Co je menšinový stres a proč záleží na každém slově. Kniha líčí LGBT+ život v Česku

Marek Torčík Marek Torčík
11. 8. 2022 11:30
„Nechci, aby to zažil někdo další,“ vysvětluje Filip Titlbach, proč vedl třináct rozhovorů o životě českých queer lidí. Novinář známý z Českého rozhlasu a moderátor podcastu Deníku N je knižně vydal pod názvem Byli jsme tu vždycky.
Třináct rozhovorů Filipa Titlbacha (na snímku) ukazuje, že to, jak o lidech mluvíme a jaké o nich vyprávíme příběhy, má dopad na jejich osudy.
Třináct rozhovorů Filipa Titlbacha (na snímku) ukazuje, že to, jak o lidech mluvíme a jaké o nich vyprávíme příběhy, má dopad na jejich osudy. | Foto: Michaela Škvrňáková

Stále je co připomínat, stále je o čem mluvit. Ještě před několika desítkami let byla odlišná sexualita ve většině zemí ilegální. Sedmdesátka států ovšem stíhá lidi s queer identitou dodnes. A počty sebevražd queer dětí podle neziskové organizace Just Like Us až dvojnásobně převyšují čísla u dětí heterosexuálních.

V Česku někdy panuje přesvědčení, že LGBT+ problematiku od jisté doby není třeba řešit. Snad i proto jakékoliv snahy o narovnání přetrvávajících nerovností narážejí na zkreslené představy či neochotu politiků změnit život menšin k lepšímu. Vlivem letošního rozsudku Ústavního soudu zůstáváme jednou z posledních evropských zemí, kde je pro úřední změnu pohlaví povinná sterilizace - přestože Evropský soud pro lidská práva takové počínání označil za nepřípustné.

Když se zase před nedávnem skupina poslanců odhodlala zrovnoprávnit manželství i pro LGBT+ páry, obratem vznikl návrh zákona o ústavní definici manželství jako výhradního sňatku muže a ženy.

Na příkladech Polska a Maďarska, kde se poslední roky ručička na hodinkách lidských práv otáčí nazpět, lze sledovat postupnou proměnu postavení queer osob v obětní beránky, strašáky, díky nimž pak přehlížíme skutečné problémy. Stačí ukázat prstem na někoho, kdo se nemůže bránit, a shodit na něj všechnu vinu - pak je snadné zapomenout, že se stále bavíme o lidech.

Být sám sebou je osvobozující

Právě vzájemnou lidskost připomíná novinář Filip Titlbach v knize Byli jsme tu vždycky. Nejen názvem vstupuje do dialogu s uštěpačnými poznámkami přirovnávajícími odlišnou sexualitu k módním výstřelkům, které obtěžují neurčitě "normální" většinu.

Třináct Titlbachových důvěrných rozhovorů skládá dohromady portrét životů českých queer osobností. Nechybí pohled psychoterapeuta, historika, příběhy o tranzici, životě s HIV nebo sexualitě uvnitř církve. Autor interview doplňuje postranními vysvětlivkami, i nezasvěcený čtenář se tak zorientuje v techničtějších pojmech a historickém pozadí. Citlivé otázky vedou k osobnějším, často až terapeutickým odpovědím, mimo jiné ukazují přímý dopad rozhodnutí či naopak nečinnosti politiků na konkrétní životy.

Skvělý je hned první rozhovor s psychoterapeutem Honzou Vojtkem. Směřuje více k většinovému publiku a zpovídaný v něm srozumitelně líčí úskalí coming outu, kterým před lety prošel. Mluví také o důležitosti přijetí svým okolím i sebou samým nebo představuje menšinový stres, jejž "menšiny prožívají nad rámec věcí, které musí prožívat většina". Vojtko ukazuje, že znevýhodnění může nastat i v nečekané každodenní situaci. Třeba běžný rozhovor s kolegy o plánech na dovolenou se pro queer člověka snadno může stát nepříjemným, pokud netuší, jak druzí zareagují.

Coming outem si podle Vojtka procházejí queer lidé celý život. Ve společnosti, jež automaticky předpokládá heterosexualitu, stačí jen změnit práci, přestěhovat se a můžete začít znovu. Jak ale poznamenává psychoterapeut, "i hetero lidé si procházejí svými coming outy", k nimž připodobňuje situace jako rozvod či vyhazov z práce.

Různými druhy coming outu se zabývají také následující interview. Právník Petr Kalla mluví o životě s HIV a boji se stigmatem, které s sebou nemoc stále nese. Lenka Králová, autorka skvělého pořadu V tranzu, vypráví o uvědomění si vlastní odlišnosti, přijetí i nepřijetí uvnitř rodiny, o tranzici a obrovské úlevě, jakou přinesla.

Ne tak růžová encyklopedie

Nakonec je ale 240 stran možná přece jenom málo na to, aby kniha obsáhla všechna témata a nesklouzávala ke zkratkám. Někdy není docela jasné, komu je určena - mluví spíše ke queer lidem, nebo má sloužit jako encyklopedie a navigovat čtenáře skrze odlišné životní zkušenosti?

