Pár týdnů předtím, než vyjde český překlad jeho dosud posledního románu nazvaný Susanin efekt, přijel Peter Høeg do Prahy.
První setkání spisovatele s českými čtenáři nemohlo vypadat lépe. Ještě než v úterý večer veřejná diskuse v Uměleckoprůmyslovém museu začala, přidávali pořadatelé v sále pro dvě stě lidí další židle a stejně se ještě stálo. Diváci často tleskali a po skončení stáli dlouhou frontu na podpis.
Večer moderoval překladatel Robert Novotný, jenž má Høega pod kůží: do češtiny převedl pět z jeho knih včetně nejslavnějšího románu Cit slečny Smilly pro sníh. Novotného otázky byly trefné a přímočaré jako ledoborec vlamující se do zamrzlých vod Grónska v jedné z ukázek, jež během večera zazněly - úryvky z knih četl herec Ivan Řezáč.
"Je velkým uměním přenést celé universum z jednoho jazyka do druhého. Google nikdy nebude schopný převádět literaturu," složil spisovatel hold svému překladateli a medové přivítání měl i pro pražské posluchače. "Praha je nejkrásnější hlavní město, jaké jsem kdy navštívil," prohlásil autor, který je pověstný pečlivým výběrem míst svých návštěv.
"Když mi vyšla první kniha, poznal jsem rizika veřejného působení. Rozhodl jsem se, že se tím proudem, který je patrný v západním světě, nenechám vtáhnout," říká spisovatel, jenž se prý nikdy nechtěl stát kočující atrakcí na veřejných čteních.
Na začátku kariéry proto sám sobě dal tři podmínky, které se mu prý dodnes daří dodržovat: Být co nejvíc se svými dětmi a svou partnerkou, nedopustit, aby musel psát pod tlakem a ve stresu, a nenechat si vzít čas na meditaci. "Musíte uznat, že s takovými podmínkami jsem nemohl moc cestovat, hlavně dříve, když jsme měli malé děti. Máme čtyři," prozradil Høeg.
Ukázal se také jako vlastenec s kritickým přístupem. "Jsem šťastný, že jsem se narodil v Dánsku. Je to mladá, blahobytná a rozmazlená demokracie. Nemá válečnou historii, za posledních tři sta let se tam neválčilo, i okupace za II. světové války byla mírná. Utrpení, které je zakořeněno do české historie, to v Dánsku nemáme. Rizikem je ale rozmazlenost. Musíme se hlídat, abychom se nestali vůči okolí nepřístupní."
Když přišla řada na ukázky z románu Cit slečny Smilly pro sníh, který poprvé vyšel v roce 1992, autor poprosil obecenstvo o shovívavost. "Nevýhodou spisovatele je, že ho každý může konfrontovat s tím, co udělal před třiceti lety. Zkuste si představit, že by někdo vytáhl to, co jste vytvořili vy. Už to zrezivělo, že?"
Slečnu Smillu psal v pětatřiceti, kdy se prý stále ještě učil. Jeho omluvy jsou překvapivé, vždyť detektivka o vědkyni inuitského původu, která pátrá po důvodech smrti malého chlapce a přitom se dotýká i komplikovaného vztahu mezi dánskou civilizací a grónskou kulturou, vyšel ve čtyřiatřiceti jazycích a ve více než dvaceti milionech výtisků.
"Nikdy nesahám po knihách, které jsem psal mladý," uzavírá spisovatel a raději se pouští do jiného tématu, kterým je mořeplavectví. "V Dánsku je patnáct ostrovů, když počítáme i ty nejmenší, takže většina Dánů vyrůstala v intenzivním vztahu k moři. Také jsem trávil čas na jole, tedy plachetnici, a v pětadvaceti jsem se naučil sám plavit," říká spisovatel, jejž očividně vyprávění o námořnictví baví.
"Na moři se člověk cítí být blízko vesmíru. Jeden den je jako druhý, jen počasí se mění a vidět jsou pouze vlny, delfíni, ptáci. Takoví, co létají až pět tisíc kilometrů od pevniny. Někdy se na plachetnici zastaví, dáme jim chleba a vodu - díky tomu na moři přežijí - a oni zas odletí. Na moři je jasné, že se Země otáčí, to je ve městě jen vzdálená představa. Ale na plachetnici se člověk řídí podle hvězd a nemůže si nevšimnout, jak se posouvají. Tedy aspoň já ještě nevyrůstal s GPS," vrací na zem své námořnické snění Høeg.
Na otázku, jak se cítí, když někdy píše v ženské osobě, odpovídá, že knihy, stejně jako všecko v životě podstatné, jsou iracionální. Také nápad psát v ženské osobě prý přichází sám. "Teprve zpětně si to zdůvodňuji. Ale v každém muži je kousek ženy a naopak, takže je to asi způsob, jak se žena ve mně vyjadřuje."
Peter Høeg
- Narodil se v roce 1957 v Kodani
- Vystudoval literaturu na Kodaňské univerzitě, prošel různými povoláními
- První román Představy o dvacátém století mu vyšel v roce 1988. V České republice ho proslavila hlavně knihy Cit slečny Smilly pro sníh z roku 1992.
- Česky mu naposledy vyšla dětská knížka Děti chovatelů slonů (2010), nyní se chystá román Susanin efekt.
Dánský spisovatel prý svou inspiraci nehledá v četbě nebo v jiných kulturních podnětech. "Chystám se tak, že si sednu na pohovku a nechávám v hlavě běhat věty. Moje tvorba je spojená s meditací. Když píšu, polovina mého vědomí se upírá k papíru a druhá naslouchá, odkud vyvěrá inspirace," popisuje autor, který své často velmi objemné knihy píše ručně.
"Psaní je pro mě tělesnou věcí, není to jen proces v hlavě. Líbí se mi mé písmo, líbí se mi, když se tužka dotýká papíru. Myslím, že to tak má hodně umělců. Jeden významný houslista mi říkal, že když se mu hraní daří, cítí proudění po páteři."
Když Peter Høeg píše, prý zůstává v ústraní. "Mojí pracovnou je malý domeček s okny otočenými k moři. Když pracuji, mám jen malý kontakt se světem. Vlastně už vůbec moc nečtu. Dozvěděl jsem se, že někteří skladatelé také poslouchají cizí hudbu jen velmi málo. I když do čtyřicítky jsem četl hodně," prohlásil autor, kterému bude v květnu jednašedesát let.
S pražskými čtenáři se rozloučil indickým příslovím, podle nějž pojmenoval i svou jedinou dětskou knihu Děti chovatelů slonů. "V Indii se říká, že chcete-li se přátelit s chovatelem slonů, musíte mít hodně místa i pro slona."
