Co se vám nakonec líbí víc – Sedláčkovo „rutinní“ filmové zpracování, nebo komiksové „úlety“ mladých autorů?
Nechci slovíčkařit, ale mně Sedláčkovo pojetí rutinní nepřišlo, byl jsem u toho, když to točil, a viděl jsem ho na place mockrát v situacích, do kterých nastupoval věcně připravený a zároveň lidsky bezbranný jako dítě. Otevřený každé nové situaci, která by případně mohla nastat. Takže: chtěl jsem, aby autoři těch komiksů byli v obdobné roli jako předtím on. Vy se vyptáváte mě, děkuju vám, ale nebudeme roli scenáristy přeceňovat.
Jaká tedy je vaše role scenáristy?
Mým úkolem je, abych dodal platformu, kterou ten koncový a hlavní tvůrce bude respektovat a která mu zároveň neurazí ruce. Když se s ním shodnu v elementárních hodnotách, snesu, když se po mně pak v rámci své vize občas projede parním válcem. Neříkám, že se mi to dělo běžně, měl jsem štěstí. Ale chápu, že scénář je pro toho hlavního potravina.
Předělával jste při psaní komiksových scénářů i vyznění některých událostí v Českém století? Televiznímu seriálu například mnoho lidí vyčítalo, že Václava Havla nezobrazil jako charismatickou vůdčí osobnost, nýbrž spíše jako „moulu". V komiksové verzi mi to už tak nepřišlo.
JUDr. Pavel Kosatík (1962)
Po absolvování Právnické fakulty UK pracoval v divadelní agentuře Dilia jako odborník na autorské právo, poté v nakladatelství Čs. spisovatel. Pracoval jako redaktor v MF DNES, Reflexu či Hospodářských novinách. Od roku 1996 je na volné noze, je znám jako spisovatel faktu a literární historik. Napsal knihy o Ferdinandu Peroutkovi, Janu Masarykovi, Pavlu Tigridovi, Věře Čáslavské či Emilu Zátopkovi. Scenárista televizního seriálu České století. Pravidelně publikuje v časopisech Týden a Respekt.
Ale on ten Havel ani pro film nebyl psaný jako moula a já jsem si jist, že tak nebyl ani natočen. Předtím než díly s Havlem odvysílala televize, byly uvedené na různých festivalech a tam neexistovalo, aby se té postavě někdo vysmíval, chodili za mnou chartisti a říkali mně, co je na tom dojalo. Po tom odvysílání pár novinářů zaujalo pozici obránců Havla v situaci, kdy na něho nebylo útočeno. Nemá cenu to rozebírat, věřím, že až to televize odvysílá za nějaký čas, proběhne to ve větším klidu.
Máte mezi jednotlivými kreslíři a jejich pojetím nějakého favorita?
Nechtěl jsem ho mít a byl jsem toho pokušení zbaven tím, že se ty díly nekreslily najednou, ale vznikaly postupně. Takže jsem se soustředil na to, co se právě dělá, a už na nic jiného. Favorizování někoho jsem si asi ani nemohl dovolit, protože jsem pořád musel nějak držet povědomí celku. Aby z toho nevznikl ohňostroj, kde se rachejtle rozlítnou do všech stran.
Jak velkou uměleckou svobodu jste kreslířům dal a nakolik jste pak korigoval to, co se vám vrátilo?
Záleželo mi na jedné hlavní věci, kvůli které jsme se vždycky scházeli na úplném začátku. Abychom si zásadně hodnotově rozuměli v názoru nejenom na dějiny, ale taky na lidi. Možná to zní banálně, ale mně přijde důležité, abychom se takovým tím česky tajtrlickým způsobem nevysmívali nepřátelům, ale abychom je, když už teda, zobrazovali jako opravdové nepřátele. Přijde mně to hodně důležité.
Kdybyste měl dát konkrétní příklad?
Já taky umím z Gottwalda a jeho tlusté Marty udělat voly a vím, že hodně lidí pobaví, když se to udělá. Ale neuleví se mi a nevyřeší se nic, když to budu dělat já sám. Věci se musí pojmenovat. Trvalo mi dlouho, než jsem na to přišel, bylo to v mnohem pozdějším věku, než kolik je dnes většině kreslířů těch komiksů. Tak jsem si řekl, ať jsem třeba za trapáka, ale že do nich budu třeba tohle tlačit. Abychom tím vzájemným vysmíváním se sobě navzájem, ke kterému ta historie svádí, neztráceli další spoustu času.
