Autorka knihy, kterou v českém překladu Jany Jašové vydalo nakladatelství Mladá fronta, se jmenuje Ottessa Moshfeghová. Narodila se roku 1981 v americkém Bostonu do hudební rodiny. Matka pochází z Chorvatska, otec židovského původu je z Íránu.
Moshfeghové debut se objevil v nominacích na Bookerovu cenu, sklidil velký úspěch a je podivuhodné, jakou šíři interpretací vyvolal - od kritiky kapitalismu přes genderovou nerovnost až po fetiš sebepéče privilegovaných. Odehrává se roku 2001, kdy Ameriku nevratně změní teroristické útoky z 11. září. Ta událost se objeví až na konci románu jako pouhá kulisa, byť katarzní.
Šestadvacetiletá vypravěčka si svá privilegia uvědomuje: krásně vypadá, má zajímavou práci v galerii a díky dědictví po rodičích je za vodou. Přesto pociťuje zoufalství a smutek z prázdného života. Vztah udržuje pouze s kamarádkou Revou, která jí výsady závidí, a Trevorem, jenž odmítá přiznat, že by spolu vztah měli.
Hrdinka touží resetovat svůj život. Východiskem ze zmaru má být právě rok odpočinku umožněný psychofarmaky, které jí předepíše bizarní psychiatrička. Léky nejsou pro protagonistku nic nového, matka je nadměrně užívala velkou část života, až se kvůli nim v kombinaci s alkoholem zabila.
Experiment zpočátku probíhá úspěšně. Hrdinka poklimbává u televize, pouští si na videu pořád dokola tytéž filmy a většinu času je v limbu. Nevnímá sebe sama ani svět. Přesně to bylo cílem.
Zlom nastane, když jí psychiatrička předepíše údajně nový lék. Po něm sice vypravěčka dokáže prospat několik dní, avšak později zjistí, že v mezičase leccos prožila. Nakupovala oblečení, šla na pedikúru, volala Trevorovi a tak dále.
Po požití léku ji nepředvídatelné účinky vyděsí, zároveň je jimi oslněna. "Poctivý a pořádný americký spánek," konstatuje.
Ve finále volí ještě větší formu omámení prostřednictvím domácího vězení, s nímž jí pomůže čínský umělec, kterého poznala díky někdejší práci v galerii. Ten navíc, zatímco střeží mladou krásku, vytvoří zajímavé umělecké dílo. V tomhle světě se vše musí zužitkovat a monetizovat. Stojí to ale za tu dřinu? Zároveň je však umění prostředek, díky kterému si hrdinka opět uvědomí, že existuje. Scéna, kdy stojí v obrazárně a dotkne se rámu, což ji nebývale osvobodí, patří k nejsilnějším.
Přestože zápletka může znít tklivě, román oplývá humorem a vřelostí. Hrdinka žije prázdně a její nejlepší kamarádi jsou zmar s bídou, vše ovšem líčí s takovou autenticitou a empatií, že knihu člověk jen tak nepustí z ruky.
Ottessa Moshfeghová se naváží do mocných farmaceutických firem, pokrytectví trhu s uměním, ale především pojednává o smutku. Hrdinka je neschopna truchlit, protože neměla vřelé vztahy s rodiči. Zároveň jejich ztráty lituje a obecně je jí smutno ze světa, od kterého se cítí odtržena.
Román tak ukazuje, že smutek není třeba vždy psychologizovat a že v jakési malé porci tvoří přirozenou část života. "Její smutek je jako můj smutek a doufám, že i jako ten váš," řekla spisovatelka časopisu Guernica. "Není to tak, že někdo řekne něco správného a rázem se nám udělá lépe. Smutek přece určuje to, kým jsme," dodala.
To všechno se odehrává v New Yorku, městě, které nikdy nespí a překypuje zajímavými lidmi i uměním. Konec stylově i náladou poněkud vybočuje a leckoho možná překvapí.
Můj odpočinkový rok je výborně napsaný, svěží a provokativní román o velmi protivné hrdince. Ona i její kamarádka sice říkají samé banality, ale Ottessa Moshfeghová jejich prázdnotu líčí plasticky a hluboce. Až má člověk chuť se trochu prospat.
Kniha
Ottessa Moshfeghová: Můj odpočinkový rok
(Přeložila Jana Jašová)
Nakladatelství Mladá fronta 2021, 296 stran, 299 korun.
