Chtěla ho za muže, on svedl její dospívající sestru. Vyšly působivé povídky Munroové

Markéta Musilová Markéta Musilová
9. 10. 2021 11:32
Devadesátiletá kanadská spisovatelka Alice Munroová vypráví zdánlivě obyčejné příběhy, přesto za ně dostala Bookerovu i Nobelovu cenu za literaturu. Kvalitu jejích textů potvrzuje i její nedávno vydaný povídkový soubor Přítelkyně z mládí.
Alice Munroová získala Mezinárodní Man Bookerovu cenu v roce 2009 (na snímku), čtyři roky nato přidala Nobelovu cenu za literaturu.
Alice Munroová získala Mezinárodní Man Bookerovu cenu v roce 2009 (na snímku), čtyři roky nato přidala Nobelovu cenu za literaturu. | Foto: ČTK/PA

Podstatu díla autorky, která s výjimkou jediné novely celý život píše výhradně povídky, asi nejlépe vystihuje přirovnání k rozlehlému domu s mnoha místnostmi. Každý pokoj je zařízený a prodchnutý těmi, kdo v něm bydlí.

„Tento dům je však kouzelný. Vejdete dovnitř a chvíli tam pobudete, bloudíte po něm sem a tam a zůstanete, kde se vám zrovna líbí,“ dodává spisovatelka, podle níž čtenář postupně objevuje, jak spolu místnosti a chodby souvisejí, jak se mění svět za okny a kterak pobyt v uzavřeném prostoru nakonec mění i čtenáře. A kdykoliv se tam vrátí, v domě, respektive příběhu, vždy najde něco, co minule neviděl.

Tato metafora asi nejlépe osvětluje, proč Munroová dosáhla celosvětového ohlasu. Narodila se roku 1931 ve farmářské rodině. Díky stipendiu mohla na vysokou školu, tu však nedokončila a odešla těsně před promocí. První povídku zveřejnila ještě ve studentském časopise, další pak v nejrůznějších magazínech nebo rozhlasu. Postupně získala mnoho literárních cen - opakovaně nejprestižnější kanadskou, roku 2009 Mezinárodní Bookerovu a konečně před osmi lety i Nobelovu cenu za literaturu.

Své zdánlivě obyčejné příběhy zasazuje do rodné Kanady. Odehrávají se v malých, provinčních městečkách, stejných, v jakém sama vyrostla. Líčí partnerské i rodinné vztahy místních a jejich každodenní strasti.

Obyčejné však v případě Munroové neznamená nudné a předvídatelné. V jejích textech jde banalita ruku v ruce s krutostí a nekompromisností. Její příběhy jsou plné náhod, nečekaných setkání, nevyřčených tajemství i pocitů, skrytých frustrací či kostlivců ve skříních. Postavy působí neklidně, třesou se nedočkavostí, aby se něco dozvěděly, i s rizikem, že jim to jednou provždy převrátí život vzhůru nohama. V tomto ohledu není jiná ani povídková sbírka Přítelkyně z mládí, která anglicky vyšla roku 1990 a nyní ji v překladu Zuzany Mayerové vydala Paseka.

Mnohé o kvalitách napoví už titulní text. V příběhu, který střídá dvě časové roviny, vypravěčka vzpomíná na matku, učitelku v malotřídce, ale především na rodinu se dvěma dcerami, s nimiž se matka v té době stýkala.

Flora po otcově smrti čeká, až uplyne doba truchlení, aby se mohla provdat za Roberta. Ironie osudu tomu chce, že Robert mezitím svede její nezletilou sestru Ellie, ta otěhotní, a tak si Robert místo starší Flory bere Ellie. Třebaže je na Floře něco temného, zlověstného, nepředvídatelného, nezahořkne. Stará se dál o rodinu, Roberta a především o Ellie, která po několika prodělaných potratech začíná čím dál víc chřadnout. A čeká na ni i další nemilé překvapení.

Nejen v povídce Pětidomí pak spisovatelka rozehrává jedno ze svých oblíbených témat, manželskou nevěru a její důsledky. Brenda svůj poměr s Neilem ukončí ne proto, že by ji k tomu dohnaly výčitky svědomí vůči manželovi, ale protože na povrch nečekaně vybublají věci z minulosti, díky nimž milence najednou vidí v jiném světle.

Obal knihy Přítelkyně z mládí.
Obal knihy Přítelkyně z mládí. | Foto: Paseka

Neil svými vzpomínkami znovu probudil k životu Marii z jejich dospívání, jejíž původem chorvatská rodina provozovala místní cukrárnu. Nepříliš atraktivní dívka z tržeb rodinného podniku platila za sex místním chlapcům, ti ji však postupně začali využívat a vydírat, až firma nakonec zkrachovala. Když se po letech Neil přizná, že byl v příběhu zaangažovaný, Brendu to nečekaně zasáhne: cítí nejistotu, překvapení, hněv. Především však Neil v jejích očích navždy ztrácí kouzlo.

Podváděné válečné manželky, staré panny, místní otloukánci, děti pečující o staré rodiče, naoko šťastné manželské páry - to vše jsou postavy obývající pokoje pomyslného domu Alice Munroové. Jejich osudy mohou některým čtenářům připadat banální, příliš obyčejné, málo akční. Kouzlo je však pod povrchem. I ta nejobyčejnější bytost může skrývat překvapivé tajemství, každá idylka se během několika vteřin může zhroutit jako domeček z karet.

Je na čtenáři, kolikrát a jak dlouho se bude ochoten procházet uličkami zapadlých kanadských městeček a nakolik ocení, jak skvěle jsou vykreslené. Případně do jaké míry dokáže číst mezi řádky.

Kniha

Alice Munroová: Přítelkyně z mládí
(Přeložila Zuzana Mayerová)
Nakladatelství Paseka 2021, 296 stran, 369 korun.

 

Právě se děje

Další zprávy