Nekrolog: Christopher Tolkien se z nadšeného posluchače stal editorem a spoluautorem

Pavel Mandys Pavel Mandys
17. 1. 2020 16:05

Christopher Tolkien, který ve čtvrtek zemřel ve věku 95 let, bude v dějinách literatury zaznamenán především jako editor nevydaných textů svého otce J. R. R. Tolkiena. Jeho role při vzniku a vydání zakladatelských knih žánru fantasy ale byla mnohem větší.
Christopher Tolkien se dožil 95 let.
Christopher Tolkien se dožil 95 let. | Foto: The Tolkien Society

Narodil se roku 1924 jako třetí, nejmladší syn Johna a Edith Tolkienových, ale nebyl jejich posledním dítětem: pět let nato rodinu rozšířila ještě vytoužená holčička Priscilla.

Christopher Reuel Tolkien jméno dostal podle otcova spolužáka a kamaráda z mládí. J. R. R. Tolkien měl už tou dobou rozpracovánu mytologii fiktivní Středozemě, kterou psal po vzoru severských ság. A příběhy, které vymyslel, všem synům vyprávěl, zejména ten o Berenovi a Lúthien.

Posluchač a kreslíř map

Právě malý Christopher byl nejčastějším a nejdychtivějším posluchačem otcových improvizovaných historek. Tolkienův životopisec Humphrey Carpenter dokonce uvádí, že city ke třetímu synovi byly důvodem pro další psaní, a cituje z deníku J. R. R. Tolkiena: "Chlapec vyrostl v nervního, popudlivého, sama sebe trýznícího, troufalého človíčka. Přesto je v něm něco nesmírně milého, aspoň pro mne, snad proto, že jsme si podobní."

Jak velký vliv hrála přítomnost Christophera Tolkiena při vzniku románu Hobit, není jasné. I starší synové vzpomínali, že text se rodil postupně a dlouho. Nade vši pochybnost však je, že příběh o malé bytosti, která se vydá na nebezpečnou výpravu, byl koncipován jako pohádka pro děti - a že právě autorovy děti byly prvními posluchači a kritiky.

Postupně se však do děje začaly vkrádat prvky a postavy z fiktivní mytologie, takže i když knihu v září 1937 nakladatelství Allen & Unwin vydalo jako pohádku pro děti, byl to zárodek románového zpracování textů, které si oxfordský lingvista a literární historik dosud psal spíše pro vlastní potěšení.

Do Pána prstenů už Christopher Tolkien přímo přispěl. Už když jeho otec knihu psal, vytvořil podrobnou mapu Středozemě, kterou pečlivý spisovatel nejen používal k propočtům vzdáleností, ale sám ji také doplňoval a precizoval. Další mapy - už ve značném spěchu pod tlakem uzávěrky - vytvořil pro třetí a závěrečný svazek Pána prstenů v roce 1955; některé prameny uvádějí, že tehdy pracoval 24 hodin v kuse, aby vše stihl.

Editor a spoluautor

Původním plánem J. R. R. Tolkiena bylo společně vydat Pána prstenů a Silmarillion, z jehož fiktivní mytologie vycházel charakterem spíš románový příběh Froda, Gandalfa a Aragorna. K tomu ovšem nedošlo, zčásti proto, že nakladatelům se epizodní Silmarillion zdaleka nelíbil tak jako Pán prstenů, především však proto, že J. R. R. Tolkien jej nebyl schopen dokončit. A nestihl to do své smrti v roce 1973.

Christopherův otec J. R. R. Tolkien.
Christopherův otec J. R. R. Tolkien. | Foto: ČTK/ZUMA

Pro případ, že to nezvládne, dokončením už dopředu pověřil Christophera. Ten potřeboval ještě další čtyři roky, než Silmarillion dostal do stavu, kdy byl vhodný k vydání.

Základní materiál v předmluvě popsal jako "kontinuální a vyvíjející se tvoření, táhnoucí se přes více než půl století" plné "změn a variant, jak v podrobnostech, tak širších perspektivách", které "začaly být tak složité, tak všeprostupující a tak mnohovrstevné, že se konečná a definitivní verze zdála nedosažitelná".

I proto se do práce pustil se záměrem vytvořit "co nejsouvislejší a vnitřně nejdůslednější vyprávění". Přesto má Silmarillion stále charakter útržkovité mytologie, z níž vystupují některé silné příběhy: ten o Berenovi a Lúthien, Túrin Turambar a drak nebo Pád Gondolinu.

Vydáním Silmarillionu nicméně práce Christophera Tolkiena na otcových rukopisech neskončila. V roce 1980 uspořádal knihu Nedokončené příběhy Númenoru a Středozemě a v letech 1983 a 1984 vyšla ve dvou svazcích také Kniha ztracených pověstí. Stala se základem dvanáctisvazkové edice Historie Středozemě, jež je ale spíše líčením Tolkienova psaní a promýšlení fiktivního univerza.

Zůstat věrný záměru

Ani s tím se však Christopher Tolkien nespokojil a pracoval především na rozšířených verzích oněch tří hlavních příběhů ze Silmarillionu.

V roce 2007 tak vyšla kniha Húrinovy děti, doplněná legenda o Túrinu Turambarovi jako "souvislý příběh bez mezer a překryvů". Podobně ještě stihl zpracovat oba další příběhy a v letech 2017 a 2018 tak na pultech přibyly publikace Beren a Lúthien a Pád Gondolinu. Všechny jsou k dispozici také v češtině, pouze Beren a Lúthien se českého vydání v nakladatelství Argo dočká až letos v červnu.

Christopher Tolkien neměl literární ambice, nikdy se nepokusil otcovy příběhy výrazněji beletrizovat, oživit je dialogy či rozpracovanými scénami. Zůstal u strohého vyprávění, které má charakter pověstí.

Vedla ho pieta k otcovu dílu, které sice chtěl zpřístupňovat čtenářům, ale ve formě, jež nebude v rozporu s původními záměry. Výsledné texty tak možná působí trochu odtažitě a nejvíce je ocení Tolkienovi věrní fanoušci. Na druhou stranu se vyhýbají trivializaci až vulgarizaci, kterou zejména s Hobitem provedli autoři akčně přifouknuté filmové adaptace.

Autor je redaktorem časopisu iLiteratura.cz

Christopher Tolkien v lednu 2019 při odhalení tapiserie ve francouzském Aubussonu. | Video: Cité internationale de la tapisserie Aubusson
 

Právě se děje

Další zprávy