Dan Brown: Píšu jen knihy, které bych sám chtěl číst

Klára Fleyberková
15. 1. 2014 18:05
Autor bestsellerů hledal tajemství Prahy a rozkryl záhady svého úspěchu.
Dan Brown u zdi Johna Lennona v Praze.
Dan Brown u zdi Johna Lennona v Praze. | Foto: Richard Klíčník

Praha - Je jen málo autorů, jejichž knihy se okamžitě po vydání začnou prodávat po tisících a překládat do všech světových jazyků. Takový poprask vždycky způsobily další a další díly Harryho Pottera, erotické bichle E. L. James a taky každá novinka Dana Browna.

A protože nestálý knižní trh je třeba sytit, dokud lační, nedávno se na pultech opět objevil Brownův román - Inferno. Poté, co se u nás prodalo přes sto tisíc výtisků, přijel knihu představit do Prahy samotný autor. Ovšem účelem jeho návštěvy v Praze je spíš turistické poznání, marketingové akce opravdu nemá zapotřebí. Do Čech přijel i s manželkou a zdrží se do pátečního rána.

Jak už to bývá, ani jeho začátky ale nebyly tak jednoznačné. Alespoň ne v České republice. V době, kdy byla jeho nejznámější kniha Šifra mistra Leonarda (The Da Vinci Code) ve světě považována za novou senzaci, u nás o ní věděl jen málokdo. Ačkoli už nějakou dobu existoval český překlad, neprodával se moc dobře a média o knihu příliš zájmu nejevila. Nakonec ale Brownův věhlas dorazil i na českou literární scénu a rázem se zrodila hvězda.

Literární debut si přivezl i do Prahy

Než se však jméno Dan Brown začalo skloňovat ve všech jazycích světa, byl tenhle věhlasný spisovatel učitelem angličtiny na střední škole v městečku Exeter v New Hampshiru. Taková kariéra se pro něj zdála být přímo předurčena; v roce 1964 se totiž narodil hudebnici a učiteli matematiky, který pracoval právě na tamní Phillips Exeter Academy.

Foto: Richard Klíčník

Pochopitelně tedy záhy začal na tuhle elitní internátní školu sám chodit a - po absolvování vysoké školy a ne příliš úspěšných pokusech prorazit jako skladatel - tady i pracovat. Po třicítce ale vydal svou první knihu, s níž se jeho dráha začala stáčet poněkud jiným směrem.

Jak ovšem při své pražské návštěvě prozradil, Digitální pevnost (Digital Fortress) vlastně nebyla tak úplně prvotina. Už v pěti letech své matce diktoval příběh, který následně opatřil ilustracemi a za asistence rodičů svázal. Svůj debut od té doby nosí často při sobě a přivezl si ho i do Prahy.

Čtenáři si ale Browna začali všímat až o něco později a Digitální pevnost i další dva romány - Andělé a démoni (Angels and Demons) a Pavučina lží či Anatomie lži (Deception Point) - definitivně započaly jeho kariéru profesionálního spisovatele. V roce 2003 se však z poměrně známého autora stal autor, o kterém ví celý svět. Tehdy vyšla Šifra mistra Leonarda (změnit původní název The Da Vinci Code jsme si mimochodem údajně dovolili jen my a Bulhaři) a rázem Browna vynesla mezi nejvlivnější lidi dneška, jak pravil časopis Time.

Foto: Richard Klíčník

Z knihy se stal největší bestseller jednadvacátého století a neminuly ji ani tolik žádané kontroverzní ohlasy - někteří církevní činitelé se proti ní dodnes hlasitě ohrazují.

To Brownovi ovšem ani zdaleka nevadí, v Praze totiž poznamenal, že rád píše o otázkách, které nenabízejí jednoznačné odpovědi. Sám vyrostl v rodině, jíž víra nebyla cizí, a když svým blízkým položil otázku, zda Ježíš nemohl být „jen" skutečným člověkem, nikdo tuhle možnost šmahem neodmítl.

