Akademické obory se rozdělily na miniaturní specializace, kritizuje teoretik Steiner

Ladislav Nagy Ladislav Nagy
23. 1. 2020 18:06
Těžko uchopitelná, roztěkaná, anarchistická, zároveň ale neobyčejně inspirativní je nejznámější kniha literárního teoretika George Steinera, která před téměř deseti lety vyšla pod českým názvem Po Bábelu.
George Steiner (na snímku s německou herečkou Iris Berbenovou) v roce 2003, kdy obdržel Cenu Ludwiga Börna.
George Steiner (na snímku s německou herečkou Iris Berbenovou) v roce 2003, kdy obdržel Cenu Ludwiga Börna. | Foto: ČTK/DPA

Letos devadesátiletého francouzského rodáka představila zdejším čtenářům jako neobyčejně vzdělaného polyhistora, člověka vášnivě milujícího literaturu a zároveň literáta, který se - v přiznané návaznosti na myslitele jako Waltera Benjamina - nebojí jít svou cestou. Ta v případě George Steinera znamená důsledné odmítnutí "rozparcelování" humanitních oborů, neboť pro něj je kultura jen jedna.

"Osvědčené akademické obory se v míře, která se takřka příčí zdravému rozumu, rozdělily na miniaturní specializace. Okrsek se zmenšuje s každým učitelským úvazkem či výzkumným grantem. Posvěcený pohled má mikroskopický záběr," napsal v knize Po Bábelu. A stejně to vidí také ve dvou knihách, které nakladatelství Dauphin v českém překladu vydalo teď.

Je škoda, že toho od Steinera v češtině neznáme víc - vedle knihy Po Bábelu vyšly už jen sbírky esejů Errata: prozkoumaný život a pod názvem George Steiner a myšlenka Evropy ještě statě různých autorů interpretujících teoretikův vlivný text. Dva nynější svazky - sbírka více či méně vzpomínkových esejů Knihy, které jsem nenapsal a studie Skutečné přítomnosti - tuto mezeru alespoň částečně vyplňují.

Steinerovo psaní, a to platí o celém jeho díle, vždy obsahuje autobiografický aspekt. Autor má ostatně z čeho čerpat: narodil se do židovské rodiny v Paříži, studoval ve Spojených státech a Velké Británii, značnou část své akademické kariéry vyučoval komparatistiku v Ženevě, cestoval po světě.

Osobní aspekt do jeho psaní vnáší místní neukotvenost a naopak silnou ukotvenost kulturní: jasně vychází z odkazu evropského a amerického modernismu, jehož práci s tradicí specificky rozvíjí.

George Steiner - podobně jako nedávno zesnulý a občas stejně excentrický literární kritik Harold Bloom - je přesvědčen, že žijeme na konci dějin. Ať už ho budeme nazývat "epilogem", jak to činí Steiner, nebo "pozdním koncem dějin".

S takovou pozicí lze samozřejmě polemizovat, nicméně je minimálně užitečná v tom, že vůči současnosti nabízí jakýsi korektiv. Steiner se nedovolává nějaké reálné minulosti coby ideální doby, kdy věci byly v pořádku: vždyť všichni autoři, na něž často odkazuje, stáli na okraji. Ať už to byl Dante vyhnaný z Florencie, ve své době neznámý Franz Kafka nebo teoretik Walter Benjamin.

Tradice není něco, co nabízí vzorec pro bezmyšlenkovité následování, ale mnohem spíše imperativ k revoltě. Steinerův vlastní anarchismus je skryt za masku úctyhodné erudice, ale to jej nečiní o nic méně radikálním.

Většina jeho textů jako by tvořila jedinou knihu: meandrovitou úvahu o tom, co dnes znamená promýšlet literaturu, obranu "literátství" před akademismem i boj za celistvost humanitního vzdělání.

