Předzvěst pandemie, dění na ruské ambasádě. Kratochvilovy povídky předjímají realitu

Aleš Palán Aleš Palán
24. 7. 2020 17:30
Příhody soukromého očka, vzpomínky na vojenskou službu či obecnou úvahu o povídce jako klenotu literatury i světa najde čtenář v nedávno vydaném povídkovém souboru Jiřího Kratochvila, který se jmenuje Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.
Držitel Ceny Toma Stopparda, Ceny Karla Čapka nebo Seifertovy ceny Jiří Kratochvil v lednu oslavil osmdesátiny.
Držitel Ceny Toma Stopparda, Ceny Karla Čapka nebo Seifertovy ceny Jiří Kratochvil v lednu oslavil osmdesátiny. | Foto: Dominik Bouma

Když je Kratochvilovo loňské dílo, román Liška v dámu, aktuálně nominováno na cenu Magnesia Litera, za aktuální knihu povídek by měl dostat minimálně Nobelovku. Nebo rovnou dvě, kromě literatury i za fyziku, protože také v tomto segmentu se dozvídáme mnoho dráždivě nového, byť v reálném světě dosud nemožného. Slovo "dosud" je zde zásadní.

Jiří Kratochvil.
Jiří Kratochvil. | Foto: Jef Kratochvil

Literatura jako odraz dění ve společnosti? Takové pojetí Jiřímu Kratochvilovi zjevně nestačí. V knize dokazuje, jak literatura čerpá ze života. Ty nenáhodné náhody, jak jsou na stránkách rozházeny, ať si laskavý čtenář najde sám.

Nebyl by to ale Kratochvil, aby nám to neukázal plastičtěji. Jeho povídky napsané před koronavirovou epidemií se v jednom momentě prorocky pozastavují právě nad podobnou variantou. Další příběh je pak o podivuhodném a temně nekalém dění na pražské ambasádě Ruské federace. Napsáno dávno před kauzou ricin, která skončila vyhoštěním dvou ruských diplomatů.

Až si tuhle nebo nějakou další Kratochvilovu knihu přečteme za rok, možná se budeme podivovat nad opětovným autorovým uhadováním skutečnosti.

Dalo by se říct, že Kratochvil rozumí realitě tak dobře, až ji ne snad určuje, ale sem tam alespoň předjímá. A dělá to mrazivě zábavnou formou po okraj naplněnou invencí.

Je to dokonce nakažlivé. Spisovatel Ludvík Němec na záložce knihy píše, že svou hravostí je pro něj čerstvý osmdesátník Kratochvil "nejmladším českým spisovatelem".

Autor této recenze si pomyslel totéž. V obsedantní touze, aby nebyl ničím ovlivněn, zásadně nečte anotace ani jiné recenze, tak se na Němcův sloupek mrkl až ve chvíli, kdy měl text hotový. A nestačil se divit, jak se opakoval. Náhoda? Nemyslím si, jak říkají konspirátoři, jejichž fantazie se plazí někde dole u Kratochvilových ponožek.

Zásadní je, že tahle hravost není samoúčelná, nýbrž důkladně zasazená do postkomunistické reality Brna i okolního světa, a zároveň divoce politicky angažovaná. Je milým paradoxem, když Kratochvil v doslovu uvádí, že se pro předmětný svazek rozhodl psát "pouze groteskní hříčky, jenom zábavné eskamotérské kousky".

Ano, jede mu to jako blesk po horské dráze a strašidelném zámku dohromady. Ale je tam toho mnohem víc než jen forma.

Podobně recenzent odmítá vzít za bernou minci další Kratochvilův výrok, že v Nevstoupíš dvakrát do téže řeky mu jde o "jakési rozloučení s literaturou". Je třeba ocenit, pokud se autor po vzoru těch nejlepších sportovců chystá odejít na vrcholu sil. Zároveň je třeba dodat, že o úbytku invence a naléhavosti obsahu nic nesvědčí, že ten vrchol může teprve přijít, nebo spíš na jeho hřbetě může autor ještě pěknou chvíli setrvat. Hyjé!

Obal povídek Nevstoupíš dvakrát do téže řeky.
Obal povídek Nevstoupíš dvakrát do téže řeky. | Foto: Druhé město

V jedné věci je však třeba Jiřího Kratochvila opravit. V závěrečném vyznání žánru nazvaném Anatomie povídky čteme fascinující věty: "Povídka je základní stavební kostkou epiky. Tíhnutí k příběhu patří už od dětství k naší přirozené výbavě. A žít ve světě bez příběhů, bez příběhové kauzality, znamená utopit se v moři úzkosti. Povídka je to, co jsme si, vyhnanci z ráje, směli vzít s sebou, totiž to jablko, co jsme si tam utrhli ze stromu."

Je to krásné, dojemné a burcující. Kratochvil ovšem chybuje, když za trojnožku, která "ospravedlňuje naši existenci ve vesmíru", pokládá tři konkrétní povídky - Čapkovu Šlépěj, Poeovu Jámu a kyvadlo a konečně Antonovská jablka Ivana Bunina. Ne, to nestačí! Ty povídky musí být kvůli lepší stabilitě čtyři. Čtenář ať si na nově vytvořené místo na stupních vítězů přiřadí libovolnou povídku Jiřího Kratochvila.

Jiří Kratochvil: Nevstoupíš dvakrát do téže řeky

Nakladatelství Druhé město 2020, 312 stran, 299 korun

 

Právě se děje

před 1 hodinou

Policie loni odhalila více nelegálních migrantů než předloni. Nejvíce bylo Ukrajinců

Policie loni odhalila 5677 cizinců, kteří v Česku pobývali nelegálně, což je o 685 více než v roce předchozím. Je to nejvyšší počet od roku 2015 a druhý nejvyšší za posledních deset let. Stejně jako v několika minulých letech nejpočetnější skupinu odhalených přistěhovalců tvořili Ukrajinci, a to více než čtvrtinu.

Ukrajinci jsou od roku 2008 obvykle nejpočetnější skupinou odhalených osob, jedinou výjimkou byl rok 2015, kdy při velké migrační vlně šlo o Syřany. Loni bylo odhaleno celkem 1504 Ukrajinců, dále 831 Moldavců, 356 Vietnamců, 323 Gruzínců a 271 Rusů. U posledních dvou národností se pořadí oproti předloňsku prohodilo. Zmíněných pět státních příslušností tvoří zhruba tři pětiny celkového počtu zadržených cizinců.

Zdroj: ČTK
před 2 hodinami

U Sedlce poblíž Prahy havaroval autobus, čtyři lidé utrpěli zranění

U Sedlce poblíž Prahy dnes ráno havaroval autobus, čtyři lidé mají lehká zranění. Další dva cestující utrpěli šok a skončili v péči posttraumatického týmu. Vůz po nehodě zůstal v poli, příčina havárie zatím není známa.

Podle prvotních informací se autobus převrátil na bok, mluvčí krajských hasičů Vladimíra Kereková to ale popřela. Podle ní zůstal na kolech a není nutné nikoho vyprošťovat. "Autobus je na poli, nepřevrácený," uvedla.

Lidé se podle Kerekové dostali sami ven. Kolik jich v autobuse cestovalo, mluvčí zatím nevěděla.

Zdroj: ČTK
Další zprávy