NOVÉ KNIHY Zmatek práce pro mašinérii a katolický étos sexu

Petr Fiala
8. 8. 2014 8:27
Mezi knižními novinkami jsme vybrali tituly: Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti a Globální SEXuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody.
Ilustrační foto.
Ilustrační foto. | Foto: Externí

Kultura a anarchie - Z viktoriánské doby pochází soubor šesti Arnoldových esejů vydaných Centrem pro studium demokracie pod názvem Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti. Na protikladu mezi hebrejstvím a helénstvím, kde hebrejství znamená tendenci obětovat všechny ostatní stránky života stránce náboženské, zatímco helénství Arnoldovi bylo rovnováhou intelektu a snahou o vidění věcí tak, jak skutečně jsou, autor sleduje kulturu, kterou „nejprve definuje jako jistou vnitřní podmínku, ale pak tento pojem rozvíjí jako princip jednání, který by měl zdokonalovat koncepci státu.“

Matthew Arnold: Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti.
Matthew Arnold: Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti. | Foto: Aktuálně.cz

Kulturou je Arnoldovi nejen to nejlepší, co je myšleno a známo ve světě, ale taky způsob čtení, čtení se záměrem. Arnolda „přitahovala katolická spiritualita a představa katolicismu jako kosmopolitní, evropské a imaginativní náboženské tradice“, a tak se nelze divit tomu, že „Nejvyšším testem tohoto čtení se záměrem je čtení Bible s opravdovým taktem a správným úsudkem.“

Kniha obsahuje i negativní definici kultury: „… kultura je věčným protivníkem dvou věcí, které jsou poznávacími znameními jakobinismu: jeho zuřivosti a jeho sklonu k abstraktním systémům.“

Podle Arnolda Anglie druhé poloviny devatenáctého století potřebuje více sladkost a světlo než oheň a sílu. Přitom ovšem platí, „… že lidský duch je širší než i ta nejcennější ze sil, které ho posouvají kupředu, a že také hebraismus stejně jako helénismus je jen příspěvkem k rozvoji člověka.“ Lidský duch tedy „postupuje dál střídáním hebraismu a helénismu…“

Kniha obsahuje dobové polemiky a jedním z jejich nejzajímavějších aspektů je míra, s jakou si tyto části zachovaly svoji aktuálnost, například když Arnold odsuzuje korumpování mysli lidí střední třídy: „Je to přesně týž styl, jak učit člověka, aby si necenil sebe sama podle toho, jaký sám je, ani za svůj pokrok směrem ke sladkosti a světlu, ale podle počtu železnic, které vybudoval, nebo podle velikosti svatostánku, který vystavěl.“

A kdo se snaží zároveň o sladkost i světlo, snaží se, aby zvítězil rozum a Boží vůle. Ten, kdo pracuje pro mašinérii, kdo pracuje pro nenávist, připravuje pouze zmatek.

Matthew Arnold: Kultura a anarchie

Ale nejen to. Kniha je přinejmenším na některých místech dnes možná aktuálnější než v době, kdy byla napsána. Napomáhá tomu i skutečnost, že je napsána poetickým, mnohovýznamovým jazykem: „A kdo se snaží zároveň o sladkost i světlo, snaží se, aby zvítězil rozum a Boží vůle. Ten, kdo pracuje pro mašinérii, kdo pracuje pro nenávist, připravuje pouze zmatek.“

Dějiny filozofie by bylo možné sestavit jako dějiny poražených filozofů či překonaných myšlenek. Co tedy s Arnoldem ve světě abstraktních systémů a kulturního průmyslu? Čest jeho památce!

Matthew Arnold: Kultura a anarchie: kritický esej o politice a společnosti. Přel. Jan Spousta a Jiří Ogrocký. CDK, Brno 2014, 264 s.

