Venezuelanka vypráví o úprku ze země, která se vydala cestou socialismu 21. století

Jan Němec Jan Němec
20. 5. 2020 12:13
„Žurnalistika nebo literatura faktu mají poskytovat odpovědi. Ale próza nás zásobuje otázkami. Próza nás nutí přemýšlet o tom, čemu si myslíme, že rozumíme,“ řekla venezuelská novinářka a spisovatelka Karina Sainz Borgo při španělském uvedení knihy V Caracasu bude nejspíš stále ještě tma. Znepokojující románový debut teď ve výborném překladu Lady Hazaiové vydalo nakladatelství Odeon.
Karinu Sainz Borgo nafotil instagramový tvůrce Jeosm.
Karinu Sainz Borgo nafotil instagramový tvůrce Jeosm. | Foto: Jeosm

Není náhodou, že osmatřicetiletá Sainz Borgo mluví o rozdílech mezi literaturou faktu a prózou. Vystudovaná novinářka nejprve vydala dvě faktografické knihy, které se věnovaly alternativní kultuře v rodné Venezuele, a teprve poté se přesunula k próze. A náhodou není ani to, že její prozaický debut původně vyšel ve Španělsku. Právě tam Sainz Borgo ve svých 24 letech z Venezuely uprchla, aby začala nový život.

Karina Sainz Borgo.
Karina Sainz Borgo. | Foto: Jeosm

Proč se prchá z Venezuely? Román má k tomu co říct. Sainz Borgo v něm zachycuje hluboký společenský rozvrat země, která se s dnes již nežijícím prezidentem Hugem Chávezem vydala cestou socialismu 21. století.

Chávez, jenž vládl v letech 1999 až 2013, sblížil Venezuelu s Kubou, Íránem či Libyí. Podařilo se mu snížit míru chudoby, zlepšit zdravotní péči a v nebývalé míře uznal nároky původních indiánských etnik. Zemi s největšími zásobami ropy na světě však také uvrhl na pokraj bankrotu a do násilné kriminality. Po Chávezově smrti teď v politickém experimentu osmým rokem pokračuje prezident Nicolás Maduro, částí mezinárodního společenství neuznávaný.

Karina Sainz Borgo se už ve svých reportážních knihách věnovala komplikované situaci venezuelských kulturních elit v době levicové revoluce. Hlavní postavou jejího románového debutu je čtyřicetiletá literární redaktorka Adelaida, která se po smrti matky ocitá sama. "Spolu jsme byly jako rákos nebo jistý druh aloe, které dokážou růst kdekoli. Byly jsme malé a žilnaté, skoro žebrované, snad proto, aby nás nebolelo, když nám kousek utrhnou…" Vystačily si jedna s druhou, krátká rodinná úsečka mezi dvěma body.

Po matčině odchodu je však z Adelaidy jeden ztracený bod mezi mnoha jinými, monáda v zemi, kterou ovládají gangy a kde se přísahá hlavně na správnou příslušnost. Jeden takový ženský gang vyžene protagonistku z bytu. Jen díky šťastné náhodě nachází azyl ve vedlejším bytě mrtvé sousedky. Postupně klíčí plán přisvojit si její identitu a vycestovat ze země. Zatímco však Adelaida byla intelektuálka, sousedka žila od jednoho dílu telenovely k dalšímu. Někým takovým se má stát? Jenže podobnou devalvací během revoluce asi prošla většina venezuelské elity.

Karina Sainz Borgo do jisté míry naplňuje představu, kterou v Evropě chováme o latinskoamerické literatuře en bloc. Píše barvitě, výživně, fyzicky. Z textu čiší intenzita, brutalita, místy až nenávist. Politika se ocitá v těsné blízkosti erotiky, například v působivé scéně, během níž motorkářská infanterie dopřává poslední sbohem jednomu ze členů tak, že na jeho rakev obkročmo posadí dvanáctiletou dívku a nechává ji třít se klínem o rozpálené víko. Zní to bizarně, ale Sainz Borgo to ustojí. Po celou dobu máme pocit, že v knize o něco jde.

Obal románu V Caracasu bude nejspíš stále ještě tma.
Obal románu V Caracasu bude nejspíš stále ještě tma. | Foto: Odeon

Na druhou stranu, vykreslení rozvratu a násilí je zde věnováno tolik prostoru, až se literární efekt časem oslabuje. Román paradoxně nabírá dech v retrospektivních kapitolách, které se vracejí k Adelaidině dřívějšímu životu. Působí to tak zřejmě i proto, že hrdinka je po většinu času uvězněná v bytě a děj posouvají dopředu spíš její plány.

Sainz Borgo v próze použila mnoho ze současné Venezuely. Už tmu z názvu knihy lze vztáhnout k častým blackoutům, ke kterým v hlavním městě dochází. Podtrhují příznačně přízračnou atmosféru metropole duchů a kriminality.

Víc než o reálie tam venku ale nakonec jde o emoce tady uvnitř. Ten román je truchlením za zemí, do které se nejde vrátit. Ne proto, že by tam Sainz Borgo měla zapovězený vstup, ale protože ta země - Venezuela jejího mládí - už neexistuje. Není divu, že ani ne čtyřicetiletá autorka si vlastními slovy připadá daleko starší. Jako všichni, kdo se rozhodli pro exil, o mnoho let přežila svou vlast. "To nebyl národ, ale mlýnek na maso," říká autorka ústy Adelaidy.

Karina Sainz Borgo: V Caracasu bude nejspíš stále ještě tma

(Přeložila Lada Hazaiová)
Nakladatelství Odeon 2020, 208 stran, 279 korun

 

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Po střelbě v Liberci zemřela žena, muže lékaři převezli do nemocnice

Po střelbě v Liberci podlehla žena na místě zraněním, muže lékaři resuscitovali a přepravili do nemocnice. Uvedl to mluvčí zdravotnické záchranné služby Michael Georgiev. Případ si převzali krajští kriminalisté. Televize CNN Prima News uvedla, že zemřel i zraněný muž.

"Mohu potvrdit, že na místě byly dvě osoby. Žena byla několik desítek minut resuscitovaná, ale resuscitace byla bohužel neúspěšná, utrpěla zranění neslučitelná se životem," uvedl Georgiev. "Druhým pacientem byl muž, který byl také několik desítek minut resuscitován, tato resuscitace byla úspěšná a pacient byl transportován do liberecké nemocnice na traumacentrum," řekl mluvčí záchranky. Podle Primy muž zemřel po převozu do nemocnice.

Událost se stala v Rudolfovské ulici v neděli odpoledne. Policie informovala o zásahu s tím, že nebezpečí osobám v okolí nehrozí. Kriminalisté příčiny a okolnosti střelby na místě vyšetřují.

Zdroj: ČTK
Další zprávy