Když v červnu 2020 tehdejší americký prezident Donald Trump nazval covid-19 čínským virem, a dokonce "kung-fu chřipkou", lidskoprávní skupiny varovaly, že podobné výroky podnítí rasistické útoky proti Američanům asijského původu. A dle tajné služby FBI v letech 2020 a 2021 nenávistně motivované trestné činy skutečně vzrostly o 12 procent. Z velké části se jednalo o případy, při kterých útočníci pokřikovali "ty jsi ten virus" nebo "vrať se zpátky do Číny".
Podobné případy však v dějinách USA nejsou nic nového. I přesto, že imigranti z Číny a dalších asijských zemí tu během 19. století stavěli železnici a pracovali v dolech, setkávali se s násilím, kdykoliv se pokusili přizpůsobit americkému životu. Například roku 1871 při rasově podmíněném masakru zahynulo až 10 procent čínské komunity v Los Angeles. Situace se vyostřila o 11 let později, kdy americká vláda zakázala imigraci z Číny. Zákon platil do roku 1943.
Podobnost mezi Trumpovou rétorikou a rasistickou historií nedala spát čínsko-americké spisovatelce Jenny Tinghui Zhangové, která se narodila ve městě Čchang-čchunu, avšak vyrůstala v texaském Austinu. Svou románovou prvotinu Pět Číňanů oběšených v Idahu zasadila do historických kulis tří měst - čínského přístavního Zhifu, kalifornského San Francisca a maličkého Pierce ve státě Idaho. Při psaní ji inspirovala pamětní deska věnovaná pěti bezejmenným obětem rasistického lynčování.
Pět Číňanů oběšených v Idahu vypráví příběh mladé dívky Daiyu, její cesty do Ameriky a touhy dostat se zpět domů. Také je to ale svědectví o násilí a krutosti, co nezůstává pouhou historií. Zhangová ostatně říká, že se nesnažila napsat historický román. "O mé knize se mluví jako o historické fikci," poznamenává v jednom rozhovoru. "Ale ona to není úplně historická fikce. Není to vlastně ani fikce. Stále jde do značné míry o naši současnost." Protagonistku románu spisovatelka provádí sérií nešťastných událostí z idylického života na venkově až na Divoký západ.
Útěk před vlastním jménem
Hrdinčiny potíže začínají už u jejího jména. Rodiče ji pojmenovali podle Lin Daiyu, tragické postavy klasického čínského románu z 18. století nazvaného Sen v červeném domě. Dívka svou jmenovkyni nesnáší, připadá jí náladová, v legendách má navíc křehké zdraví a umírá brzy poté, co se její snoubenec ožení s jinou. Zato Daiyu touží po něčem víc, chce být odvážnější a silnější.
Když je jí sotva 12 let, rodiče beze stopy zmizí. Protagonistka zůstává sama s babičkou a teprve o několik let později se dozvídá, že matka s otcem hráli zásadní roli v odboji proti tehdejšímu císaři. Utekli, aby Daiyu ochránili, přesto jí hrozí nebezpečí. Tak ji babička jednoho dne ostříhá nakrátko a vnučku samotnou, v přestrojení za chlapce Fenga, pošle do města Zhifu.
Jako Feng si Daiyu sice připadá svobodnější, v neznámém městě by ale umřela hlady, kdyby se nad ní neslitoval starý učitel kaligrafie. Jeho učení tvoří jádro románu. Autorka do příběhu zručně a nenásilně vplétá čínské znaky i filozofické pasáže o jazyku.
Mistr Wang dívce nabízí práci - zametat podlahu v jeho škole. Učí ji "vždy přistupovat ke světu jako k nepopsanému papíru". Kaligrafie se pro ni brzy stává životním údělem, jen při psaní má pocit, "že se kousky mého já zasunují na svá místa, jako bych v sobě právě odemkla neuvěřitelné tajemství".
Hrdinka vypráví lyrickým, téměř básnickým hlasem. Jazyk a obraznost se svým způsobem podobají právě kaligrafii. "Každý znak v sobě nese spoustu příběhů," radí mistr Wang a Daiyu zjišťuje, že s každým novým slovem se učí "také jinou pravdu". Přesné tahy štětcem na stránkách rozkládají svět a poodhalují důvody násilí, s nímž se postavy setkávají.