Globální SEXuální revoluce - Katolickým étosem je nesena kniha Gabriele Kuby Globální SEXuální revoluce. Jak zkušenému čtenáři napoví podtitul – ztráta svobody ve jménu svobody –, jde o další z knih na téma nezamýšlených důsledků lidského jednání, která – obdobně jako například v češtině v roce 2012 vydaná kniha Kup si svou revoltu! O mýtu kontrakultury aneb Proč revolta proti konzumnímu kapitalismu není pro systém hrozbou, ale naopak hnací silou – pracuje s tezí, že nezamýšlené negativní důsledky lidského jednání jsou často významnější než ty pozitivní, zamýšlené.

Gabriele Kuby: Globální SEXuální revoluce.
Gabriele Kuby: Globální SEXuální revoluce. | Foto: Aktuálně.cz

Kuby je ovšem v rozporu i se zamýšlenými důsledky činnosti genderového hnutí, proti kterému je kniha hlavně namířena. Vychází přitom z výsledků výzkumu anglického antropologa J. D. Unwina, který se zabýval vztahem sexuality a kultury. Kuby píše: „Výsledek se dá shrnout do jedné věty: Čím větší sexuální omezování, tím vyšší kulturní úroveň.“

A naopak. Autorčina logika je pak prostá a – sexisticky bych řekl - typicky ženská: K tomu, abychom dosáhli vysoké kulturní úrovně, je třeba se sexuálně omezit!

Jedna z kapitol je uvedena citátem od José Ortegy y Gasseta „Na tom, jak se dnes myslí na univerzitách, závisí to, čím se bude zítra žít na ulicích a náměstích.“ Kuby sama ale postupuje v čase spíše opačným směrem: To, o čem píše (myslí a přednáší), je to, čím se žilo na ulicích a náměstích včera.

Každý, kdo se staví proti strategiím sexuální deregulace, riskuje, že bude vyloučen z veřejné debaty, že bude stigmatizován nadávkami, že ztratí postavení v zaměstnání, že bude zájmovými skupinami různými způsoby šikanován a diskriminován.

Gabriele Kuby: Globální SEXuální revoluce

Dcera německého spisovatele a publicisty Ericha Kubyho, socioložka ze studentské generace šedesátých let, která v roce 1997 konvertovala ke katolicismu, ve své knize tvoří militantní protiváhu té části společenského dění, které v západních společnostech probíhá od šedesátých let a jehož jádrem je podle autorky deregulace sexuálních norem. Tato deregulace pak podle ní vytváří nový totalitarismus: „Totalitarismus převlékl svůj háv, dnes vystupuje v rouchu svobody, tolerance, spravedlnosti, rovnosti, antidiskriminace a plurality, což jsou ideologické náhražky, které se při pozornějším pohledu ukážou jako amputované a pervertované pojmy.“

S netolerantním jednáním má Kuby očividně vlastní zkušenosti. Píše: Každý, kdo se „… staví proti strategiím sexuální deregulace, riskuje, že bude vyloučen z veřejné debaty, že bude stigmatizován nadávkami, že ztratí postavení v zaměstnání, že bude zájmovými skupinami různými způsoby šikanován a diskriminován.“

Myslím, že mezi šikanou či diskriminací a totalitarismem je přece jen jistý rozdíl. Možná se ale mýlím. Recenzoval jsem nedávno pro Tvar knihu o generaci mladší polské spisovatelky Olgy Tokarczukové Okamžik medvěda, jejíž první stať - Jak vymyslet heterotopii. Společenská hra. - by mohla sloužit jako manifest genderového hnutí. (Kuby Tokarczukovou necituje, ačkoliv jinak působí dojmem informovaného autora.) Tak jsem zvědavý, jestli pocítím ten totalitarismus.

Gabriele Kuby: Globální SEXuální revoluce. Ztráta svobody ve jménu svobody. Přel. Alena Povolná, Kali Švecová a Ivana Kultová. Jiří Brauner – Kartuziánské nakladatelství, Brno 2014, 416 s.

 

Právě se děje

Další zprávy