Královna detektivek zemřela před půl stoletím. Nejradši "vraždila" jedem

Vtipem, chytrými zápletkami i rafinovanou představivostí, které jsou neodmyslitelnou součástí jejích detektivních příběhů, přitahuje spisovatelka Agatha Christie už několikátou generaci čtenářů. Desítky knih o tajemných vraždách jí vynesly přezdívku první dáma zločinu a její jméno se stalo synonymem pro kvalitní napínavé čtivo.

Jejích románů a povídkových knih se celosvětově prodalo mezi dvěma až čtyřmi miliardami a v počtu prodaných titulů ji předstihl jen William Shakespeare. Její díla byla také nesčetněkrát zfilmována. Od úmrtí Agathy Christie uplyne v pondělí 12. ledna rovné půlstoletí.

Dokonalé zápletky a dostatek informací, aby čtenář mohl vraha odhalit sám. A vraždy se nakonec překvapivě, leč logicky vyřeší zpravidla až v závěrečné scéně. To jsou typické znaky většiny detektivek z pera Agathy Christie.

Za šedesát let napsala na 70 detektivních románů, mnoho povídek a divadelních her. Navíc po sobě zanechala i desítky zápisníků, které podle serveru The Irish Times odhalují nespočet dalších, zatím nerozvinutých nápadů.

Nejoblíbenějším vraždícím prostředkem v knihách Agathy Christie byl jed: „Jed má v sobě něco fascinujícího. Postrádá příkrou brutalitu kulky z revolveru nebo bodné zbraně,“ prohlásila spisovatelka. Přesné popisy příznaků jedovatých substancí pramenily z jejích zkušeností z nemocničních lékáren, kde pracovala během obou světových válek. Nejvíce ji zajímaly baňky s jedem oplývajícím „silami, schopnými vzkřísit mrtvé“ - arzen, morfium, chlor, strychnin či thalium. Obzvláště si pak oblíbila kyselinu kyanovodíkovou.

Dobrovolná sestra a žena, která záhadně zmizela

Číst a psát se Christie naučila doma. Narodila se 15. září 1890 v typické viktoriánské rodině jako Agatha May Clarissa Millerová a byla stydlivým, spíše uzavřeným dítětem. V roce 1906 odjela do Paříže studovat hudbu a učit se francouzsky, ale vrozená plachost ji vrátila domů.

Dnes tak proslavené příjmení obdržela po svatbě se stíhacím pilotem Archibaldem Christiem těsně před začátkem první světové války. Během ní pracovala jako dobrovolná sestra a lékárnice. V roce 1919 se jim narodila dcera Rosalinda.

Svou první knihu publikovala Christie v roce 1920, nazvala ji Záhadná událost ve Stylesu. Vystupoval v ní i později slavný hrdina, ješitný a pedantský mužíček s knírem - belgický detektiv Hercule Poirot, pracující zásadně s pomocí malých šedých buněk. K němu později přibyla i všetečná slečna Marplová.

V roce 1926 se sama Christie stala aktérkou jedné záhady. Večer 3. prosince políbila na dobrou noc svou dcerku Rosanlindu, nasedla před domem do auta a pak na téměř dva týdny zmizela. V okolí se našel opuštěný automobil a v něm rozházené spisovatelčiny věci, po Agathě ale jako by se zem slehla.

Objevili ji až po 11 dnech. Bydlela v hotelu v 300 kilometrů vzdáleném městečku Harrogate, kde byla přihlášená pod cizím jménem. Podle svých slov trpěla ztrátou paměti a neměla vůbec ponětí, jak se vlastně tak daleko od domova ocitla.

Její životopisci se domnívají, že se tím nejspíše chtěla pomstít nevěrnému manželovi a své zmizení připravila sama. Tuto verzi podporuje i fakt, že se v Harrogate zapsala pod stejným příjmením, které měla i milenka jejího muže. Zachránit vztah se ale spisovatelce nepodařilo, o dva roky později se Christieovi rozvedli.

S druhým manželem žila v Anglii a Orientu

Agatha Christie si poté koupila lístek do Orient Expresu a rozjela se na Blízký východ, který ji okouzlil: „Zamilovala jsem si město Ur s mořem písku, na němž se střídaly bledé odstíny žlutavé, růžové, modré a fialové barvy. Líbili se mi dělníci, nosiči košů, kopáči, kouzlo minulosti mě uchvacovalo.“

Na cestách potkala svého druhého muže, o 15 let mladšího archeologa Maxe Mallowana. Příkladnou pevnost tohoto svazku sama komentovala slovy: „Mít za manžela archeologa má jednu obrovskou výhodu. Čím jste starší, tím jste pro něj zajímavější.“ Po druhé světové válce žili střídavě v Anglii a v Orientu.

V 50. letech též vznikly její slavné hry Past na myši a Svědek obžaloby. V tajných výletech do jiných žánrů napsala pár romantických románů a nepovedených básní. Zdařilejší bylo humorné vyprávění o archeologických cestách po Blízkém východě pod názvem Pověz mi, jak žijete. V roce 1971 ocenila britská královna Alžběta II. dílo královny detektivek titulem Dáma britského impéria.

„Chovám obdiv k Eskymákům…“

Vlastní životopis, jež vyšel rok po její smrti, zakončila slovy: „Chovám obdiv k Eskymákům. Jednoho krásného dne se milované babičce uvaří něco dobrého, a ona po ledu odejde pryč - a už se nevrátí. Ve skutečnosti tu budu do třiadevadesáti a své blízké budu uvádět v šílenství.“ Ale spletla se v obojím. Odešla o osm let dříve a téměř až do konce života sepisovala své mistrné literární kousky.

Případy detektiva Poirota se spisovatelčinou smrtí neskončily nadobro. Její potomci dali souhlas k pokračování příběhů britské spisovatelce Sophii Hannahové. Román Vraždy s monogramem vyšel jako nový titul s Poirotem v roce 2014 a o dva roky později následovala detektivka s názvem Zavřená truhla.