Román vypráví 11 cestujících, mezi nimiž jsou nigerijský popový zpěvák zápasící s veřejným přiznáním vlastní sexuality nebo muž, který se živí zároveň jako kuchař a nájemný vrah. Podle agentury AFP mají všichni v jistém slova smyslu dva životy. Když v roce 2021 přistanou v New Yorku, zjistí, že stejný let společnosti Air France z Paříže s toutéž posádkou a pasažéry už na newyorské letiště dorazil před třemi měsíci.
Předseda poroty Didier Decoin uvedl, že kniha má filmový nádech a že by bylo skvělé podle ní natočit snímek. Další porotce, původem marocký literát Tahar Ben Jelloun, konstatoval, že "žijeme v krušných časech a tato kniha může mnohé potěšit".
Podle francouzského deníku Le Monde román koketuje s žánry thrilleru i sci-fi a systematicky buduje napětí. Dle agentury AFP se vyznačuje hrátkami s časem, které připomenou třeba film Matrix. "Je to dobrodružný příběh, který člověk nedokáže odložit, okamžitý a jasný bestseller, ale také experimentální, ultraliterární dílo," konstatoval spisovatel Frédéric Beigbeder, jenž Anomálii zrecenzoval pro deník Le Figaro.
"Člověk nikdy nečeká, že vyhraje cenu jako Goncourt. Už proto, že žádnou knihu nepíše proto, aby dostal jakoukoliv cenu, a nikdy v to nemůže doufat," řekl Tellier ve videokonferenci s porotci. "Je to symbolické a jedinečné vítězství. A pro autora bude mít významné důsledky, ale opravdu jsem to celé nedělal proto, abych dostal cenu," zdůraznil.
Třiašedesátiletý matematik a lingvista Hervé Le Tellier je členem experimentální skupiny Oulipo (Ouvroir de littérature potentielle, Dílna potenciální literatury). Jedná se o sdružení spisovatelů, které spoluzakládal básník Raymond Queneau a jehož členové si předem záměrně vytvářejí omezení pro svou tvorbu.
Spolku, do nějž náleželi Georges Perec nebo Italo Calvino, od loňska předsedá právě Hervé Le Tellier, doplňuje agentura AFP. Podle ní členové Oulipa v minulosti například napsali 300stránkovou knihu bez toho, aby v ní využili ve francouzštině nejfrekventovanější písmeno e, nebo vytvořili příběh interpretovatelný 99 různými způsoby.
Do češtiny dosud nebylo přeloženo žádné z Tellierových několika desítek děl, mezi nimiž jsou povídky, novely, romány, eseje, divadelní hry, erotické prózy či poezie.
Tellier debutoval roku 1991 sbírkou povídek Sonates de bar (Barové sonáty), výrazněji na sebe upozornil titulem Les amnésiques n'ont rien vécu d'inoubliable (Lidé trpící amnézií nezažili nic nezapomenutelného) z roku 1997. Jednalo se o soubor tisíce krátkých vět, které všechny začínaly vazbou "Myslím, že…".
Svou nyní oceněnou novinku Tellier psal na základě úvahy, "zda opravdu existujeme a jestli můžeme důvěřovat vlastním smyslům", jak řekl při on-line přebírání ceny. Při psaní se prý částečně snažil napodobit žánr noir a knihy autorů jako Jean-Patrick Manchett ze 70. let minulého století.
Tellier od poroty udělující Goncourtovu cenu dostal osm hlasů. Dva posbíral další finalista, francouzský spisovatel a filozof Maël Renouard, za román L'Historiographe du royaume (Historiograf království). Ten vypráví o marocké monarchii v minulém století.
Nominaci obdržela též spisovatelka a feministka Djaili Amadou Amalová z Kamerunu za román Les Impatientes (Netrpělivé), popisující svatby z donucení a život žen v polygamních svazcích. Knihu inspirovaly autorčiny vlastní zážitky.
Posledním finalistou byl Camille de Toledo, vlastním jménem Alexis Mittal, nominovaný za dílo Thésée, sa vie nouvelle (Théseus, jeho nový život), které se zamýšlí nad tíží rodinného dědictví.
Goncourtova cena je udělována od roku 1903 a nese jméno dvou spisovatelů konce 19. století, bratrů Edmonda a Julesa Goncourtových. Vítěz dostává jen symbolický šek na deset eur. Prestižní ocenění, jež v minulosti získali Marcel Proust, Simone de Beauvoirová, Marguerite Durasová či Michel Houellebecq, ale zpravidla znamená nárůst prodejů.
Desetičlenná porota, která se při této příležitosti tradičně schází v honosné pařížské restauraci Drouant, se letos poprvé setkala ve virtuálním prostředí přes aplikaci Zoom. Stejným způsobem oznámila výsledek veřejnosti.
"Byl to zvláštní ročník Goncourta. Přál jsem si víc tu královskou verzi, kdy vykoukneme z oken restaurace Drouant a městu i světu oznámíme vítěze ve stylu požehnání Urbi et orbi. Budeme na to muset počkat na příští rok," konstatuje Didier Decoin, předseda poroty.
Ta letos vítěze představila o necelý měsíc později než obvykle. Učinila tak ze solidarity se zavřenými knihkupectvími, která se kvůli opatřením proti šíření koronaviru ve Francii znovu otevřela teprve uplynulou sobotu. Pořadatelé Goncourtovy ceny tím chtěli podpořit prodeje, aby zákazníci po oznámení finalisty měli důvod se v knihkupectvích zastavit.
"Prodeje vítěze Goncourtovy ceny jsou vždy významné a obecně předvánoční prodeje představují velkou část celoročních tržeb," řekla televizi France24 prodavačka z pařížského knihkupectví Librairie La belle lurette. "Lidé si pod stromeček rádi dávají třeba knihy od vítěze Goncourtovy ceny nebo i jiných ocenění," dodala.
Restaurace a kavárny jsou v celé Francii nadále zavřené.
Porota také v pondělí večer vyhlásila vítěze druhé, neméně prestižní Renaudotovy ceny. Získala ji osmapadesátiletá učitelka a spisovatelka Marie-Hélène Lafonová za prózu Histoire du fils (Synův příběh). Autorka již jednu Renaudotovu cenu obdržela roku 2001 za svůj debutový román Le soir du chien (Psí noc).
Renaudotova cena vznikla v roce 1926 a získala jméno po lékaři Théophrastu Renaudotovi ze 17. století, který je pokládán za otce francouzské žurnalistiky.
Loni Goncourtovu cenu získal Jean-Paul Dubois za znepokojivý a nostalgický román o ztraceném štěstí nazvaný Na světě žijeme každý jinak. Ten v českém překladu Alexandry Pflimpflové čerstvě vydal Odeon.
