Jak připomíná agentura AFP, kniha Saganové patří k nejočekávanějším v době každoroční podzimní literární sklizně, návratu ke knihám, jak bývá doslova překládáno označení "rentrée littéraire" pro dobu od konce srpna do začátku listopadu, kdy ve Francii vychází většina nejočekávanějších titulů roku.
Podobně jako debut Dobrý den, smutku, jejž Saganová napsala ve svých 17 letech a který v českém překladu Evy Ruxové vyšel roku 2002, je také posmrtně vydaná próza "lakonickou pitvou života velkoburžoazie", píše AFP.
Vypráví o milostném trojúhelníku okolo podnikatele Ludovica Cressona, který zbohatl pěstováním zeleniny. Cresson přežije autonehodu, později se romanticky sblíží s vlastní tchyní.
Francouzské listy v této souvislosti připomínají, že automobilovou nehodu měla za sebou také autorka knihy. Roku 1957, na vrcholu slávy, Françoise Saganová havarovala se svým Aston Martinem a skončila v kómatu. Ani tento incident však nezhatil její slabost pro rychlé vozy.
I později Saganová jezdívala z Paříže do Monte Carla, kde gamblovala v místních kasinech. "Kdo nepocítil, když se ze všech sil vrhal do těch pokusů o přežití, kouzelné a fascinující ticho blízké smrti, ten nikdy nemiloval rychlost, ten nikdy nemiloval život - nebo možná nikdy nemiloval nikoho," napsala později.
Za život si vysloužila mnoho označení. Podle agentury AFP byla "mladou bisexuální hédonistkou, která šokovala pařížskou společnost" koncem 50. let minulého století, kdy začínaly přeskakovat první revoluční jiskry nastupující generace. Britský Guardian označil Saganovou za "požitkářské, rozpustilé děvče, které bosky řídilo závodní auta v okolí Saint Tropez, slavilo literární úspěch a požilo spoustu drog".
Podle literární kritičky Jovanky Šotolové byla Saganová obrazem moderní doby a symbolem pro jednu generaci Francouzů, "křehkou, veselou a bystrou ženou, jež dávala druhým lekce o svobodě" v tom, jak se chovat, oblékat, vyjadřovat a psát.
Saganová se narodila roku 1935 jako Françoise Quoirezová do bohaté rodiny. Svůj první román Dobrý den, smutku vydala teprve jako osmnáctiletá a honorář utratila za nový Jaguar. Tím odstartovala hýřivé období plné "hazardních her, rychlých vozů a bisexuálního života", píše Guardian. Podle něj měla nepřiznaně bisexuální spisovatelka spoustu milenek, včetně třeba americké herečky Avy Gardnerové.
"Ztělesňovala mýtus o okamžité slávě, který má společnost tak ráda," konstatovala později autorka jejího životopisu Marie-Dominique Lelièvreová, podle níž Saganová předznamenala éru "života bez zábran, dovolených na luxusních jachtách, celé to až náboženské oddání požitkům".
Při autohavárii v roce 1957 utrpěla Saganová četná zranění a stala se závislou na morfiu či dalších lécích, které jí měly tišit bolest. Často je kombinovala s whisky a prudkou dietou.
V 90. letech minulého století byla odsouzena za požívání a přechovávání kokainu, roku 2002 dostala podmínku a pokutu za daňový únik. Podle prokurátora tehdy Saganová nepřiznala více než 600 tisíc eur, které obdržela za lobbování ve prospěch ropné společnosti Elf.
Podle jejího syna Denise Westhoffa je nyní vydaný román Čtyři zákruty srdce typicky sarkastický a "saganovský, je to neuvěřitelné dobrodružství, občas nestydaté, košatě barokně napsané".
Westhoff, který se živí jako fotograf a jehož kniha Moje matka Françoise Saganová před čtyřmi roky vyšla také česky, oxeroxovaný dvojdílný rukopis našel prý náhodou v šuplíku.
Označil to za nesmírnou náhodu zvlášť vzhledem k tomu, že po autorčině smrti se vedla vleklá právní bitva o každý předmět z jejího vlastnictví. Saganová zemřela s vysokým dluhem.
Synovi se nepodařilo dohledat původní rukopis, pouze jeho fotokopii. Ta byla místy tak nekvalitní, že v textu nebylo možné rozeznat konkrétní slova. Když Westhoff oxeroxovaný rukopis donesl redaktorovi Saganové, ten ho odmítl publikovat.
V předmluvě k nyní vydané verzi Westhoff líčí, jak do textu doplňoval chybějící slova nebo celé odstavce tam, kde mu to přišlo nezbytně nutné. Chybějící konec si ovšem doplnit netroufl.
