Fila: Přijíždí transfobní feministka. Proč Prague Pride protestuje proti Greerové?

Kamil Fila Kamil Fila
16. 10. 2019 10:11
Přestože myšlenkově patří k takzvané druhé vlně feminismu, vždy radikálně vybočovala a provokovala. Spisovatelka Germaine Greerová, kterou proslavila kniha Eunuška a jež tento týden vystoupí na Festivalu spisovatelů Praha, už v 60. letech minulého století odmítala nosit podprsenku.
Germaine Greerová přijíždí na pozvání Festivalu spisovatelů Praha, aktivisté kvůli tomu žádají bojkot akce.
Germaine Greerová přijíždí na pozvání Festivalu spisovatelů Praha, aktivisté kvůli tomu žádají bojkot akce. | Foto: ČTK/AP

V Amsterdamu vydávala pornografický časopis pro ženy nazvaný Suck. V 70. letech otevřeně hovořila o tom, jak byla znásilněna. Začátkem nového tisíciletí vydala knihu The Beautiful Boy, v níž oceňovala krásu nezletilých chlapců, a byla za to obviněna z pedofilie.

Letos osmdesátiletá Australanka má za sebou spisovatelskou dráhu i akademickou kariéru. Desítky let je veřejnou intelektuální figurou, vystupuje na mnoha akcích a svými články zásobuje prestižní média. Celý život se staví proti tomu, aby muži určovali ženám, v čem mají najít své sebeurčení. O ženské obřízce kriticky mluvila dávno předtím, než si tématu všimli dnešní islamofobové.

V posledních letech se ale zdá, že její "radikálně osvobozující" přístup naráží na své limity. Germaine Greerová vždy tvrdila, že ženy se nemají snažit být rovny mužům, neboť právě tím se nejvíce podřizují pravidlům mužského světa. Nemají si však ani od mužů nechat radit, co dělat. Ani muži podle Greerové nejsou svobodní, a tak je nesmysl chtít být jako oni. Osvobození žen musí spočívat v přitakání rozdílnosti a odlišnosti, směřovat k vlastnímu sebeurčení a sebedefinici.

Své limity dnes Greerová vyjevuje, když mluví o mužích, kteří podstoupili operativní změnu pohlaví na ženské. Podle ní se transgender osoby mýlí, když si myslí, že odstraněním penisu bez toho, aniž by měly dělohu schopnou těhotenství, se mohou nazývat ženami.

Greerová neříká, že lidé nemají právo na operaci, která z nich neučiní "kompletní ženu" - viz její kniha The Whole Woman z roku 1999 -, jen že je zbytečné nazývat tyto osoby ženami. Několikrát veřejně vystoupila proti tomu, aby byla taková osoba přijata do nějakého ženského spolku.

Toto tvrzení Germaine Greerová opakuje skoro 20 let a v poslední době se kvůli němu na různých místech stala persona non grata. Její postoje lze nazvat feministické, zároveň jsou ale exkluzivní, protože určují, kdo je žena a kdo ne. Proti ní stojí inkluzivní skupiny patřící k nové, třetí vlně feminismu.

Germaine Greerová v roce 1971.
Germaine Greerová v roce 1971. | Foto: ČTK/PA

Stručně řečeno: první vlna se starala hlavně o volební právo žen, možnost vzdělávání na vysokých školách a stejná majetková práva, jaká měli a mají muži.

Druhá vlna prosazovala sebeurčení a vyvíjela snahu, aby ženy nebyly otrokyněmi v domácnosti, a to ani v sexuální oblasti (žádné "právo na sex" neexistuje, cokoli proti něčí vůli je znásilnění). Třetí vlna pak říká, že ohrožených skupin ve společnosti je víc a že rovného zacházení stále nebylo dosaženo - diskriminaci čelí homosexuálové, transsexuálové, etnické menšiny, ale třeba i zvířata ve velkochovech.

V dějinách feminismu je nejdiskutovanější otázkou, jestli existuje nějaká podstata ženství a mužství. Greerová zastává pozici, že biologické pohlaví není vše a že ženskosti jsou dívky neustále učeny a nuceny k ní - ať už se jedná o oblékání, vlasy, tělesné ochlupení, postoj těla nebo tón hlasu. Právě tato socializace a nátlak od sebe oddělují "pohlaví" a "gender".

Greerová tedy stojí u kořenů dnešní genderové teorie, v níž platí, že nikoli přímo pohlaví, ale chápání mužskosti a ženskosti je společenský konstrukt. Že neexistuje žádná "pravá žena" či "pravý muž". Sebe sama lze vyjadřovat nekonečně mnoha způsoby. V tom je Greerová obhájkyní svobody: buďte takové, jaké chcete, nenechte si nic namlouvat, chovejte se podle svého vkusu, touhy a svědomí.

Greerová ukazuje i to, jak muži zároveň odmítají jisté podoby ženství - v těhotenství jste sexuálně nečistá, porod je odporný, kojící prsa nejsou sexy a musí se zakrývat a tak dále. Muži ženám neustále říkají, co mají dělat se svým tělem, kdy ho ukazovat a kdy ne, kdy a jak se mají cítit ženami.

Germaine Greerová pro BBC vysvětluje, proč odmítá říkat transgender ženám ženy. | Video: BBC

Proč ale Greerová odmítá říkat transgender ženám ženy? Podle ní jsou muži, kteří prošli tranzicí na ženy, pouze kastrovaní. Pokud bychom je označovali za ženy, přistupujeme na myšlenku, že ženy jsou pouze defektními muži. Ženy tak vlastně ani nejsou druhým pohlavím, ale ne-pohlavím, non-sexem. A právě proti tomu, aby ženskost byla vymezena mužskými kategoriemi a aby se svoboda žen odehrávala jen uvnitř patriarchátu, se Greerová celý život staví.

Muže, kteří prošli změnou pohlaví na ženy, nazývá "dámičkami hrajícími pantomimu" - snaží se vypadat a znít jako ženy, ale nevypadají a nezní tak. Autorka je v tom konzistentní a její tvrzení má jistou logiku. Problém je, že tímto postojem nakonec vyjadřuje stejné vylučování ze společnosti a stejnou fóbii jako například velmi konzervativní pravicoví křesťané, případně kdokoli vyjadřující nenávist k jinakosti.

Problém je také v tom, že lidský jazyk stojí z velké části na binárnosti a neumí jednoduše vyjádřit "třetí pohlaví". Výrazy jako "ono" nebo indický výraz "hidžra" nám v češtině nebo angličtině nepomohou, výraz "androgyn" také není přesný a "přešívka" je hanlivá. Pokus nazývat je pouze "psychicky nemocnými" značí spíš zmatek v hlavě člověka, který má potřebu někoho takto nálepkovat.

Pokud chceme transsexuálům přiznat rod (anglicky gender), a konstruovat podle něj věty, nemáme jinou možnost než použít on (he), nebo ona (she). Jistěže existuje i výraz "shemale", ale nakonec musíme říct, co převažuje - a gramaticky, nakonec i existenciálně, to, jak chápeme něčí identitu, to bude she (ona).

To, co tvrdí Greerová, sice vychází z dělení identity na sex (pohlaví) a gender (roli, rod, identitu), vidí tu opozici mezi přírodou-biologií a společností-kulturou-jazykem, ale nakonec z nějakého ne úplně jasného důvodu stojí na tom, že identita musí být "úplná". Tedy že jakkoli svobodné ženství musí vycházet z biologického základu. Právě tímto pojetím úplnosti, kterou nedovede ničím zdůvodnit a obhájit, se vrací zpět k esencialismu. A esencialismus je nevědecký, neracionální, nekritický a většinou faktograficky mylný.

Proti tomu lze postavit argumenty ve dvou liniích. Zaprvé: ani moderní biologie dnes netvrdí, že existuje pouze mužské a ženské pohlaví. Pohlaví se určuje na pěti úrovních.

Jedna je chromozomální: jestli má jedinec samičí chromozomy XX nebo samčí XY. Pak ale rozeznáváme také gonadální pohlaví, to znamená zda má osoba varlata, nebo vaječníky. Pak je genitální pohlaví, tedy jestli má penis, nebo dělohu a pochvu. Pak je hypotalamické pohlaví: buď mužská, nebo ženská hormonální soustava. A nakonec je tu samozřejmě pohlaví psychické.

Možností, jak tyto varianty vykřížit, existuje mnoho, doposud jich bylo odhaleno 63. Představa, že pohlaví určuje pohled mezi nohy, patří do 19. století a trvat si na ní mohou pouze ignoranti.

Greerová přitom v posledních debatách připouští, že existuje mnoho intersexuálních variant, že není žádný jeden typ ženy a jeden typ muže. Nicméně autorka si trvá na svém, že muž přeoperovaný na ženu je kastrát a eunuch a svým ženským převlekem "hraje maškarádu". Navíc podle ní "objevit po 40 nebo 50 letech, když jsem ženatý a mám děti, že jsem vlastně žena, je omyl, ti lidé žijí v omylu", řekla. Na což jí vždy přistanou rozhořčené protiargumenty, že je od ní sprosté a zavádějící říkat někomu, co skutečně cítí a co má cítit.

Podle Greerové je problém v tom, že "cítit" neznamená "vědět" a že otázka skutečného vědění je filozoficky příliš složitá.

Důvod, proč proti pozvání Germaine Greerové na Festival spisovatelů Praha zdejší spolek Prague Pride sepsal petici a proč žádá její bojkot, však nespočívá v abstraktních filozofických otázkách. Jde o důvody vyloženě pragmatické: v petici stojí, že trans lidé v Česku čelí "jedněm z nejstriktnějších zákonů" v Evropské unii, že Česko "porušuje lidská práva a osobnostní integritu trans osob na několika rovinách, od chirurgických zákroků přes povinnou sterilizaci až po nerovnost v oblasti uzavírání sňatků" nebo že je "z hlediska well-beingu trans lidí zemí jednoznačně hostilní".

Další nerovnosti pak spočívají v poskytování zdravotní péče, přístupu ke vzdělání nebo bydlení. "Toto utlačování má přímý dopad na život trans lidí. Není proto divu, že čísla výskytu sebepoškozování nebo dokonce pokusů o sebevraždu jsou u trans osob tak vysoká," stojí ve vyjádření.

Zároveň je Česko zemí, kde nejsme zvyklí na protesty vedoucí k umlčování lidí s kontroverzními názory. Zatímco v zahraničí aktivisté a aktivistky několikrát dosáhli toho, aby Germaine Greerová vůbec nemohla vystoupit a obhájit své názory, protože jsou "principiálně nepřípustné", v Česku by možná stálo za to, aby měla kvalifikovaného a kultivovaného oponenta.

Greerová jen částečně uznává pokrok v lékařské vědě ohledně určování pohlaví. Problematičtější je její vlastní půda feministické myslitelky, kdy se zdá, že intelektuálně zamrzla v 70. letech minulého století. Třetí a současná čtvrtá vlna feminismu se zabývají právě tím, že genderová identita vzniká v jazyce, diskusi a konkrétní společenské praxi, že tato identita se neustále proměňuje. Jsme to, co děláme, jsme to, co a jak říkáme. Nemáme žádné hluboké pravé já. Nikdy nejsme "úplní". Každý den se znovu utváříme.

Neznamená to, že dnes jsem "muž" a zítra "žena". Naše jednání a osobní příběh musí mít nějakou osobní konzistenci, vývoj a smysl. Ani radikálně smýšlející lidé nepřeskakují z pohlaví tam a zpátky. Většina z nás si jen vytváří svou verzi "mužnosti" a "ženskosti" a v té se každodenně utvrzujeme: s tím, že musíme dělat malé změny s ohledem na věk či rodinný stav.

Projít si operativní tranzicí a při tom změnou chování znamená opsat dlouhý a složitý příběh, který člověk vypráví sobě i ostatním. Trvá, než ho pochopí sám a než na něj přistoupí okolí. Těžko tvrdit, že tohle někdo udělá z pouhého chvilkového rozmaru a že se z toho může stát epidemie, která společnosti zhatí možnost se dále reprodukovat. 

Germaine Greerové se tedy dá odpovědět poměrně jednoduše: všichni hrajeme nějakou roli, všichni máme masky a během dne je měníme. Všichni někdy hrajeme dobře a někdy je to jen maškaráda. Ale má to nějakou kvalitativní škálu a přijetí rolí také závisí na okolí. Je zbytečné říkat někomu automaticky, že ve své roli nikdy nebude dobrý. A propos: četla jste někdy Judith Butlerovou a její esej Performative Acts and Gender Constitution? To by se vám mohlo líbit. A přitom je to staré už třicet let.

Jestli někdo má zájem a odvahu, ať to řekne. Autor tohoto textu zase takový aktivista není. Toho introverta v sobě nepřepere.

 

Právě se děje

před 42 minutami

Soud EU: Poláci musí ověřit nezávislost orgánu, který rozhoduje o penzionování soudců

Polský nejvyšší soud musí ověřit nezávislost svého nového kárného orgánu, který má rozhodovat o penzionování soudců. Stanovil to v úterý Soudní dvůr Evropské unie, na který se s žádostí o stanovisko obrátila polská justice.

Nové kolegium rozhoduje spory týkající se snížení důchodového věku soudců polského nejvyššího soudu. Soud EU v červnu konstatoval, že zákon stanovující jejich odchod do penze na 65 let je v rozporu s unijním právem. Varšava již loni zákon částečně upravila a někteří penzionovaní soudci se vrátili do práce. Část z nich však zpět přijata nebyla a o jejich sporech rozhoduje právě kárné kolegium.

Zdroj: ČTK
Další zprávy