"Koncept absolutní synchronicity básnických textů, vytvořený ve čtyřicátých letech minulého století školou nové kritiky, a odmítnutí jejich datování či historizování, aby jejich zařazení nenarušilo čistotu naší estetické reakce, je užitečný pedagogický trik. Ovšem nic víc," píše například v knize Skutečné přítomnosti, kterou lze chápat jako doplněk ke studii Po Bábelu.

Obal knihy Skutečné přítomnosti.
Obal knihy Skutečné přítomnosti. | Foto: Dauphin

Podobně jako v ní také tady vychází z kritiky akademického establishmentu a analýzy krize humanitního vzdělání. Jeho postřehy jsou přesné a mnohdy vtipné, třeba když píše o grantech a kolektivních projektech: "V humanitních oborech jsou kolektivní výkony téměř bez výjimky triviální (vždyť která kniha po Pentateuchu byla sepsána komisí?)."

Od toho se však autor odráží k závažným úvahám o etickém rozměru uměleckého díla, o zásadním významu prožitku tohoto díla ze strany čtenáře či diváka a samozřejmě ke svému velkému tématu, jímž je přemýšlení o jazyce. Konkrétně o jazyce a tichu.

Podle Steinera vězíme v neřešitelném paradoxu: kontakt s velkými slovesnými díly nám nepříjemně naznačuje, že v lidské zkušenosti je něco, co se nám nikdy nepodaří zachytit slovy, přesně pojmenovat. "Paradox, který určuje naši lidskou přirozenost, je neměnný: vždy bude existovat jistý pocit, že nám něco ubíhá, že nejsme schopni přesně zachytit to, co právě zakoušíme a o čem mluvíme, když se vztahujeme k bytí."

Druhou stranou paradoxu představuje, že na snahu toto "něco" pojmenovat nelze rezignovat. Jsme bytosti tragicky zachycené v napětí mezi jazykem a tichem. Proto se také výbor z nejlepších Steinerových literárních kritik jmenuje Jazyk a ticho.

Obal Steinerových Knih, které jsem nenapsal.
Obal Steinerových Knih, které jsem nenapsal. | Foto: Dauphin

Knihy, které jsem nenapsal jsou k úvahám ve Skutečných přítomnostech jakýmsi pendantem a dobře, že vycházejí paralelně. Steinerovy eseje pojednávají o zamýšlených projektech, z nichž buď postupem času sešlo, nebo nikdy neměly naději na dokončení. Z nich je nejsilnější Jazyk erótu, pronikavá a vysoce intimní esej o milostném jazyce, v níž Steiner prolíná svou zkušenost čtenářskou, multilingvní i erotickou.

Vydání dvou knih George Steinera je přínosné a záslužné. Na nelehkých textech velmi dobrou práci odvedli překladatelé: pod svazkem Knihy, které jsem nenapsal je podepsán Michal Kleprlík, který zároveň dodal podnětný doslov, na Skutečných přítomnostech pak pracoval tým Kleprlíka, Ondřej Hanuše a Sylvy Ficové.

Jejich překlad je čtivý, citlivý k originálu a zaslouží uznání. I proto škoda - a dvojnásob škoda vzhledem ke Steinerově starosvětskosti -, že v tiráži není uveden redaktor ani korektor. Přes překlepy se čtenář snadno přenese, i nad překladem "inhabit" heideggerovským "bytuje" v parafrázi Reného Descarta lze ještě mávnout rukou.

Redaktor by ale jistě chytil nešťastné přehlédnutí hned na počátku Skutečných přítomností, kdy je věta "Imagine a society in which all talk about the arts, music and literature is prohibited", tedy "Představte si společnost, v níž je veškerá mluva o výtvarném umění, hudbě a literatuře zakázána", přeložena jako: "Představte si společnost, kde se mluví pouze o umění, ale kde hudba a literatura jsou zakázány."

Je to samozřejmě přehlédnutí, ale o to nešťastnější, že kvůli němu celý začátek knihy nedává smysl.