Přesto však Šifra mistra Leonarda vyvolala nejrůznější debaty. Není tedy překvapivé, že studio Columbia Pictures briskně vyplatilo šest milionů dolarů za autorská práva a režisér Ron Howard vytvořil filmové zpracování. A protože byl úspěšný i film (míněno dle návštěvnosti kin), netrvalo dlouho a vznikla adaptace Andělů a démonů.

Po senzaci, kterou spustilo vydání Šifry mistra Leonarda, si na tu další musela lačná čtenářská obec počkat dlouhých šest let, než konečně dostala do rukou třetí příběh superinteligentního harvardského profesora Roberta Langdona. Od vydání knihy Ztracený symbol (The Lost Symbol) teď uběhly další čtyři roky a svět zase nadšeně hltá Brownovu novinku Inferno, kterou Praze sám představil.

Záhady zkrátka táhnou

Další Langdonův případ se tentokrát odehrává v Itálii a Istanbulu. Problém přelidnění planety, který kniha pojmenovává, považuje za skutečně zásadní i sám autor; říká, že je třeba se vážně zamyslet nad tím, jak ho řešit. A že připadá zajímavý i čtenářům, jasně dokazuje fakt, že se Inferno osm týdnů neochvějně drželo v čele žebříčku The New York Times, Británie hlásila téměř čtvrt milionu prodaných výtisků během prvního týdne a i v Praze trhá rekordy.

Foto: Richard Klíčník

V čem tajemství jeho popularity vězí, Dan Brown netuší, říká, že prostě píše knihy, které by sám chtěl číst. Podle něj vlastně kdokoli cokoli dělá, dělá to výhradně podle svého vkusu a pak jen čeká, jestli se objeví více či méně lidí, kteří se s ním shodnou. Nikdy prý nelze vyjít vstříc všem. Jenže v jeho případě se zdá, že se to skoro podařilo. Snad proto, že záhady zkrátka táhnou.

A Brown je dokáže popsat s hodinářskou přesností. Každé jeho knize také předchází dlouhý a podrobný výzkum. Zdůraznil ale, že internet jako zdroj informací příliš nevyužívá, protože hodně klame, dává přednost konzultacím s místními historiky a odborníky a s jejich pomocí skládá fakta.

Jenom rešerše by ovšem pochopitelně nestačily, podstatný je příběh. A ten rodí až fantazie. Brown prozradil, že právě proto píše nejraději brzy ráno - snáze si tak udrží pocity ze snové reality a tu skutečnou k sobě připustí až později.

Tenhle precizní autor tedy vstává ve čtyři ráno, vypije svůj zelenino-ovocný koktejl, udělá si hrnek kávy a jde psát. Jde se znovu ponořit do světa snů a symbolů, aby opět stvořil trhák podle svého skromného vkusu.

Foto: Richard Klíčník

Návštěva Prahy mu, podle jeho slov, poskytla spoustu další inspirace, kterou při své pilné práci zřejmě dál využije. Zákoutí našeho hlavního města mu - a údajně i jeho ženě, která s ním přicestovala - učarovala. Říká, že je to mystické město, v němž člověku zatrne, když si uvědomí, že některé zdejší budovy jsou třikrát starší než celé jeho rodné město.

"Praha je krásná, mystická, magická i impozantní. Zaujala mě pověst o Golemovi, mám hluboký respekt k evropským kulturním tradicím," dodal Brown.

Krátká několikadenní návštěva, kterou autor zakončí zhlédnutím inscenace své nové knihy projektu LiStOVáNí, tedy prý rozhodně nebude poslední. Možná se v Praze bude odehrávat některá z dalších záhad. Prozatím je však dobré mít na mysli Brownovo přání, které tu zanechal: „Snad si tady lidé cestou do práce uvědomují, jak nádherným mystickým městem dennodenně procházejí..."

 

Právě se děje

Další zprávy