Dopadneme jako dinosauři? Henry Gee věští lidstvu brzký zánik, nebo vesmírnou spásu

Jedním z témat, která lidi nepřestávají fascinovat, jsou zánik a zkáza, a to ať už jde o živočišné druhy, panovnické říše či člověka samotného. Oblíbené jsou například vize toho, co by se dělo/bude dít s životem na Zemi, kdyby z ní zmizeli lidé, tedy jak rychle by si divočina podmaňovala naše opuštěná města a dálnice. I tím se částečně zabývá publikace Úpadek a pád lidské říše: Proč je náš druh na pokraji vyhynutí, kterou v překladu Pavla Pecháčka letos vydalo nakladatelství Lingea.

Jejím autorem je Henry Ernest Gee (1962), britský paleontolog, evoluční biolog, hlavní editor vědeckého časopisu Nature a také fanoušek díla J. R. R. Tolkiena. Předloni mu česky vyšla kniha Stručná historie života na Zemi. 4,6 miliardy let ve 12 kapitolách a ještě dříve Svět dinosaurů (Svojtka 2008).

Možná dinosaury zahubila alergie nebo nuda

Tématem dinosaurů ostatně Gee svůj výklad začíná i v textu o úpadku lidské říše. Právě oni podle něj ze všech živočichů, kteří se kdy vyvinuli, nejvíce upoutali lidskou představivost, z velké míry i proto, jak rychle vyhynuli. Dnes se obecně předpokládá, že důvodem byl dopad asteroidu, nicméně existovalo i mnoho nápaditějších (či bláznivějších) vysvětlení, která autor humorně shrnuje.

Související

Vyhynou jednou muži? A budou vznikat děti „na míru“? I o tom je kniha Tajemství genů

Podle některých badatelů byla příčinou zániku dinosaurů jejich alergie vyvolaná evolučně mladými kvetoucími rostlinami, takže se ubozí dinosauři ukýchali k smrti; podle dalších prostě dinosauři po 160 milionech let, kdy byli nezpochybnitelnými vládci tvorstva, vyčerpali své možnosti a začali se nudit (tento stav má prý dokonce vlastní odborný termín „palaeoweltschmerz“), takže je měla zahubit jejich znuděnost.

My lidé jsme ovládli naši planetu ještě úspěšněji než dinosauři. Ovšem z evolučního hlediska zatím jen po velmi krátkou dobu, navíc v současnosti náš živočišný druh čelí řadě politických, sociálních, biologických a environmentálních krizí, s nimiž se ve své evoluční historii nikdy předtím nesetkal (alespoň ne v takové koncentraci). Vymstít se nám může to, že geneticky je lidstvo překvapivě málo rozmanité, což může zvyšovat naši zranitelnost vůči chorobám.

Vymřeme kvůli malé plodnosti, válce či světabolu?

Problémem je podle autora i klesající míra plodnosti v mnoha částech světa, která možná „odráží nějaké vnitřní přijetí hrozeb“, které dnešní svět přináší. Může jít o vědomé rozhodnutí odložit rodičovství, diktované ekonomickými okolnostmi či kariérními ambicemi, nebo nevědomou fyziologickou reakci na přelidnění, stres atd. (Případně se může jednat o kombinaci obojího.)

Související

Nová moc, stará vina. Proč je kniha o zrodu atomové bomby varováním i pro éru AI

Možných způsobů, kterými by lidé mohli být vyhlazeni, uvádí autor spoustu: jadernou nebo biologickou válkou, celosvětovým hladomorem, další pandemií, vzbouřivší se umělou inteligencí, zombie apokalypsou, masivním návalem weltschmerz (světabolu). Ať už bude příčina jakákoli, Henry Gee tvrdí, že vyhynutí Homo sapiens nastane podle zákonů evoluce z hlediska geologického času poměrně brzy: během příštích 10 000 let.

Tuto chmurnou předpověď autor publikoval v časopisu Scientific American v eseji nazvaném Lidé jsou odsouzeni k vyhynutí. Ten nepřekvapivě vyvolal všeobecné zděšení. Což autora podnítilo k tomu, aby svůj text optimisticky doplnil. A výsledkem je právě recenzovaná kniha, v níž tuto hrozbu detailně vyložil, ale současně přidal alternativní, radostnější scénář.

Vzhůru na jinou planetu. A rychle!

Pokud se naučíme efektivněji využívat sluneční světlo, takže například dosáhneme jakési zrychlené fotosyntézy, a hlavně se přestěhujeme do vesmíru, máme jako lidstvo „potenciál vzkvétat a prosperovat snad i mnoho milionů let“.

Související

Světovou válku přece nechceme. Proto je dobré vědět, co vedlo k té první

Přičemž se pak mnohým lidem bude život mimo naši planetu snad zamlouvat i více než ten současný: „Až se na Měsíci začnou rodit celé generace lidí, nebudou cítit téměř žádnou loajalitu k národům na vzdálené planetě, kterou vidí plout na černé, hvězdné obloze, ale nikdy ji nenavštívili. Je otázka, zda by lidé vyrůstající na Měsíci toužili navštívit Zemi s její drtivou gravitací, příliš ostrým světlem, odporně modrou oblohou a obzorem tak nesmírným, že by mohl vyvolávat agorafobii“. Podle autora je přitom už jen málo času: tuto volbu „musíme učinit nyní – během života dnes žijících lidí“.

Kniha je napsána s vtipem a erudicí, nicméně místy autorova argumentace působí až příliš nahodile či spekulativně. Gee nejprve přesvědčivě vysvětluje, že malé izolované populace jsou geneticky zranitelné (což podle něj přispělo k zániku neandertálců), ale následně navrhuje vytváření zprvu nutně izolovaných lidských kolonií ve vesmíru, které by měly být řešením (na zmíněný rozpor už upozornily i některé zahraniční recenze).

Související

Proč lidé opakovaně vedou války? Odpověď nabízí nová kniha antropologů a archeologů

Zájem mimozemšťanů a změněná lidská těla

Možností dalšího vývoje je ovšem více, než autor předestírá, i když se s nimi už dostáváme do oblasti sci-fi: Podle jednoho scénáře na nás může naše kolonizace vesmíru upozornit nějakou vyspělejší vesmírnou civilizaci a ta nás zničí. Podle dalšího budou lidé pod vlivem krizí donuceni začít se chovat skromněji, rozumněji a udržitelněji – jak ironicky poznamenává novinář Petr Koubský, ovšem až vyzkouší všechny ostatní možnosti – a na Zemi přežijí déle. Nebo se budeme schopni adaptovat natolik, že někteří lidé s výrazně proměněnými těly přežijí, stejně jako ptáci, kteří jsou jedinou přežívající větví dinosaurů?

Publikace je ale jistě přínosná v tom, že podněcuje k úvahám o dlouhodobé budoucnosti lidstva, tedy v měřítku geologického a evolučního času, nikoliv jen v horizontu příštích voleb. A alespoň v někom může pomoci vzbudit naději. Protože lidé sice jsou uhranuti tématem zanikání a konců, ale současně mají rádi konce šťastné.