Český Orwell, který předběhl svou dobu. Vyšel zapomenutý román záhadného autora

Příběh Převychovaných se odehrává v roce 2276, který je v románu označován jako rok 358 socialistického řádu. Společnost, kterou Barda popisuje, vznikla z radikálního přeuspořádání života podle ideálů Velké francouzské revoluce a rozhodla se odstranit vše nahodilé, nepředvídatelné a zbytečné. Peníze, majetek i rodina zmizely, děti od jednoho roka vyrůstají v institucích a jejich místo i roli v životě určuje systém.

V tomto světě jsou lidé označováni čísly a symboly místo jmen, staré knihy jsou zakázány pod trestem smrti a tradiční rodinné vztahy byly nahrazeny kolektivní výchovou. Hlavní hrdinové vyrůstají v tomto direktivním systému, postupně však přicházejí do konfliktu se společností, když jejich názory na milostné vztahy a rodinu začínají odporovat předepsaným normám. Osudovým se jim stane objev zakázaných starých knih, které evokují otázky, jež v tomto řádu nikdo nechce slyšet, natož na ně odpovídat. Ovšem místo toho, aby „škodlivé“ texty oba protagonisté poslušně odevzdali, začnou je studovat. A za tento svůj „zločin“ nakonec zaplatí tím nejcennějším.

Předchůdce Orwella s vizí budoucí totality

Novinář, spisovatel a překladatel sci-fi literatury Ivan Adamovič, který se zasloužil o znovuobjevení románu, označuje Převychované za dílo srovnatelné se slavným románem 1984. Zatímco Orwellova kniha vyšla poprvé v Londýně v červnu roku 1949, Barda svou dystopickou vizi napsal už o osmnáct let dříve.

Oba romány popisují budoucnost lidstva jako totalitní společnost postavenou na síle a despocii, kde jsou lidé ovládáni strachem. Zatímco Orwell se inspiroval sovětským stalinismem a jeho čistkami, Barda reagoval na nastupující socialistickou totalitu v meziválečné Evropě. Překvapivá je Bardova přesná vize světa, ve kterém je pravda podrobena vůli vládnoucí strany a individualita potlačována ve jménu kolektivního dobra.

Pojišťovací úředník a autor jediného románu

Pozoruhodný je i samotný životní příběh autora. Za pseudonymem Jan Barda se totiž skrýval Ferdinand Krejčí, který pracoval jako pojišťovací úředník. Narodil se v rodině drážního úředníka a jeho manželky Františky. Od roku 1897 působil ve Vzájemné pojišťovně Praha a po vzniku Československa spoluzakládal Slovanskou pojišťovnu, do jejíhož čela se později postavil jako ředitel. Za svůj život se dvakrát oženil, poprvé v říjnu roku 1904 s Barborou Foreitovou a podruhé o tři roky později, jako vdovec, s Marií Prokopovou. První manželství zůstalo bezdětné, z druhého vzešly tři děti.

Na literární sklony Ferdinanda Krejčího ukazoval snad jen fakt, že byl vydavatelem a redaktorem časopisu Českoslovanské pojišťovnictví, který vycházel v letech 1909 až 1914. O pojišťovnictví také přednášel a publikoval odborné články. 

Převychovaní však zůstali jeho jediným literárním dílem. Po vydání v roce 1931 román více méně unikl pozornosti čtenářů i kritiky a autor se pak krásné literatuře už nevěnoval. Ivanu Adamovičovi se po téměř osmdesáti letech podařilo rozluštit, kdo se za pseudonymem skrývá, a tím zachránit toto dílo pro další generace čtenářů. Román byl v roce 2010 zařazen do antologie české science fiction Vládcové vesmíru, čímž se dočkal svého druhého vydání.

Související

Zajímá mě, jak funguje moc a jak je zneužívána, říká německá spisovatelka Bossongová

Proč číst Převychované ve 21. století

Nové vydání nakladatelství Academia přináší text, který si i po téměř sto letech zachoval svou naléhavost. Bardova próza objektivně popisuje silně direktivní socialistický svět budoucnosti včetně jeho úspěchů a výhod, čímž vytváří působivý kontrast mezi zdánlivou racionalitou systému a jeho brutálními důsledky pro jednotlivce. Román není jen historickou kuriozitou české sci-fi, ale také živým varováním před totalitními tendencemi, které se v různých koutech světa mají čile k životu i dnes.