně souznění s výtvarníky, kteří dělají ze světa jeho komiksů opravdu hnusné místo. Komediantův příběh je navíc propojen se zákulisím americké politiky kolem klanu Kennedyů, Rorschach je zase vhodně omezen na špinavé ulice velkoměst, kde se zločin vymkl kontrole – drobný, krvavý, bez fines a stylu.

Ta špatná zpráva je, že na Azzaralla máme větší nároky. A pokud se pustí projektu typu Před Strážci... Samy o sobě jsou jeho příběhy výborné, ale v porovnání s jeho eposy, jako je 100 nábojů, se prostě drží při zemi. A v porovnání se Strážci jsou prostě jednorozměrné. Jsou to temné příběhy, u kterých dopředu víme, že budou temné, nikde nejsme překvapeni, nikde zneklidněni...

Ale pořád platí: oproti první knize posun vpřed. A pokud jste Strážce nečetli, budete nadšeni.

Jeff Smith: Kůstek 6 – Hledači pokladů

Bratranci Kůstkovi, babča Ben a Trnka konečně přicházejí k městu Atheia, kde se setkávají se starými přáteli a chystají se k boji proti Pánu kobylek.

Kůstek Jeffa Smithe je geniální mix fantasy eposu ve stylu osmdesátkových variací na Tolkiena (tedy autorů, jako byli D. Eddings, Terry Brooks či Tad Williams), pixarovského vyprávění pro celou rodinu a groteskového pojetí některých scén coby těch nejlepších stripů... A to pořád ještě jen kloužeme po povrchu.

Smith každopádně dokázal vytvořit fascinující svět plný zajímavých postav, které z původně schematických charakterů dorostly do takřka tragických rozměrů. V šesté česky vydané knize se trochu mění prostředí – dostáváme se do velkoměsta – ale kvalita zůstává. Smith opět okouzluje svou černobílou kresbou i brilantními dialogy, které kongeniálně převádí do češtiny Michael Bronec.

Je radost ponořit se do příběhu, který je čím dál osudovější a beznadějnější, ale pořád dokáže překvapit rozvernými rvačkami s gigantickými včelami („To je moje samička, dvounožce.“) nebo domáckou ražbou mincí... Matt Groening měl pravdu: Kůstek je komiks, který nelze nemilovat.

Star Wars omnibus

Na počátku 90. let už téměř nikdo nevěřil, že je možné fenomén Star Wars resuscitovat. Vše se změnilo až s velkým návratem původních tří dílů na plátna kin v podobě Speciální edice a poté s následným uvedením filmu Epizoda I - Skrytá hrozba.

Omnibusy Star Wars se už na našem trhu zabydlely a nabídly lepší i horší komiksy. Nejnovější Vyslanci a zabijáci patří k těm lepším. Povídky odhalující pozadí Epizody I jsou sice vyloženě jednohubky, které ocení jen skalní fanoušci Lucasova vesmíru, ale naštěstí netvoří jádro knihy.

Tím je trojice příběhů, která dostojí podtitulu omnibusu. Pozornost si zaslouží především poslední z nich, jenže je věnovaný Jango Fettovi a jeho cestě do služeb Sithů. Jeho příběh je akční, na poměry Star Wars i příjemně rozporuplný a opravdu přidává důležité střípky k filmovým příběhům.

Čistě z komiksového hlediska samozřejmě pořád platí, že Star Wars nejsou nic než skvělá zábava na ukrácení dlouhých chvil. Začtete a zakoukáte se do nich v podstatě kdykoliv. Barevné, dynamické obrázky... kterým vyloženě svědčí, když se soustředí na komornější dramata v pozadí velkých dějin Impéria či Republiky.

Stripové okénko: Peanuts, Dilbert a Macunado

Stripy jsou u nás čím dál populárnější a my se můžeme těšit hned z několika, kterým se dostává souborné péče. V nedávné době se v nakladatelství Plus objevil první svazek sebraných stripů Peanuts. Oproti již vydaným čtyřem tematickým výborům se zde jde pěkně chronologicky – byť ne úplně od počátku, ale až od roku 1965, kdy se parta kolem bígla Snoopyho stává fenoménem.

Setkáme se zde se všemi oblíbenými postavami, situacemi i hláškami v čele s „Můj ty smutku“. Snoopy má svá tajemství i spisovatelské ambice, děti kolem něj své lásky a traumata a svět je prostě takový, jaký podle nejslavnějšího z bíglů být má.

Pokud máte raději vyhraněnější stripy, sáhněte po pátém Dilbertovi. Ten je podle názvu „namakaný od klikání myší“, takže je jasné, že jej ocení všichni, kdo sedí hodně u počítačů, především pokud tak činí v korporátním prostředí a oceňují jemný vtip založený na klinické depresi a vědomí, že život už nikdy lepší nebude a úctu, natož sebeúctu už v samoobsluze nevedou. Ne nadarmo je zde nejinteligentnější postavou pes hlavního hrdiny, který touží ovládnout svět. A protože není omezován morálkou, asi se mu to i povede.