Zajímavý postřeh a možná klíč k celé publikaci nabízí Barbora Šichanová. Šéfredaktorka Radia Wave v rozhovoru doporučuje upustit od slovních spojení, jež obsahují slovo komunita. Na stejný problém poukazuje v rozhovoru o manželství a queer rodinách Adéla Horáková z organizace Jsme fér. Kvůli skupinovým označením veřejnost může získat dojem, že současná práva vybojovali stejní lidé, kteří dnes usilují o jejich rozšíření, jinými slovy chtějí čím dál víc. Snadno pak vznikají domněnky o ukřičené menšině, jež nikdy nemá dost - přestože třeba odboráři oprávněně prosazující stále vyšší platy obdobné kritice nečelí.

Byli jsme tu vždycky je nakonec možná mnohem víc než uceleným odrazem, jak naznačuje už zrcadlo na obálce. Spíš připomíná kaleidoskop ukazující, že queer lidé jsou stejně rozmanití a rozdílní jako heterosexuálové.

Škoda, že díky širokému rozpětí témat několik rozhovorů působí jako rychlokurz historií LGBT+ lidí nebo ohlédnutí za životem v minulém režimu. O něco méně známé téma pinkwashingu, tedy zneužívání podpory LGBT+ osob k dosahování zisků, je přitom poměrně aktuální a zasloužilo by větší pozornost.

Uplynulý Pride Month, česky Měsíc hrdosti, a právě probíhající festival Prague Pride vždy doprovází záplava duhových předmětů a podpora velkých firem, vyjadřovaná prostým obarvením loga duhovými barvami. Změnit logo ale nic nestojí, po uplynutí měsíce ho většina společností zase odstraní a po zbytek roku nedělají nic. Zora Hesová a Hana Kulhánková v rozhovoru sdílejí své kladné zkušenosti s vyjednáváním partnerství u nadnárodních firem jako Vodafone, který podporuje online poradnu pro LGBT+ lidi S barvou ven. Poměrně optimistické respondentky v knize vysvětlují, proč bylo důležité, aby se za Prague Pride vloni postavila Česká pošta.

Mírně rozpačitě působí zběžný průlet popkulturou filmového režiséra Šimona Holého. Rozhovor je trochu nepřehledným výčtem postav, což lze nakonec označit i za problém celé knihy. Tak moc se snaží pojmout co nejširší okruh témat na příliš malém prostoru, až i přes velké rozpětí přehlédne například pohled queer etnických menšin. Zkušenost někoho z vietnamské nebo romské komunity zde chybí.

Vpravo je autor Filip Titlbach při křtu knihy v pražské Knihovně Václava Havla.
Vpravo je autor Filip Titlbach při křtu knihy v pražské Knihovně Václava Havla. | Foto: Ludvík Hradilek/Deník N

Konečné slovo mají média

"Používáme-li jazyk dlouhou dobu nevhodně, posouváme tím význam označovaného," říká Barbora Šichanová z Radia Wave. "Používáním negativně zabarveného jazyka lidé ve svých myslích začnou podprahově vnímat taky negativně, jako nežádoucí nebo ohrožující."

To, jak o druhých mluvíme, za koho je označujeme a jaké příběhy o nich vyprávíme, má reálný dopad na svět okolo nás. Novinové titulky jsou často důležitější než výroky politiků, o kterých pojednávají.

Obal knihy Byli jsme tu vždycky.
Obal knihy Byli jsme tu vždycky. | Foto: N media

Jazyk není neutrální, přitakává v rozhovoru o nebinární identitě básník a bohemista Atrin Matuštík, i neživým věcem přisuzujeme vlastnosti na základě rodu. Česká republika má dnes pověst tolerantní země - a právě ve slově tolerovat tkví problém. Tolerujeme něco otravného, něco, co blahosklonně přecházíme, před čím raději stáčíme pohled jinam.

Nejnaléhavějším poselstvím Titlbachovy knihy nakonec je, že když mluvíme a píšeme o queer lidech, měli bychom vycházet ze vzájemného pochopení - s každým vyřčeným slovem utváříme veřejný obraz. A jak říká Atrin, je důležité dokázat uchopit to, kým jsme. "Všechny ty pohádky a příběhy o tom, že hrdina musí poznat něčí pravé jméno, nemáme jenom tak," přirovnává.

Nehledě na drobné nedostatky tu podobná kniha dlouho chyběla. V uplynulých letech sice vyšlo několik odbornějších publikací o životech LGBT+ lidí na území Česka, dosud ale chyběly osobní, citlivé, a především přístupné příběhy, jaké předkládá Filip Titlbach. Byli jsme tu vždycky je perfektním lékem na strašidlo kulturních válek. Ukazuje, že ve skutečnosti neexistují. Existuje jen snaha zlepšit konkrétní životy.

Autor je spisovatel a publicista.

Kniha

Filip Titlbach: Byli jsme tu vždycky
Vydalo N media 2022, 240 stran, 399 korun.

„Moje kniha je pro všechny, kteří se chtějí něco dozvědět. Popisuje úplně běžné životy queer lidí," říká novinář Filip Titlbach. | Video: Martin Veselovský
 

Právě se děje

Další zprávy