Jak podnikatel Jan Tkáč stvořil české dračí bestsellery a dostává děti do přírody

Přidejte si Aktuálně.cz mezi preferované zdroje na GoogluPřidat Aktuálně.cz mezi preferované zdroje

V pátek odpoledne napěchuje Jan Tkáč krosnu knihami a vyráží do Beskyd. Balíčky se svými příběhy Kroniky beskydských draků schová na místa, která objevil během svých toulek po horách. Rodičům, kteří si je objednali, následně pošle souřadnice. Ti se pak s dětmi vydají do přírody a knížky si vyzvednou. Samozřejmě mohou i „postaru“ do knihkupectví.

Jan Tkáč je softwarový architekt, který před dvěma lety založil vlastní nakladatelství a začal vydávat dětské knihy. Jeho Kroniky beskydských draků se mezitím staly hitem: za poslední dva roky jich prodal přes 40 tisíc. V Česku, kde se spisovatel s desítkou tisíc prodaných výtisků považuje za bestsellerového autora, je to mimořádné číslo. Navíc Kroniky v dětském hlasování ankety Kniha dětského srdce – cena V. F. Suka poprvé současně předstihly Harryho Pottera i Deník malého poseroutky.

Konkurencí mých knih není Harry Potter, ale YouTube, říká Tkáč, který vedle psaní dál řídí ostravskou IT firmu AVE Soft a v minulosti vedl start-up, který rok působil v Silicon Valley.

V jednom rozhovoru jste řekl, že nejvýchodnější cíp Beskyd kolem Jablunkova je zvláštní kout krajiny, kde věci fungují jinak. Jak jste to myslel?

Je to tam nenápadné a jezdí tam méně lidí, přesto na mě místo pokaždé silně zapůsobí. Prochází tudy česko-polská hranice. Lesy střídá spousta potůčků a úzkých korýtek ve svazích. Když si představím, že by někde měli žít draci, je to právě tam.

Když se dnes procházíte po Beskydech, co vidíte?

Stačí zvláštně pokroucený kmen, kámen nebo tvar na břehu řeky a fantazie začne pracovat. Téměř na každé túře díky tomu narazím na novou bytost. Beskydské bytosti v mé knize jsou inspirované právě tvary, které člověk může objevit v přírodě.

A stává se vám to jen v Beskydech, nebo i někde jinde?

Občas i někde jinde. Jakmile si člověk trošku nastaví myšlení a otevře hlavu představivosti, začne tvary vidět všude.

Jak se dá v dospělosti otevřít mysl?

Mně osobně pomohlo chození po horách. Nejdřív ale musím vylézt na nějaký vysoký kopec a pořádně se zahřát. Když je tělo prokrvené a mozek okysličený, tak mi mnohem líp funguje kreativní část. Ale fakt je, že jsem vždycky byl kreativec. Když píšu knížky, mám pořád v sobě malého kluka, který chtěl zažívat dobrodružství.

Víc než dvacet let se věnujete IT a vývoji softwaru. Dnes ale říkáte, že chcete přivést děti ke čtení a vytáhnout je ven. Co se za tu dobu změnilo?

Mám tři syny a jednu dceru. Starším synům je přes dvacet a mladší dvojčata – holka a kluk – se narodila v roce 2008. Právě u nich vidím obrovský posun v tom, jak dnes vypadá dětství. Téhle generaci říkám digitální děti. Vyrůstají s mobily a streamingem, na klasickou televizi se už téměř nedívají. Pokud jim to rodiče dovolí, většinu času tráví na YouTube nebo u jiných videí. Všímám si toho, když chodím po horách. Vidím, jak se změnilo složení návštěvníků. Dřív když jsem vyrážel se svými staršími syny, bylo o víkendech na horách mnohem víc rodin s dětmi. Dnes tam potkávám hodně mladých lidí, ale rodin výrazně ubylo.

Takže to byly především vaše děti, které vás k psaní přiměly?

Nebylo to přímo kvůli nim. Skládal jsem si, jak fungují moje děti doma, co si přinášejí ze školy, a zároveň jsem viděl to, co jsem zmiňoval – že na horách výrazně ubylo rodin s dětmi. Už v době, kdy byly moje první děti malé, se objevila první konkurence pobytu v přírodě – hypermarkety a obchodní centra. To byl podle mě první moment, kdy začalo lidí v přírodě ubývat. Druhým faktorem jsou digitální technologie. Děti v nich dnes nacházejí mnohem větší zábavu a pro rodiče je čím dál těžší dostat je ven, pokud jim nenabídnou nějaký výrazný zážitek nebo atrakci.

Platí to i u menších dětí? Doporučujete knížku pro společné čtení od šesti let a pro samostatné čtení od osmi.

Láme se to někdy kolem osmého nebo devátého roku. Do té doby jsou děti hodně navázané na rodiče, kteří pro ně představují velkou autoritu. Záleží hlavně na nich, nakolik dítěti dovolí tablet nebo YouTube a nakolik se mu věnují. Od osmi nebo devíti let už si ale děti čím dál víc prosazují vlastní priority. A když jsou v šesté nebo sedmé třídě, je už mnohem těžší je někam motivovat.

Vaše kniha v oblibě porazila Harryho Pottera i Deník malého poseroutky v anketě Kniha dětského srdce – cena V. F. Suka za rok 2025. Čím jste děti zasáhl?

Harry Potter je neuvěřitelný fenomén. Jedna z věcí, která na něm fungovala, byla skutečnost, že se odehrává v reálném Londýně. Můžete se jít podívat na nádraží a hledat nástupiště 9 a 3/4. U Kronik beskydských draků se ukázalo něco podobného. Odehrávají se v současnosti v Beskydech, takže regionální zasazení funguje. I když cesta z jiných částí Česka trvá třeba i tři nebo čtyři hodiny. Myslím si, že u mého knižního projektu se sešlo několik věcí, které dohromady zafungovaly.

Jaké třeba?

Založil jsem si malé nakladatelství. Podpora velkých nakladatelství je dnes, zvlášť pro začínající autory, malá. Chtěl jsem, aby knížka vizuálně i obsahem odpovídala mé představě o tom, jak má vypadat kniha pro dnešní děti. A vlastní nakladatelství mi dává větší svobodu při propagaci i pořádání různých aktivit, třeba soutěží pro školy.

Peníze na tisk jste vybíral na platformě Donio, proč?

Souvisí to s mojí startupovou zkušeností. Pro uvedení nového produktu na trh je crowdfunding výborný způsob, jak se naučit marketingově pracovat s cílovou skupinou. Ve startupovém světě se říká, že o svém projektu musíte mluvit dopředu a dávat o něm vědět. Během crowdfundingu na Doniu se ukázalo, že téma mezi lidmi opravdu rezonuje. Už při první kampani jsme vybrali asi 800 tisíc korun a měli jsme zhruba 1500 objednávek. To se na Doniu běžně nestává. Dnes je to nejúspěšnější knižní projekt na Doniu a celkově myslím šestý nejúspěšnější komerční projekt, který tam kdy byl. Kdyby se lidem knížky nelíbily nebo je považovali za průměrné, neobjednávali by si v takové míře v předprodeji ani teď třetí díl.

Zkoušel jste oslovit i nakladatelství, než jste se rozhodl založit vlastní?

Měl jsem dvě nabídky. V knižní komunitě na Facebooku jsem byl aktivní už před vydáním první Kroniky. Knihu jsem nemusel nikam posílat, nabídky přišly samy. Nakonec jsem ale vyhodnotil, že půjdu po vlastní ose. Už tehdy se mi dařilo pracovat se sociálními sítěmi, takže i to byl jeden z důvodů.

Chtěl jste vždycky napsat knížku?

Naposledy jsem měl tuhle potřebu asi ve dvanácti letech. Občas mám pocit podvodníka, protože v komunitě autorů často slýcháte příběhy typu: „První knížku jsem začal psát v páté třídě“ nebo „Deset let jsem pracoval na jednom románu“. V tomhle jsem trochu zvláštní. Já jsem si naopak jako člověk ze start-upu řekl: „Zkusím napsat pár kapitol a otestuju na lidech, jestli se jim to líbí.“

Vy jste tu knížku neměl ani dopsanou, když jste ji začal testovat na lidech?

Jasně že ne. Napsal jsem tři kapitoly, doma je přečetl dětem, a když se jim líbily, řekl jsem si: „Dobře, tak je tady nějaká šance. Teď se ale musím naučit psát.“ A přihlásil jsem se do kurzu tvůrčího psaní. Je ale potřeba říct, že jako dítě jsem byl opravdu velký čtenář. Spíš to bylo tak, že jsem otevřel hodně zaprášený šuplík s přáním napsat knihu, sfoukl z něj prach a začal.

Pro koho jste knížku vlastně psal? Pro děti, nebo jejich rodiče?

Podle mě je to spojené. Nejlepší je, když i rodiče jsou zvědaví, jak bude příběh pokračovat. Zároveň máme ohlasy na to, že jim knížky pomáhají trávit čas s dětmi. Právě proto jsem do knih přidal QR kódy. Když jsem začal psát, bylo mým dvojčatům dvanáct a půl roku. Snažil jsem se napsat knížku, která bude zábavná pro ně. Až zpětně se ukázalo, že funguje i pro mnohem mladší děti, zhruba od pěti šesti let. Příběh je svou složitostí zhruba na úrovni prvního Harryho Pottera.

Starší děti už dnes číst nechtějí?

Je těžké je ke čtení přivést dodatečně. Už když jsem v 80. letech chodil do školy, tak se říkalo, že kluci nechtějí číst. Není to nové téma. Často jezdím na knižní festivaly, kde se pohybuju mezi rodinami s dětmi, které čtou. Když ale prodáváme knihy na jiných akcích, vidíme mnohem širší průřez populací. A ten rozdíl oproti „bublině“ z festivalů je opravdu výrazný. Svým dětem říkám, že umělá inteligence je tak chytrá hlavně proto, že toho hodně „přečetla“.

Proč jste vsadil právě na papírovou knihu?

Vycházel jsem z toho, že budu kombinovat papírovou knihu a audioknihu. Viděl jsem, že některé děti papírovou knížku samy nezvládnou, nebo alespoň ne dřív, než je zaujme příběh. Elektronickou variantu jsem dělat nechtěl, ale spojení papírové knihy a audioknihy mi připadá jako něco, co dnešní děti dokáže oslovit. Proto jsem do papírové knihy od začátku zakomponoval QR kódy, které příběh rozšiřují.

Nejde to proti tomu, o co se snažíte – odtáhnout děti od obrazovek?

Mobil je jen zařízení, které nabízí mnoho možností využití. Když si dítě při čtení přes QR kód otevře zajímavosti, které příběh obohatí a motivují ho číst dál, je to podle mě v pořádku. Musíme si říct, co je naším cílem. Jestli chceme moralizovat nad mobily, nebo přivést děti ke čtení. Pokud QR kódy pomohou dítěti číst, ztotožnit se s příběhem a nastartují ho ke čtení, pak plní svůj účel. Jestli si kvůli nim dítě otevře bonusový obsah a pak mobil zase odloží, je to podle mě úplně v pořádku. Máme jeden cíl – aby děti knihy bavily. A pokud je budou díky QR kódům bavit víc, pak mají smysl. Navíc nabídka vyrazit na místa, kde se příběh odehrává, je pro ně silnou motivací jít ven.

Potkal jste už rodinu, která se díky vašim knížkám vydala do Beskyd?

Spousty. Chtěl jsem rodičům nabídnout způsob, jak děti dostat do přírody, aniž by museli utrácet za atrakce, jako jsou třeba stezky v korunách stromů. Chtěl jsem, aby byli ochotní vyrazit do lesa a hledat beskydské bytosti. A ukazuje se, že to funguje. Loni nám například z některých beskydských kempů hlásili, že se o Kronikách dozvěděli od návštěvníků, kteří přijeli třeba až z Plzně. Navíc lidé mi dnes sami posílají fotky ze svých toulek přírodou, kde jsou vidět další beskydské bytosti.

Takže vlastně podporujete cestovní ruch v Beskydech?

Už se dá prokazatelně říct, že Kroniky mají na cestovní ruch v Beskydech vliv. Teď máme akci, že když si lidé objednají knížky v předprodeji, mohou si zvolit variantu doručení „Dobrodružství v Beskydech“. V tom případě knížky osobně roznáším.

Vy sám? Dáte si je do batohu a vyrazíte?

Ano. Teď už spíš do krosny. V pátek odpoledne jedu do Beskyd a balíčky tam schovám. Lidé si pro ně pak v sobotu přijdou s dětmi.

A kde je schováváte?

Tady se zase projevila moje ajťácká stránka. Mám propracovaný systém skrýší v několika lokalitách, každá má předem zdokumentované úkryty. Funguje to vlastně jako malý start-up na doručování se zážitkem.

Kolik knih vlastně už po Beskydech roznesete?

Podle objednávek. Loni to bylo asi pět set knížek, letos jich bude sedm set.

Knížku prodáváte i běžně v knihkupectví, proč ne jen online?

Protože někteří lidé si chtějí knihu prolistovat a získat osobní dojem. Ale když knížku dostanete do knižní distribuce, ještě to samo o sobě vůbec nic neznamená. I když ji knihkupectví naskladní, u nového začínajícího autora typicky vezmou dvě knížky a dají je někam do regálu. Tam je v podstatě nikdo nenajde. Pokud chcete, aby byla knížka vystavená na pyramidě nebo čelem v regálu, musíte si to opravdu hodně odpracovat. I Donio je součástí téhle strategie. Když knihkupectví vidí, že titul byl na Doniu úspěšný, mají už určitou indicii, že se bude prodávat, a jsou ochotnější ho výrazněji vystavit.

Jak náročné je dnes založit vlastní nakladatelství?

Náklady jsou skoro nulové, množství práce je obrovské.

Jaké budete mít hospodářské výsledky?

Letošní obrat očekáváme mezi šesti a sedmi miliony korun a zisk odhaduji asi na dva miliony bez započtení mé práce. Každopádně knižní trh rozhodně není prostředí, kde rychle zbohatnete. Pokud chcete mít jednoduché podnikání se zaručeným ziskem, knihám se vyhněte obloukem – nepište je ani nevydávejte. My jsme měli štěstí na úspěšnou knižní sérii, držíme štíhlou strukturu a pracujeme výhradně s externisty. Ve srovnání s jinými obory je to ale opravdu malý byznys.

Máte ještě firmu AVE Soft, která má obrat okolo 40 milionů korun. Nevydělává na draky vaše IT firma?

Nakladatelství je od prvního dne v černých číslech, ale jen díky tomu, že se nám daří prodávat hodně knížek. Při prodeji dvou tisíc kusů ročně by naše ekonomika nevycházela, 40 tisíc prodaných knih za dva roky už dává úplně jinou sílu. Výhodou malého nakladatelství je, že dokážeme držet náklady na rozumné úrovni. Peníze se ale stejně z velké části rozpustí v odbytu bez ohledu na vybranou cestu. Buď knihu dáte do distribuce a vzdáte se zhruba 55 procent ceny, nebo si ji prodáváte po vlastní ose – pak musíte držet konkurenceschopnou cenu na internetu a ještě si zaplatit reklamu. Když dnes na Googlu hledáte konkrétní knihu, nahoře jsou nabídky e-shopů; abyste byli mezi nimi, musíte si to zaplatit. Trochu přehnaně řečeno: největším vítězem knižního trhu jsou Facebook a Google.

Jan Tkáč (53)

Ostravský rodák se více než dvacet let pohybuje v IT. V roce 2003 založil společnost AVE Soft, která vyvíjí informační systém Evolio pro advokacii a správu pohledávek. V letech 2014 až 2018 vedl start-up Presentigo, který rok působil v San Franciscu a Bostonu. V letech 2019 až 2020 v něm působil jako technický ředitel. Podílel se také na projektech pro společnosti Škoda Auto, T-Mobile nebo ČSOB. Od roku 2018 působí jako start-up mentor v Green Light Akcelerátoru. Přede dvěma lety založil nakladatelství Tajemné Beskydy a začal se věnovat psaní dětského fantasy.

Kolik knih vlastně chcete vydat?

V celém dračím univerzu plánuji osm knih. Letos vychází třetí díl a hlavní čtyřdílná série skončí příští rok. Potom bych se rád pustil do samostatných navazujících příběhů a přizval k nim i další autory. Zároveň rozjíždíme spolupráci s ateliérem animované tvorby na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně – cíl je dostat draky na obrazovky. Před schůzkou s vedením ateliéru jsem si dělal přípravu a konzultoval s AI, jak debatu vést. Varovala mě: „Hlavně hned neříkej, že chceš rovnou film nebo seriál.“ Tak jsem si připravil prezentaci, povídali jsme si s vedoucím ateliéru a na konci se mě zeptal: „A chtěl byste film, nebo seriál?“

Co jste odpověděl?

Řekl jsem, že bych rád začal seriálem. Uvidíme, jak to dopadne. Každopádně dnes právě díky tomu, co AI dokáže v oblasti videa, výrazně roste šance něco takového vytvořit. Dřív platilo, že pokud jste chtěla kvalitní animovaný film, potřebovala jste na něj v českých podmínkách minimálně vyšší desítky milionů korun. A najednou se tvorba dá udělat za mnohem méně peněz.

Budou se Kroniky překládat?

Budou. V plánu je Polsko a Slovensko, pak se uvidí.

Kdo je váš konkurent? Jiný autor, nebo spíš TikTok?

Nemá smysl žárlit na jiného autora ani knihy. Skutečnou konkurencí je pasivní trávení času, kdy děti jen sjíždějí obsah. Viděl jsem to třeba u svých dvojčat. Dívala se na YouTube na videa o tom, jak se vyrábí různé věci. V principu jsou to edukační videa, ale jsou zpracovaná agresivním rychlostřihem. Každých třicet vteřin vidíte něco jiného – jak se dělají šroubky, pak zase něco úplně jiného. A funguje to tak, že si to děti vlastně nedokážou udržet v hlavě. Je to jen takový průplach. Za mě je tedy největší konkurencí právě takové prázdné trávení času.

Jak se vám přepíná mezi softwarem a psaním?

Během psaní knížek si odpočinu od softwarového inženýrství. Když si vezmu na záda batoh, vyrazím do Beskyd a šlapu na nějaký kopec, jsem autorem – většina zápletek a nápadů do mých knížek vznikla přímo na horských stezkách. Pak si ale sednu do auta a jedu z hor domů a v ten moment jsem zase víc startupista. Pořád je to o tom, že tenhle projekt není primárně určený k vydělávání peněz, je to srdeční záležitost. V softwarovém světě, ze kterého pocházím, se točí větší peníze. Ale tím, že o Kronikách přemýšlím i jako o start-upu, si myslím, že projektu dávám větší šanci uspět a prosadit se.

Celou dobu o Kronikách mluvíte jako o projektu spíš než o knihách, co pro vás jsou?

Bavíte se se softwarovým architektem. Já věci prostě pojímám jako projekty. A to, že jsem občas zarputilý a chci věci dotáhnout přesně tak, jak si je představuju, jsem si přinesl ze softwarového světa, kde si člověk musí svoje nápady neustále prosazovat. Myslím si, že i to pomohlo tomu, že je ta knížka úspěšná. Jen chci teď ubrat na tempu. Psát a zároveň propagovat jednu knížku ročně se ukazuje jako náročné.

A taky vás tlačí čas. Děti rostou.

Právě. To je jediná nevýhoda toho startupového přístupu. V komunitě lidí, kteří píšou knížky, má spousta autorů několik dílů napsaných dopředu. Já jsem na to šel jinak. Říkal jsem si, že nemá smysl psát tři díly Kronik, když nevím, jestli se budou lidem líbit. Takže co nejdřív vydám první díl a teprve podle zpětné vazby budu psát druhý. Jenže pak se ukázalo, že je člověk najednou tlačený termíny. Dostane se trochu do pasti. Mně to ale nevadí. Jsem zvyklý pracovat pod tlakem. Neříkám, že bych si na to nějak zvlášť stěžoval, ale termín u třetího dílu byl opravdu hodně drsný.

A stihne se?

Už je v tiskárně.

Chcete vídat Aktuálně.cz častěji na Googlu?

Přidat jako preferovaný zdroj