Co má česká literatura na rozdíl od jiných? Zahraniční bohemisté už vědí

Pro českou literaturu je typický určitý smysl pro černý humor a ironii či grotesknost. U příležitosti kongresu světové bohemistky v Praze se na tom shodli bohemisté Alessandro Catalano z univerzity v Padově a Minami Tojošimová z univerzity v Tokiu. Podle ní je pro českou literaturu typická kombinace vážného tématu s humorem, kterou si v japonské literatuře neumí moc představit.

"Milan Kundera tomu říkal středoevropský humor, ale já myslím, že se to projevuje mnohem více v české literatuře, a to je určitý smysl pro černou ironii. Kdysi se tomu říkalo grotesknost, Hrabal to nazýval pražskou ironií. A to je něco, co opravdu překvapuje studenty ještě dneska," řekl Catalano. Jednou z oblíbených knih mezi studenty je podle něj například Spalovač mrtvol od Ladislava Fukse. Sám Catalano černý humor v české literatuře vyhledává, podle něj se občas odráží i v současné tvorbě.

"Asi nejspecifičtější rys české literatury je taková zajímavá kombinace mezi humorem a vážným tématem," řekla Tojošimová. Když se něco směšného objevuje v japonské literatuře, tak je to spojované spíše s lehčími tématy, uvedla. Ze současné literární tvorby zmínila například knihu Smrtholka Lucie Faulerové. Za další rys české literatury označila kombinaci témat historie a každodenního života obyčejného člověka. Zmínila například dílo Bohumila Hrabala, Josefa Škvoreckého, Aleny Mornštajnové či Kateřiny Tučkové.

V dnešní době je podle Catalana literatura hodně nenárodní, i ta česká začíná být podobná světové tvorbě. Podle Tojošimové je v poslední době v české literatuře tendence objevovat exotická dějiště. Zmínila například Annu Cimu, která žije v Japonsku, nebo román Hodiny z olova od Radky Denemarkové.

"Něco, co charakterizuje těch posledních 30 let, je opravdu ohromný vzestup českých spisovatelek," řekl Catalano. Ve 20. století byla podle něj česká literatura poměrně maskulinní záležitost. Dalším modernějším rysem je dle jeho slov fenomén pohledu na dějiny nikoliv očima hrdiny, ale prostřednictvím postavy, která by byla v historii úplně přehlížená.

Čapek a Kundera inspirují svět

Nejvíce napodobovaným českým autorem ve světě je podle obou bohemistů Karel Čapek. "To je něco, co se tady úplně podceňuje," řekl Catalano. Dalším inspirujícím autorem je podle něj Kundera a jeho narativní model, i jeho vliv není podle vědce dostatečně oceňován. V Itálii dle něj existuje přibližně desítka autorů, kteří se snažili Kunderovým stylem inspirovat. Podle Tojošimové jsou dodnes v Japonsku velmi oblíbené Čapkovy hry.

Catalano rovněž uvedl, že v Itálii se proslavil například Patrik Ouředník, který tam byl zhruba před 15 lety známější než v Česku. A fenoménem byla i Bianca Bellová či kniha Žítkovské bohyně od Kateřiny Tučkové.

Do italštiny se podle Catalana předkládá asi osm až devět českých knih ročně, do japonštiny jsou to dvě až tři. Záleží i na délce knihy. Dle Tojošimové byla v Japonsku po návštěvě Tučkové poptávka po překladu další její knihy, například Bílá voda by se podle ní musela rozdělit na dva až tři díly.

Kongres světové bohemistiky se v Praze koná od 29. června do 3. července, tématem jsou Literatura a jazyk(y) v dialogu. Účastníci se zaměřují například na český jazyk a literaturu v mezinárodních souvislostech či to, jak české kulturní dědictví funguje v širším evropském i světovém kontextu.