Zemřel teoretik George Steiner, byl přední postavou literární vědy

ČTK Kultura ČTK, Kultura
4. 2. 2020 14:25
Ve věku 90 let včera v britské Cambridgi zemřel americký literární teoretik a esejista George Steiner. Byl profesorem srovnávací literatury na univerzitách v Oxfordu a Ženevě, desítky let působil jako hlavní knižní kritik týdeníku The New Yorker. Roku 2001 obdržel Cenu prince Asturského, kterou před ním získali Umberto Eco či Václav Havel.
George Steiner na snímku z roku 2003, kdy přebíral Cenu Ludwiga Börna.
George Steiner na snímku z roku 2003, kdy přebíral Cenu Ludwiga Börna. | Foto: ČTK/DPA

O úmrtí s odvoláním na autorova syna informuje deník The New York Times. Ten v nekrologu označuje George Steinera za polyhistora, který se zaměřoval na morální sílu a bezmocnost literatury tváří v tvář tragickým událostem 20. století jako holokaustu. Zabýval se nejhlubšími kořeny lidské potřeby sdělovat, mluvit a psát a patřil k nejvýraznějším literárním kritikům anglicky mluvícího světa. Jeho psaní kombinovalo erudici v lingvistice, translatologii, filozofii i sémiotice.

Steinera zajímaly kořeny řeči, význam mýtu o babylonské věži a zmatení jazyků, úděl překladatele, obecné úvahy o povaze literatury, vyššího vzdělání, původu antisemitismu a přežití judaismu.

Přirozeným základem jeho komparatistického myšlení bylo spojení středoevropského humanismu s francouzským univerzalismem. Ve své první knize Tolstoj, nebo Dostojevskij z roku 1959 stavěl proti Tolstého dějinnému humanismu Dostojevského "naddějinnou přesažnost" a zdůrazňoval pochopení ruského autora pro temné stránky a tragičnost člověka.

V následující Smrti tragédie z roku 1961 konstatoval zánik jedinečného západního žánru, dle Steinera podkopaného osvícenským sekulárním optimismem a demokratizací společnosti.

V pozdějších knihách, jako souboru esejí nazvaném Extrateritoriální, se obracel k tématu jazykového bezdomoví, v němž se ocitli autoři Samuel Beckett, Jorge Luis Borges či Vladimir Nabokov, plynule se vyjadřující v několika jazycích. Zastával se klasické literatury. "'Klasiku' v literatuře, hudbě, výtvarném umění či ve filozofické disputaci definuji jako označující formu, která nás 'čte'. Čte nás víc, než my čteme (posloucháme, vnímáme) ji," napsal Steiner, podle nějž kdykoliv se noříme do klasiky, ta nás podrobuje výslechu a testuje zdroje našeho vědomí i intelektu.

Podobně jako nedávno zesnulý literární kritik Harold Bloom se také George Steiner zastával západního literárního kánonu. Kritizoval poststrukturalisty nebo dekonstruktivisty a ve své knize V hradu Modrovousově spatřoval východisko z krize západní kultury v transcendenci. To, nakolik je náš vhled určen řeckými mýty, rozebíral v Antigonách z roku 1984.

Důsledně odmítal "rozparcelování" humanitních oborů, neboť kultura pro něj byla jen jedna.

Steiner dlouhá desetiletí patřil k předním postavám světové literární vědy, působil na mnoha univerzitách v USA i Evropě. V letech 1966 až 1997 byl hlavním recenzentem magazínu The New Yorker, kde vystřídal Edmunda Wilsona, a také autorem desítek oceňovaných odborných i esejistických knih či antologií.

Česky vyšla ještě v samizdatu jeho esej Ústup slova, kterou roku 1975 přeložil Václav Černý. Další knihy následovaly až po sametové revoluci. Ke zdejším čtenářům se dostalo Steinerovo stěžejní dílo Po Bábelu, které se zabývá možnostmi překladu, nebo jeho intelektuální biografie Errata, nazvaná dle nakladatelského označení tiskových chyb, které se připojuje za vlastní text a pochází z latiny.

Až vloni nakladatelství Dauphin poslalo na trh také dva další tituly, rozbor transcendence v literárních dílech nazvaný Skutečné přítomnosti a soubor sedmi esejí s ironickým názvem Knihy, které jsem nenapsal. "Většina jeho textů jako by tvořila jedinou knihu: meandrovitou úvahu o tom, co dnes znamená promýšlet literaturu, obranu "literátství" před akademismem i boj za celistvost humanitního vzdělání," napsal v recenzi pro Aktuálně.cz literární kritik Ladislav Nagy.

"Byla to kontroverzní postava. Steinerovi obdivovatelé oceňovali jeho brilantní argumenty a erudici. Jeho odpůrci si stěžovali na to, že je často vágní, nabubřelý a nepřesný," shrnuje Steinerův odkaz deník The New York Times.

Citují také kritika Leeho Siegela, který ve své eseji o Steinerovi roku 2009 napsal: "Jeho osvěžující vlastností bylo to, že byl v jediném odstavci schopný se dostat od Pýthagora a Aristotela přes Danta až k Nietzschemu a Tolstému." Stejnou věcí ale Siegela naopak Steinerovy texty často iritovaly.

"V případě jazyka, jakékoli formy diskurzu, textu či mluvního aktu slova hledají slova. Neexistují žádné apriorní hranice pro to, jak může toto hledání, tato výprava za významem probíhat," argumentoval naopak Steiner.

George Steiner se narodil roku 1929 do židovské rodiny, která se přestěhovala z Vídně do Paříže. Právě jeho původ pro něj znamenal i fakt, že se celoživotně pohyboval mezi několika jazyky: rodnou němčinou, francouzštinou dětství a angličtinou, kterou si osvojil poté, co rodina v roce 1940 před nacisty uprchla do Spojených států. Steinerův otec byl investiční bankéř.

V New Yorku pak George Steiner vystudoval francouzské lyceum, americké občanství vlastnil od roku 1944. Od roku 1948 studoval v Chicagu, později na Harvardu a Oxfordu. V letech 1952 až 1956 pracoval v redakci týdeníku The Economist, později vyučoval na Princetonu, Cambridgi, Newyorské univerzitě a Harvardu nebo v letech 1974 až 1994 srovnávací literaturu na univerzitě v Ženevě.

 

Právě se děje

Další zprávy