Třetím zajímavým stripovým titulem je pátý svazek Macunada Ricarda Linierse, kterého u nás vydává nakladatelství Meander. Macunado bychom mohli popsat jako „správně ulítlé“ - Liniers je mistrem hořkosladkého humoru a jeho postavy zjišťují, že žádná věc či událost není tak obyčejná, aby nestálo za to se nad ní zamyslet.

Sin City 7: Do srdce temnoty

To mizerný město, koho nezkazí, toho aspoň pošpiní. Koho nedokáže pošpinit, toho zabije.

Sin City je fenomén. Frank Miller zde nechal naplno vyniknout svou zálibu v temných hrdinech, které pohání vyvážený mix archaického mravního kodexu a vlastních démonů, jejichž vypuštění znamená cestu do pekel. Jejich příběhy mohou skončit velkou tučnou zabíjačkou a opojným infernem, ale také sebevraždou, na elektrickém křesle nebo v krvi u nohou těch nejhorších lidských zrůd.

Sin City dokonale využívá černo-bílou (nikoliv pouze černobílou) kresbu, kde z jednolitého pozadí vystupují pouhé obrysy postav i prostředí. To město je plné špíny, korupce, zmařených životů. Je to temné město.

A právě do temnoty míří i sedmá kniha série. Jedná se o mírně upravené nové vydání původního titulu Pekelná jízda. A i když to není nejlepší Sin City, je to klasické Sin City. Miller se zde v tom nejlepším slova smyslu rozšoupl a nabídl dosud nejdelší výlet do světa města hříchu. A protože se rozšoupl, tak tentokrát ukáplo i více barvy – a je to opojné, šokující, vtipné i v rámci série rouhačské, protože se nejedná jen o jednu pečlivě vybranou barvu, ale opravdu o barevné stránky, které se objeví ve chvíli, kdy je hlavní hrdina pod vlivem drog...

Prostě dokonalá vábnička na chystané souborné vydání všech Sin City v jedné knize...

Gantz 3

Začíná nové kolo! Kei a jeho přátelé se po příliš krátkém odpočinku vrací do staré známé místnosti. Kolik nováčků tentokrát přežije setkání s nepřítelem?

Gantz je velice příjemná záležitost. Pokud tedy máte rádi příběhy, kde hodně vybuchují hlavy, případně celá lidská těla, šikanují se středoškoláci, ale i jakuzáci (na každého jednou dojde) a roztomilé Japonky ukazují často a rády nerealisticky velká, dokonale tvarovaná prsa. Ano, je to pubertální. Ano, je to brak. Ano, je to až strašidelně zábavné.

Podobně jako řada dalších mang a anime seriálů se totiž pod povrchem plným těch nejhorších klišé a atrakcí pro nejnižší pudy pomalu rozbíhá propracovaný příběh a zdánlivě černobílé postavy se najednou vybarvují a získávají hloubku. V Gantzu jsme zatím jen na začátku, takže pořád ještě převažují ty atrakce, ale první náznaky se už objevují.

Platí tedy, že s každou další vydanou knihou je toto dílko lepší a lepší. A i kdyby nebylo, tak scéna, v níž krásné děvče prosí středoškoláka, zda by si je nenechal u sebe jako domácího mazlíčka, je prostě geniální.

Petr Kopl: ztracený svět

Profesor Challenger se vydává s celou výpravou do povodí Amazonky, aby dokázal svůj dřívější objev, který vědecký svět naprosto odmítá.

Petr Kopl se v posledních letech stal jedním z nejvýraznějších domácích komiksových tvůrců. Rozjel výborné stripy Štěky Broka Špindíry, zadaptoval do komiksu legendu domácí fantasy devadesátých let Wetemaau a je odborníkem na komiksová zpracování příběhů Sherlocka Holmese. A nejen jeho.

Nyní přichází s dalším příběhem ze své řady Victoria Regina (patří sem krom „sherlockovek“ i jeho adaptace Draculy či Tajemného hradu v Karpatech) – Ztracený svět. Pro slavný román Arthura Conana Doyla to mimochodem není první domácí překlopení do obrázků a bublinek – na jednu z nich ostatně Kopl i na některých místech odkazuje.

Koplův Ztracený svět je plný viktoriánských hrdinů, ctných žen, prehistorických ještěrů a parostrojů. Je to na první pohled komiks zrozený z nadšení a ono nadšení se daří přenášet na čím dál početnější skupinu fanoušků. Zaslouženě, protože přes všechno to nadšení je Kopl především skvělý vypravěč, který přesně ví, co chce říct a co nakreslit. A takových není nikdy dost.

autor: Boris Hokr | 22. 4. 2014 15:49

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama