Král francouzské krimi: V porovnání s Kunderou jsem takhle maličký

Lucie Zelinková
Aktualizováno 7. 12. 2015 18:32
Bernard Minier (55), autor krimi románů a jeden z nejprodávanějších francouzských autorů současnosti, vydal v Česku svoji novou knihu Kruh. „Na mých knihách je zajímavé to, že se snažím vystoupit z kategorie detektivního žánru… Moje postava detektiva Martina Servaze je podle mě pro čtenáře zajímavá proto, že se s ní dokážou identifikovat, nepředstavuje takové to klišé nějakého alkoholika-policajta, který je v každé druhé detektivce,“ říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Bernard Minier
Bernard Minier | Foto: Bruno Lévy

V českém překladu nedávno vyšel váš nový román Kruh. Jaká máte očekávání od uvedení knihy na český trh?

Nevím, jací jsou čeští čtenáři, zatím je moc neznám. Vím, že mají detektivky rádi a že je tu hodně populární Jo Nesbø, doufám, že dosáhnu obdobného úspěchu jako on. To, že mají rádi Nesbøho, ukazuje, že čeští čtenáři mají dobrý vkus, to je pro mě důležité, Nesbø je skvělý autor.

Proč píšete v žánru krimi? Snažíte se svézt na současném trendu detektivek?

Nebyl jsem inspirován nikým, jako je Nesbø nebo podobná ikona. Když jsem začal psát první knihu Mráz, neměl jsem od Nesbøho přečtenou ani jednu knihu. Vlastně jsem začal psát už někdy v deseti letech, postupně jsem psal povídky, psal jsem různé příběhy na stroji, poezii, fantasy, deníky a podobě, účastnil jsem se různých soutěží povídek. K tomu, že bude první kniha Mráz detektivka, jsem došel náhodou. Když jsem ji začal psát, nevěděl jsem, co z toho bude, až někdy na šedesáté stránce jsem si uvědomil, že z toho bude detektivka.

Jako čtenář čtu různé autory a různé žánry, nejen detektivky. Proto si myslím, že na mých knihách je zajímavé to, že se snažím vystoupit z kategorie detektivního žánru.

Podle mě by se román měl přelívat mezi různými žánry. Sám o svých knihách nemluvím jako o detektivkách, mluvím o nich prostě jako o románech. Škatulka detektivky má své hranice a staví autorovi určitá úskalí, která jsou specifická, konkrétní právě pro detektivku. Když se z ní vymaním, umožňuje mi to být v psaní kreativnější.

Plánujete věnovat se i jiným žánrům než jen detektivce?

Už jsem o tom uvažoval, ale v současnosti si natolik rozumím se svou hlavní postavou, s Martinem Servazem, že nemám chuť tohle papírové přátelství ukončit. A myslím, že tato postava má hodně co říct, nechci ji zatím opustit.

V románech často pracujete s odkazy na hudbu. Co ve vašich knihách znamená?

Jak říkal Steiner, žijeme ve světě obrazu a zvuku, ne textu, takže když se bavíme se svými přáteli, většinou se shodneme na nějaké společné oblíbené hudbě, na nějakém dobrém koncertu, kde jsme byli, ale málokdy se shodneme na tom, co jsme všichni četli. Tuhle situaci jsem chtěl zobrazit.

Také mi přišlo zábavné, že každé postavě přiřadím nějaký hudební styl, který má ráda. Tím ji popíšu a mohu ji definovat, aniž bych musel něco vysvětlovat. Protože když musíme v knize něco vysvětlovat, tak to znamená, že jsme neuspěli v tom prvotním záměru.

Například postava Martina Servaze je podle mě dobrou ilustrací tohoto. Je to spojovník mezi moderní dobou a stoletím minulým, možná i předminulým. Žije v jednadvacátém století nových technologií, na druhou stanu má rád Mahlera, což je autor, který velmi dobře spojuje devatenácté století a moderní dobu, také s dodekafonickou hudbou, která se zrodila ve střední Evropě, stejně jako psychoanalýza.

Možná bych to mohl přirovnat k sochám svatých v kostelech, ač je to trochu přehnané. Tam má každý svatý nějaký atribut, který ho definuje. U mě je každá postava definována svou hudbou.

V knihách často tematizujete politickou situaci ve Francii. Je to pouze prostředek, jak oživit literární prostřední, nebo se snažíte svým čtenářům něco vnuknout?

Nijak se nesnažím čtenářům něco vnuknout. Myslím si, že rolí spisovatele není přinášet nějaké sdělení, zprávy, to je role třeba pošťáků. Ale abych vám odpověděl, budu citovat jednoho českého spisovatele, Ivana Klímu: „Čím více spisovatel zobrazuje něco intimního, a čím to dělá upřímněji, tak tím více zasahuje do sociální sféry.“ Román by proto neměl odrážet politickou situaci nebo jakýkoli systém, ale právě čím více je intimní, čím více dosahuje na sociální sféru, tím více se to zobrazuje. Nemá předávat zprávu, ale má jít do hloubky, do intimity. Ale žánr detektivky má v sobě následující – i autoři, kteří nechtějí nic z politiky a sociální situace odrazit, tak i nechtěně tím něco zobrazí, je to v jejich DNA, zobrazit sociální a politickou sféru.

Když se vrátím k žánru detektivky, říkal jste, že Nesbø vám inspirací nebyl. Kdo tedy?

Nebyla to přímo inspirace, byl to vzor. Mám hodně rád bohužel nedávno zemřelého Henninga Mankella. U něj jsem viděl v detektivním psaní opravdovost. Když popisuji práci policistů, tak opravdu pracuji s policisty, s kriminálkou, zjišťuji jejich postupy, zjišťuji, jak pracují, a snažím se to zapracovat do svého románu. Opravdu obdivuji práci Michaela Connellyho, který ve svých románech popisuje práci losangeleské policie, je to taková novinářská práce, novinářské zobrazení. To, jak policie pracuje, je v mých knihách součástí zápletky.

Potřebuji tuto realistickou podporu, realistický základ. Nesnáším, když jsou v knihách faktické chyby, třeba u práce policie, nebo čehokoli jiného. Proto spolupracuji se skutečnými orgány.

Jednu dobu se Francie hodně zajímala o českou literaturu, teď už to tak není, nevím, čím si to vysvětlit, možná tím, že se změnila česká literatura.

Příběhy zasazujete do oblasti Pyrenejí, kde jste sám vyrůstal. Kraj popisujete drsně, veskrze nevlídně a syrově. Je váš vztah k této oblasti i ve skutečnosti takto negativní?

Ano, vyrůstal jsem tam, ač už 20 let žiji v Paříži. Vyrůstal jsem tam, kde se odehrává román Mráz. Mohu vám říct jednu historku – vrátil jsem se tam v roce 2012 a lidé z místní turistické oblasti mi vyčítali, že jsem tu oblast úplně očernil, je pravda, že pro turisty to není úplně přívětivě vykresleno. Na druhou stranu si nemyslím, že Norsko nebo Švédsko jsou tak černé, jak je popisují Jo Nesbø nebo Henning Mankell ve svých románech.

Několikrát jste citoval Ivana Klímu, máte nějakého oblíbeného českého autora? Tady vidím, že s sebou máte francouzský překlad Hrabala…

Mám hodně rád Kunderu, toho opravdu obdivuji, je ve Francii hodně známý, na Západě je známější než Klíma. Četl jsem jeho knihu Umění románu, kde píše o psaní a píše tam také něco, co jsem si zapamatoval a co je pro mě hodně důležité – že v novinách se neustále objevují ty stejné rubriky, ty stejné články, stejné otázky, stejná slova, což svým způsobem odráží ducha dané doby. Ale román je úplně jiný, román je mnohem složitější, čtenář si musí uvědomit, že román říká „věci jsou mnohem složitější, než si myslíš“. A toho se snažím držet, i když samozřejmě v porovnání s Kunderou jsem takhle maličký.

A samozřejmě Kafka, nemohu být v Praze a nezmínit Kafku. Téma, kdy je člověk rozmačkán silami, které jsou silnější než on, a samozřejmě téma absurdity je mi blízké, sám jsem pracoval jako státní úředník, takže dobře vím, co to absurdita je.

Vidíte někde nějaký zásadní rozdíl mezi současnou českou a francouzskou kulturou, potažmo literaturou?

Neznám dobře českou kulturu, bohužel. Na české literatuře mě však fascinuje jedna věc. Já jsem v minulých desetiletích hodně četl. A uvědomil jsem si, že tak malá země jako Česko vyprodukovala tolik autorů, známých po celém světě, ve Francii, v Americe, na celém Západě, ať před revolucí nebo po revoluci, byli překládáni, třeba Vaculík, Kundera, Hrabal, Klíma, Havel, a to mi přijde naprosto neuvěřitelné, že tak malá země vyprodukovala tolik mezinárodně známých autorů. Teď nedovedu vyjmenovat pět třeba norských známých autorů nebo maďarských autorů, ale českých rovnou deset. A když si vezmete vládu Václava Havla, tak tam bylo více překladatelů, spisovatelů a básníků než politiků, což je něco naprosto neuvěřitelného.

Jednu dobu se Francie hodně zajímala o českou literaturu, teď už to tak není, nevím, čím si to vysvětlit, možná tím, že se změnila česká literatura.

Vaše knihy se stávají bestsellery. V čem podle vás tkví jejich úspěch?

Ve svých knihách popisuji Pyreneje, jihozápad Francie, Toulouse, to jsou oblasti, které snad mým zahraničním čtenářům připadají exotické. Ale mé knihy mají úspěch i ve Francii, takže tím to asi vysvětlit úplně nemohu. Čím déle se člověk snaží rozvíjet své téma, jít v něm více do hloubky, tím více se v tom zlepšuje a v tomto případě se čtenáři dokáží lépe ztotožnit s postavami. A tím se vracíme k tomu, že čím upřímněji člověk mluví a píše o něčem intimním, tak tím více zasahuje do sféry politiky a do sociální sféry. Moje postava Martina Servaze je podle mě pro čtenáře zajímavá proto, že se s ní dokáží identifikovat, nepředstavuje takové to klišé nějakého alkoholika-policajta, který je v každé druhé detektivce.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Aktualizováno před 5 hodinami

Neapol přišla o výhru v Sassuolu a vede už pouze o bod před Milánem

Fotbalisté Neapole přišli v závěru utkání 15. kola o výhru v Sassuolu a po remíze 2:2 vedou už pouze o bod před AC Milán, který zvítězil 3:0 v Janově. O další bod zpět je třetí mistrovský Inter, jenž porazil 2:0 Spezii a připsal si třetí vítězství za sebou.

Neapoli získali po přestávce Fabián Ruiz a Dries Mertens dvougólové vedení, ale Sassuolu se podařilo srovnat. V 89. minutě skóroval na 2:2 hlavou Gian Marco Ferrari. Domácí se dokonce v nastaveném čase radovali z třetího gólu, ten ale nebyl po konzultaci s videm uznán kvůli útočnému faulu.

Svůj první start v základní sestavě Milána ozdobil dvěma góly Junior Messias, jenž už minulý týden rozhodl o výhře nad Atléticem Madrid v Lize mistrů. Skóre otevřel v 10. minutě precizně provedeným přímým kopem veterán Zlatan Ibrahimovic a nastartoval Milán k výhře nad týmem, který vede slavná postava "rossoneri" Andrej Ševčenko. Vítěz LM a Serie A s Milánem se tak ani v třetím zápase na lavičce sestupem ohroženého Janova nedočkal vítězství.

Inter vyhrál pod pod trenérem Simonem Inzaghim v Serii A poprvé tři zápasy po sobě. Mistra na San Siru ve 36. minutě poslal do vedení Gagliardini. Krátce po změně stran domácí Correa ještě trefil břevno, ale v 58. minutě už přidal pojistku favorita Martínez proměněnou penaltou po ruce Hristova.