2x Kniha

George Steiner: Knihy, které jsem nenapsal
(Přeložil Michal Kleprlík)
Nakladatelství Dauphin 2019, 272 stran, 368 korun

George Steiner: Skutečné přítomnosti
(Přeložili Michal Kleprlík, Sylva Ficová a Ondřej Hanuš)
Nakladatelství Dauphin 2019, 280 stran 368 korun

 

Právě se děje

před 3 minutami

V Kongu po nehodě autobusu s cisternou převážející benzín uhořelo 33 lidí

V provincii Kwango na západě Konga při střetu autobusu s cisternou převážející pohonné hmoty uhořelo 33 lidí. Cisterna směřovala po jednom z hlavních tahů do metropole Kinshasy, zjistila agentura AFP z policejních zdrojů. Pozůstatky obětí dopravní nehody v pondělí ráno pohřbili.

"V noci ze soboty na neděli uhořelo 33 lidí při velkém požáru způsobeném kolizí rozměrného vozidla přepravujícího pohonné hmoty a přeplněného autobusu," uvedlo vedení místní policie. "Mohli jsme vyzvednout jen lebky, zbytek těl se nepodařilo najít. S úctou jsme je pohřbili dnes ráno," uvedl další policejní zdroj.

Dopravní nehody s četnými oběti na životech jsou v Kongu poměrně časté, na vině je špatný technický stav mnoha vozidel i silnic nebo opilí řidiči, někdy též bez potřebných znalostí. V říjnu 2018 na trase mezi Kinshasou a Matadi taktéž havarovala cisterna, při nehodě tehdy zemřelo 53 lidí. Tragickou bilanci 230 obětí měla nehoda cisterny v roce 2010.

Zdroj: ČTK
před 11 minutami

Do Litvy dorazil rekordní počet migrantů, EU přislíbila Vilniusu miliony eur

Představitelé Evropské unie přislíbili Litvě miliony eur na pomoc s řešením migrační krize, z jejíhož rozpoutání pobaltská země obviňuje režim sousedního Běloruska a jeho autoritářského prezidenta Alexandra Lukašenka. Informovala o tom agentura AP s tím, že do Vilniusu v neděli přicestovala eurokomisařka pro vnitro Ylva Johanssonová. Ve stejný den překročilo hranici mezi Běloruskem a Litvou rekordních 287 migrantů, což je přibližně třikrát více než za celý loňský rok.

"Je to provokace Lukašenkova režimu. Musíme ukázat, že na území EU není volný vstup," prohlásila Johanssonová. "Litva, EU a státy Schengenu musí zabránit ilegálnímu vstupování do této oblasti. Proto my, celá Evropská unie, podporujeme Litvu, aby bránila naší společnou vnější hranici s Běloruskem," prohlásila zástupkyně unijní exekutivy před novináři.

Litevská pohraniční stráž letos zadržela 3832 migrantů, přičemž za celý loňský rok jich bylo 81. Více než dvě třetiny příchozích tvoří podle litevských úřadů Iráčané. Irácké aerolinie zvýšily od tohoto měsíce počet letů z Bagdádu do Minsku ze dvou na čtyři týdně a do běloruské metropole zavádějí spoje z dalších iráckých měst - Basry, Irbílu a Sulajmáníje, napsala AP.

Zdroj: ČTK
před 35 minutami

Deník N žaluje Zemanovu kancelář, protože neposkytuje informace některým médiím

Deník N podal žalobu na Kancelář prezidenta republiky kvůli tomu, že od konce května odmítá poskytovat informace některým médiím. V prohlášení na svém webu v pondělí list uvedl, že prezidentská kancelář je úřad jako každý jiný a nemůže si vybírat, zda bude plnit své povinnosti a dodržovat zákony. Mluvčí Pražského hradu Jiří Ovčáček napsal, že mu krok deníku "nestojí za jednu jedinou reakci".

Zdroj: ČTK
Další zprávy