Bohužel asi bude namístě připomenout, kdo Kriseová je. Na začátku 90. let minulého století se její jméno vyslovovalo jedním dechem po boku prezidenta Václava Havla. Kriseová byla jeho mluvčí, poradkyní a následně šéfkou odboru Stížností a milostí prezidentské kanceláře. Mnoho lidí tehdy vnímalo Havla jako nejvyšší autoritu, která dohlédne na každou nespravedlnost - a byla to empatická a vytrvalá Kriseová, kdo vše administroval. Dostávala hory dopisů a odpovídala na ně.
Z jejího literárního díla je třeba připomenout Havlův životopis, samizdatové povídky z psychiatrie Křížová cesta kočárového kočího či rekonstrukci osamělé cesty Afrikou, kterou v závěru 19. století podnikla mladá Češka a Kriseová ji rozvinula v díle nazvaném Necestou slečny H. To už i spisovatelka a původně novinářka, za normalizace uvězněná v kleci někdejšího východního bloku a nucená pracovat mimo svůj obor, začala objevovat svět.
Afrika, Indie… tam všude stále jezdí a dívá se kolem. Podobně jako kdysi na Hradě je vnímavá a trpělivá. Jako vyschlá houba, která nasaje každou kapku, je otevřená duchovním inspiracím Východu, hledá odpověď v meditaci, ale také v kritickém rozvažování. Zůstává Evropankou, vzpomíná na absurditu žití v komunismu, ale nic tím neomlouvá, je to pro ni jen východisko k cestě dál. Minulost představuje přestupní stanici k současnosti a ta zase možnost, jak odpovědně zvolit další směr.
Byť se v povídkách Mluvící hora setkáváme s hledači a poutníky, není to laciná ezoterika, v té knize ostatně není laciného nic. Jde o hluboký ponor pod běžně přístupnou mez. Oltáříčky všelijakým bohům, kohoutí zápasy, čajové plantáže, vůně moře, to všechno vnímá Kriseová jako své průvodce. Je otevřená, umí se nadchnout i pochybovat, potkávat i opouštět. Mluvící hora je duchovní cestopis, báseň v próze, spojovník mezi generacemi.
Pravda, někdy je těch vjemů trochu moc, jako by v galerii visel jeden obraz vedle druhého a každý si chtěl zjednat pozornost na úkor ostatních. Výsledkem je okouzlení, ale provázené mírnou únavou z přehlcení. Příhodné podobenství můžeme najít i na obálce knihy. Té vévodí pollockovská malba Anny Novotné, v jejíž komplikované struktuře se název knihy, ale zejména jméno autorky a nakladatelství poněkud ztrácí.
Kriseová je nejsilnější tam, kde se spokojí s málem. Jako třeba v povídce Léčitel, kde se nejprve setkáváme s obyčejným chlapíkem, který rukama vnímá záhadnou energii a je uznáván i doktory, abychom následně nahlédli do jeho garáže, kde na něj čekají pacienti plni hořkosti a vzteku.
Starají se hlavně o to, aby je někdo nepředběhl a uzdravení pěkně rychle odsýpalo. Jak potom jejich tělesné orgány nemají "vsáknout hořkost a tíhu života"?
Nebojme se velkých slov, Eda Kriseová se pokouší vysvětlit svět. Jistě sama dobře ví, že se to nemůže podařit, přesto jde o pokus velkolepý a dojemný. Je to psaní, které dává smysl. Jak se kdo bude chovat v čekárně, je už jeho věc.
Kniha
Eda Kriseová: Mluvící hora
Nakladatelství Práh 2021, 272 stran, 330 korun
