Básník píše prózu. V remízku za městem Borkovec nachází celý vesmír

Markéta Pilátová Markéta Pilátová
7. 4. 2021 10:24
Jeden z nejoceňovanějších současných českých básníků, padesátiletý Petr Borkovec, začal v poslední době soustavněji psát také prózu. Nejdříve vydal povídkovou sbírku Lido di Dante, pak soubor krátkých úvah a sloupků Petříček Sellier & Petříček Bellot. Včera byl nominován na cenu Magnesia Litera s nejnovější sbírkou podobně laděných, ale v něčem zásadnějších textů nazvanou Sebrat klacek.
Petr Borkovec.
Petr Borkovec. | Foto: Jana Plavec/fra

Jeho prózy by bylo zavádějící oddělovat od poezie, protože také v nich se vyjímá schopnost básnické zhuštěnosti a poetické zkratky.

Borkovec čerpá náměty ze zdánlivě intimních scén vlastního života, ze života babičky Toničky, která však nebyla jeho babičkou, či opravdové babičky Anežky. Už to by mělo upozornit čtenáře, že se nejedná o dráždivé autobiografické odhalování autora, nýbrž o jemnou hru se světlem a stíny možností fikce.

Petr Borkovec jako prozaik především pozoruje. Okukuje zdivočelý remízek u zastávky, řeku, rybník, kostelní výzdobu, rajčata, své oblíbené básně nebo les. Zejména v knize Sebrat klacek otevírá námět zanikání - okamžiků, věcí, zvířat či lidí.

"Lesklá nijaká chvilka, co se rozpadá. Chci to opakovat, vidět znovu," píše. A tak znovu opakuje a vyvolává šmiknutí babiččina nože, díky kterému zaniká králík, s jehož očima si pak v prachu dvorku hrají koťata. Koťata, která Tonička na první pohled drsně, ale také milosrdně přímočaře zabíjí.

Jsou tu texty o smrti hmyzu nabodaného na špendlíky nebo o zvířecím a lidském světě, který má onen zánik společný. Ovšem ani z jedné části knihy nepromlouvá patos. Často je spíš naturalisticky komická, třeba když snaživý soused Karel Klenot přinese sklenici od piva plnou hmyzu, a protože malý entomolog je zrovna nepřítomný, soused s babičkou Anežkou úlovky pomocí špendlíků na šití sám umístí do krabice.

"Mezitím dodělaj a kluk už si to nějak upraví," praví babička. A když kluk přijde, "spatří něco, co možná nikdy nikdo nezahlédl. Všechny, všechny ty zázračné vážky měly doširoka rozevřená křídla, kterými zoufale naprázdno třepotaly. Uslyšel jsem třesk, do nosu mě uhodila hniloba a šťávy. Plamy a skvrny na křídlech, na nichž se střídaly různé modře, svítily a žilkování se rýsovalo proti bílému polystyrénu. Jedno křídlo drnkalo a chřestělo o druhé; některé motýlice mávaly křídly zběsile, jiné ve vláčném tempu," líčí Borkovec.

Tento hmyzí armagedon dokáže popsat tak, jako by se člověk díval scénu z hororu a zároveň na ztichlé, potemnělé zátiší holandských mistrů.

Borkovec si především všímá. Detailů, barev, tvarů a lidí, kteří by kolem jiných prošli, aniž by stáli za pohled. Spisovatel se s nimi veze vlakem či autobusem, chodí je pozorovat k řece nebo do zahrádkářských kolonií, potkává je na krátkou chvíli, jedno potáhnutí z cigarety, na pár zaslechnutých vět. Vždy se o ně skutečně, v čapkovském slova smyslu, zajímá.

Ti lidé ho zaujali ne proto, že jsou atraktivní či obyčejní, ale protože Borkovec chce přijít na to, co míní zdánlivě banálními výroky, za nimiž se mnohdy skrývá podstata lidského kontaktu. "Hyacinty už lezou," povídá paní jedoucí ze zahrádky do telefonu své přítelkyni v době covidové. Ve zdánlivě banální větě je obsažená a zhuštěná celá esence naděje.

Obal knihy Sebrat klacek.
Obal knihy Sebrat klacek. | Foto: fra

Autor se také s oblibou vrací do dětství, kdy ho na smrt a krutost světa připravovala babička Tonička, co nebyla jeho babičkou. Tuto lovkyni, rybářku, vášnivou vypravěčku, houbařku a potměšilou divoženku, která spí v chýši pod modříny a střílí bažanty, není možné nemilovat.

Petr Borkovec se nestará, co si o jím líčeném topení koťat, mysliveckých šoulačkách, bezhlavých, spařených kohoutech v kádi plné krve nebo nabodávání hmyzu na špendlíky pomyslí vegani a ochránci zvířat.

Pozoruje život ve zdánlivě zaprášené, kruté a bezcenné obyčejnosti, ale také v jeho přirozené divokosti. Život remízku za městem, kde se dá najít celý vesmír zajímavostí.

Stačí si všimnout, obrátit kámen nebo sebrat ze země klacek. Chvíli ho držet v ruce, pozorně si ho prohlédnout a potom odhodit.

Kniha

Petr Borkovec: Sebrat klacek
Nakladatelství fra 2021, 172 stran, 239 korun.

 

Právě se děje

před 47 minutami

Volejbalistky porazily v kvalifikaci i Slovinsko a jsou blízko k ME

České volejbalistky mají nakročeno k účasti na mistrovství Evropy. V lotyšském Daugavpilsu dnes porazily Slovinsko 3:1 po setech 21:25, 25:22, 25:19, 25:15 a po prvním turnaji vedou se třemi výhrami skupinu F.

V prvním utkání svěřenkyně řeckého trenéra Jannise Athanasopulose vyhrály nad domácím Lotyšskem jasně 3:0 a stejným poměrem si poradily i s Bosnou a Hercegovinou.

Stvrdit postup na šampionát můžou příští týden od pátku do neděle na odvetném turnaji v Bosně. Na ME, na kterém bude na přelomu srpna a září v Srbsku, Bulharsku, Chorvatsku a Rumunsku hrát 24 týmů, postoupí dva celky.

Další zprávy