V díle, které se pohybuje na pomezí románu a literatury faktu a jež sama označuje za literární reportáž, autorka vede rozhovory s devíti přeživšími ze sovětských gulagů. Respondentky dosvědčují, jak bylo možné internační zařízení přežít díky vzdělání a kultuře.
"Je důležité, abychom si uvědomili, že potřebujeme nejen tělesnou zdatnost, ale také žít kulturou a mít opravdu dobré přátele," říká Zgustová.
Spisovatelka žije v Barceloně, její knihy byly přeloženy do 10 jazyků. Romány psala česky, tentokrát však zvolila španělštinu. "Tahle kniha je trochu jiný žánr, není beletrie, takže jsem mohla psát ve španělštině, přestože to není moje mateřština," vysvětluje.
Knihu si nakonec ani sama nepřeložila. Autorkou českého překladu, který vydává Argo, je Renáta Sobolevičová. "Nakladatelství spěchalo, aby kniha v Česku vyšla ještě před koncem roku, tak si vzali rychlou překladatelku," objasňuje Zgustová.
Při rozhovorech s ženami, jež mají drastickou zkušenost s pobytem v gulazích, se Zgustová podle svých slov hodně zamýšlela nad škálou jejich životních hodnot.
"Třeba neuvěřitelnou hodnotou pro ně bylo přátelství a podobné zkušenosti. Když se později vdaly za někoho, kdo nebyl ve vězení, často se rozvedly a navázaly raději vztah s někým, kdo měl také život poznamenaný gulagem," ilustruje.
"Ty ženy byly něco jako Hrabalovi pábitelé, přes ostnatý drát lágru byly schopné vnímat krásně bílý sníh a vycházející slunce. Právě ženy, které dovedly i v krutých podmínkách mezi surovými dozorci a spoluvězni z řad kriminálníků nalézt krásu, byly ty, které přežily," míní.
Monika Zgustová v rozhovorech ukazuje, jak důležité byly pro přežití v gulagu vzdělanost a vztah ke kultuře. Vězenkyně četly vzácné knihy a učily se básně nazpaměť. "Často si vytvořily škálu hodnot, kterou po propuštění mezi lidmi bez jejich zkušeností nemohly aplikovat. Chtěly nahradit čas, který promarnily v gulagu, proto poslouchaly klasickou hudbu, četly náročnou literaturu a nechápaly oddechovou kulturu," uvádí.
"Některé mi řekly, že kdyby měly další život, vrátily by se na čas do gulagu, protože si tam našly neuvěřitelné přátelství na život a na smrt. To jsem dlouho nemohla pochopit," doplňuje Zgustová, která knihu Oblečené k tanci na sněhu při nedávné návštěvě Česka představila mimo jiné v pražské Knihovně Václava Havla.
Monika Zgustová se narodila roku 1957 v Praze, jako šestnáctiletá emigrovala s rodiči do USA a od 80. let žije v Katalánsku. Proslula coby překladatelka děl českých autorů do španělštiny a katalánštiny, mimo jiné Jaroslava Haška, Václava Havla, Milana Kundery či Bohumila Hrabala. Je také autorkou Hrabalova životopisu nazvaného V rajské zahradě trpkých plodů.