Pátý AS Řím podlehl v Boloni 0:1 a klopýtnul po sérii dvou ligových výher. Utkání rozhodl ve 35. minutě Svanberg.

Italská fotbalová liga - 15. kolo:

Boloňa - AS Řím 1:0 (35. Svanberg), Inter Milán - Spezia 2:0 (36. Gagliardini, 58. Martínez z pen.), FC Janov - AC Milán 0:3 (45.+1 a 61. Messias, 10. Ibrahimovic), Sassuolo - Neapol 2:2 (71. Scamacca, 89. Ferrari - 51. Ruiz, 59. Mertens).

Tabulka:

1. Neapol 15 11 3 1 32:9 36
2. AC Milán 15 11 2 2 33:18 35
3. Inter Milán 15 10 4 1 36:15 34
4. Bergamo 15 9 4 2 32:17 31
5. AS Řím 15 8 1 6 24:16 25
6. Fiorentina 15 8 0 7 24:20 24
7. Juventus Turín 15 7 3 5 20:16 24
8. Boloňa 15 7 3 5 21:24 24
9. Lazio Řím 14 6 3 5 25:25 21
10. Hellas Verona 15 5 5 5 28:25 20
11. Sassuolo 15 5 4 6 24:23 19
12. Empoli 14 6 1 7 21:26 19
13. FC Turín 14 5 2 7 17:14 17
14. Udine 14 3 6 5 16:20 15
15. Sampdoria Janov 15 4 3 8 21:29 15
16. Benátky 15 4 3 8 12:25 15
17. Spezia 15 3 2 10 15:34 11
18. FC Janov 15 1 7 7 17:29 10
19. Cagliari 15 1 6 8 16:29 9
20. Salernitana 15 2 2 11 11:31 8
před 5 hodinami

Real díky Benzemovi zdolal Bilbao a vede ligu o sedm bodů

Fotbalisté Realu Madrid v dohrávce devátého kola španělské ligy doma porazili Bilbao 1:0 gólem Karima Benzemy. "Bílý balet" vede neúplnou tabulku o sedm bodů před městským rivalem a obhájcem titulu Atléticem, který má zápas k dobru.

Francouzský útočník Benzema se pohotově trefil ve 40. minutě po Modričově nepovedené střele. Pro nejlepšího kanonýra soutěže to byla 12. branka v sezoně. Bilbao si na Santiago Bernabéu vytvořilo řadu velkých šancí, ale nevyzrálo na madridského brankáře Courtoise. Real tak zvítězil v pátém ligovém utkání po sobě.

před 6 hodinami

Na opoziční mítink v Kyjevě přišly stovky lidí, žádaly demisi prezidenta a volby

Stovky lidí přišly ve středu večer na opoziční demonstraci na kyjevském náměstí Nezávislosti, zvaném Majdan. Demonstranti požadovali předčasné parlamentní volby, aby vznikla nová vláda, odstoupení prezidenta Volodymyra Zelenského a odvolání šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka, uvedla agentura Unian.

Deník Ukrajinska pravda odhadl, že na začátek mítinku přišlo asi 2000 lidí, na které dohlíželo asi 4500 policistů. Každou minutou ale počet demonstrantů narůstal.

Kvůli bezpečnostním opatřením byla omezena doprava v centru hlavního města. Policie především částečně zahradila přístupové cesty k vládní čtvrti. Stovky policistů chránily sídlo prezidentské kanceláře. Na její dveře demonstranti házeli drobné mince, což vysvětlovali jako peněžní sbírku, aby Zelenskyj a Jermak mohli odcestovat do Ruska.

Na transparentech nechyběla obvinění Zelenského z vlastizrady či výzvy k odeslání Jermaka na Sibiř. Organizátoři varovali účastníky před počínáním, které by mohlo vyprovokovat konflikt s policii. K žádným potyčkám nedošlo, uvádí na svém webu Ukrainska pravda.

Zdroj: ČTK
Další zprávy