Ani v přestrojení za chlapce Fenga se Daiyu nedaří uniknout nebezpečí. Stín jejího skutečného jména ji pronásleduje až na trh s rybami, kde hrdinku unese neznámý muž. Více než rok ji drží v zajetí, učí anglicky a v sudu s uhlím ji propašuje do San Francisca. Za dne musí dívka pracovat v prádelně, po nocích jako Pivoňka sloužit v nevěstinci. Možná proto jí spisovatelka přivolává na pomoc jmenovkyni ze Snu v červeném domě. Aby hrdince trochu ulevila od samoty, stává se literární postava z čínské klasiky její společnicí, odolnějším já. Zároveň slouží jako ochránce, který s ní zůstane až do konce.
Román jako šachovnice
První polovinu knihy napěchovala Jenny Tinghui Zhangová tolika událostmi, až se čtenáři pomalu začíná motat hlava. Daiyu se téměř nezastaví, odhazuje jedno jméno za druhým, stejně rychle prochází městy. Nakonec se jí podaří utéct i z nevěstince, odkud měla v plánu návrat do rodné Číny. Jenže zhruba v polovině vyprávění jako by autorka zatáhla za brzdu a Daiyu pod pátým, posledním jménem Jacob Li zaparkuje v americkém městečku Pierce.
I když si plánovala našetřit na návrat do Číny, zůstává tady několik let. Střídá několik prací, nakonec se usazuje v čínském obchodu s potravinami. Vlastní ho pánové Lum a Nam. A právě jejich snaha vést úspěšný podnik vzbuzuje nenávist bílých Američanů. Pro zchudlé hornické městečko představují přistěhovalci snadný terč. "Začíná mi docházet," všímá si Daiyu poté, co na jejich obchod zaútočí rozčílený dav, "že být Číňanem v místě zvaném Idaho znamená něco jako nemoc".
Hněv a frustraci navíc podporuje tou dobou zavedený zákon o vyloučení Číňanů, podle něhož se asijští imigranti nedokázali přizpůsobit americkému stylu života, a proto nemají právo na občanství.
Uprostřed všudypřítomné nenávisti se Daiyu setkává s nadaným houslistou a učitelem Nelsonem Wongem. Zamiluje se do něj, ale protože sama před okolím stále vystupuje jako Jacob Li, muž pro ni zůstává nedosažitelným cílem. Celý román tak ovládne jakýsi vnitřní tlak - vykresluje ho například scéna, kdy dívka ke spícímu Nelsonovi natahuje ruku, přestože ví, že se ho nemůže dotknout.
Zhangová si tu pohrává s tématy genderu, jenže ve výsledku má stejný problém jako Daiyu. Nedokáže vystoupit ze stínu obav a budoucnosti, až do konce pracuje pouze s náznaky. Přitom zručně vykresluje nejrůznější obrazy se vším, co se za nimi skrývá. Třeba když Daiyu na konci knihy pozoruje vykonstruovaný soud, všímá si, že lidem ve skutečnosti vůbec nejde o pravdu. Chtějí jen hromosvod pro své frustrace. "Dochází mi, že slyšení vůbec nepotřebuje svědky. Stačí, když někdo pojmenuje obavy, které si lidé nosí v srdci," píše Jenny Tinghui Zhangová.
Je škoda, že se knihou pohybuje, trochu jako kdyby přesouvala figurky po šachovnici a hrála s nimi promyšlenou, předvídatelnou hru. Jen občas je ochotná dopřát jim svobodu. Román díky tomu trpí především v první polovině, kdy působí skoro až uspěchaně. A opět v závěru - jako by potřeboval ještě nějaký čas, ještě pár stránek, aby zvládl vyslovit poslední a nejdůležitější větu.
Kniha
Jenny Tinghui Zhangová: Pět Číňanů oběšených v Idahu
(Přeložila Zuzana Li)
Nakladatelství Prostor 2022, 344 stran, 357 korun.