Někteří čtenáři-rýpalové na webu upozorňují na drobné historické nepřesnosti, třeba že Churchill ční v komiksu nad Hitlera a Stalina, přitom to byl prcek a měřil jen 167 centimetrů, nebo že v rozsudcích Horákové je nakresleno razítko, které se používalo až po roce 1960. Berete to jako „uměleckou licenci“?
V tomhle jsem dost brutální. Do debat o tom, kolik měřil Churchill, vstupuju jenom s lidmi, kteří nějak rozumějí jeho myšlenkám. Což bývá zrovna u pedantů, říkám to nerad, problém. Nechci komentovat razítka. Chci se bavit o tom, kým byla Milada Horáková. S každým, kdo je toho schopen, sorry.
Co jste říkal dílu Jak Dubček v Moskvě kapituloval, kde jsou protagonisté zobrazení jako dinosauři a nad všemi se tyčí Dubček s dlouhatánskou hlavou?
Mně se ten fór líbil, Karel Jerie pracoval s dinosaury jako s výtvarným motivem už předtím a zde mu ten býložravý Dubček a masožravý Brežněv, myslím, přišli dobře do rány. Ze začátku jsem si jenom nebyl jistý: vydrží to na těch osmdesát nebo kolik stránek? Okolo dvacáté stránky už bylo jasné, že ano a že to není žádný prvoplánový fór, ale že z toho podprahově vychází to „komunisti-dinosauři jsou bytosti odsouzené k vyhynutí“.
To mně přesně z toho čtení komiksu vyplývalo...
Jednou jsem se na to Karla ptal, jestli to byl od začátku jeho záměr, ale řekl mi, že nebyl. Že i jemu samému to tak pod rukama samo vyplynulo. To se mi líbilo, tak to má podle mě být.
Filmové verzi České století bylo někdy vytýkáno, že se v ní pořád jen diskutuje. Podobně „ukecaný" mi přijde díl Jak se stal Havel prezidentem. Naopak díl Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát se snaží jednání o rozdělení federace prostřídat pasážemi, kde se na „takovou divnou dobu“ díváme očima dětí. Jaký je váš názor?
Ty filmy kecací být měly a chtěly, tak jsme si to s režisérem od začátku přáli, jeho původní představa byla dokonce ještě mnohem radikálnější. Vždycky se to celé mělo odehrávat v jedné místnosti, jako hostina nacistů ve filmu Konference ve Wannsee, a divácké uvolnění mělo nastat, jen když někdo odejde na záchod.
Situace kreslířů byla jiná, ti si žádné takové pojetí nevymysleli, takže nebyli povinní s ním souhlasit. Dana Černého, který kreslil Mečiara s Klausem, to kecání myslím dost omezovalo i potom, co jsme tam přidali ty děti na hřišti. Netvrdím, že to zadání bylo lehké, ani pro mě nebylo. Ale nemá smysl předstírat, že politika je akce, kde lítá někdo s plamenometem.
Není v díle Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha Eduard Beneš až moc bezcharakterní a chladný? Proč z toho Beneš vychází jako veskrze negativní figura českých dějin?
To se mi líbí, pokud nad tím lidi přemýšlejí, jestli je Beneš takovej a makovej. A pokud uvádějí argumenty, proč si sami myslí právě to a už nic jiného. Nechci to koučovat. Kdyby z toho Beneš vycházel jako veskrze negativní figura českých dějin, byla by to samozřejmě moje vina. Zas ať to každý posoudí. Myslím si, že v roce 1938 a 1948 udělal dvě totálně špatná rozhodnutí, ale snažím se nechat prostor divákům a čtenářům, aby to viděli případně jinak. Přeju si jenom, aby řekli, proč to tak vidí, aby to nebyly jen výkřiky.
Vysoce ceněný je ryze umělecky pojatý díl Vojtěcha Maška Jak Gottwald zavraždil Slánského, kde střídá obrázky beze slov s úředními dokumenty. Tento díl se ze série hodně vymyká. Co mu říkáte?
Vojta je suverénní tvůrce, prokazuje to léta ve všem, co dělá, komiks o Slánském byl součástí jeho vzestupné řady. A bude pokračovat.
Čím to je, že český knižní trh najednou nabízí hned několik komiksových zpracování českých dějin? A není to pro vaši sérii nevýhoda?
Lidi se o historii, a tedy sami o sebe a o svůj vlastní kontext, zajímají čím dál víc, zaplaťpánbůh za to. V tom možném poodkrývání kořenů je určitá naděje. Nikdy mně nevadilo, když se stejným tématem zabývalo víc lidí než jenom já, čím víc, tím líp. Člověk pak musí víc argumentovat, i kdyby jinak nechtěl. Nejhorší je, když je v knihkupectví na nějaké téma jediná kniha. Autor si potom může vypravovat, co chce, to je špatně.
