Michael Žantovský: Stíny, které vrhal Amos Oz, s námi zůstanou dlouho

Michael Žantovský Michael Žantovský
29. 12. 2018 12:31
Včera zesnulý izraelský spisovatel Amos Oz měl velké ruce se silnými, mozolnatými prsty. Nebyly to ruce spisovatele-intelektuála, ale ruce zemědělce. Svědčily nejen o schopnosti člověka proměňovat a spoluvytvářet svět kolem nás, ale též o jeho schopnosti proměňovat a spoluvytvářet sám sebe.
Amos Oz před třemi roky ve svém domě v Tel Avivu.
Amos Oz před třemi roky ve svém domě v Tel Avivu. | Foto: ČTK/AP

Oz, vlastním jménem Amos Klausner, se nenarodil jako zemědělec. Patřil do rodu židovských intelektuálů, pedagogů a myslitelů, kteří spoluzakládali Izrael, zosobněného v postavě jeho strýce Josefa, historika a jednoho z kandidátů na prvního izraelského prezidenta.

S autorem článku Michaelem Žantovským roku 2009 v Praze.
S autorem článku Michaelem Žantovským roku 2009 v Praze. | Foto: ČTK

Klausnerovi se považovali za svého druhu aškenázskou intelektuální elitu, povznesenou ve vlastních očích nejen nad arabské obyvatelstvo britské mandátní Palestiny a nad jemu kulturně příbuzné chudé sefardské Židy z Blízkého východu a severní Afriky, ale také nad socialisticky orientovanou část aškenázských přistěhovalců představovanou kibucnickým hnutím. Nehlásili se jako většina tehdejších aškenázských Židů k prvnímu izraelskému premiérovi Davidu Ben Gurionovi a Straně práce, ale k sionistickým revizionistům, Lvovi Žabotinskému, Menachimu Beginovi a Bencionu Netanjahuovi, otci dnešního izraelského ministerského předsedy.

Po tragické smrti své matky, jejíž příběh tvoří páteř snad největší Ozovy knihy Příběh o lásce a tmě, Amos Klausner jako dvanáctiletý celé toto dědictví odvrhl, o dva roky později si změnil jméno na Oz (v hebrejštině odvaha) a odstěhoval se do kibucu Chulda, kde strávil dalších více než třicet let jako manuální pracovník (podle svých vlastních slov mizerný), příslušník ozbrojené ochrany kibucu, učitel a aspirující spisovatel.

Zde napsal své první prózy, z nichž ta třetí, Můj Michael, mu přinesla věhlas doma i v zahraničí. Následovalo třicet dalších románových, povídkových a esejistických děl, které z něho udělaly nejslavnějšího izraelského autora své generace a jednoho z nejznámějších světových spisovatelů.

Ačkoli Ozovy příběhy jsou povětšinou intimními dramaty lidské duše s převládající tragickou polohou, jeho veřejná aktivita byla nerozlučně spjata s izraelsko-palestinským konfliktem, základním dilematem a traumatem izraelské historie.

Oz se stal jedním z nejhlasitějších představitelů takzvaného mírového tábora, usilujícího o dohodu a usmíření s Palestinci. Spoluzakládal občanské hnutí Šalom achšav (Mír dnes) a stal se předmětem ostré kritiky izraelských šovinistů a nacionalistů, odmítajících dvoustátní řešení konfliktu. Mnozí vnější pozorovatelé ho proto pochopitelně řadili na izraelskou levici a očekávali od něj, že se ztotožní s mezinárodní kritikou Izraele a kroky majícími trestat Izrael za pokračující okupaci palestinských území.

Skutečnost je o něco složitější. Ačkoli Oz důsledně odmítal protiarabský rasismus a předsudky izraelské šovinistické pravice, zastával hodnoty tolerance a projevoval empatii s osudy prostých Palestinců, také se nezastřeně hlásil k sionismu jako k vůdčí myšlence židovského národa a izraelského státu. Coby voják bojoval za právo na existenci a obranu Izraele v šestidenní i jomkipurské válce. Opakovaně hájil izraelské právo bránit se vojenskými prostředky proti agresi a teroristickým útokům.

Stejným dechem však trval na tom, že Izrael nemůže dlouhodobě vládnout jinému národu, který si takovou vládu nepřeje. Ke konci života se stal o něco skeptičtějším, pokud jde o možnost usmíření s Palestinci, ale nadále trval na možnosti praktické kompromisní dohody, která umožní oběma národům vládnout si ve vlastním státu.

Ozův realistický pohled vzrůstající měrou kontrastoval s ideologizujícím pojetím evropské levice, omezujícím se na čím dál nereálnější slogany a jednostranné požadavky, a autora připravil o část popularity, které se u této skupiny těšil. Zde je zřejmě třeba hledat vysvětlení, proč už bude navždy patřit - společně s Marcelem Proustem, Jamesem Joycem, Jorgem Luisem Borgesem a Grahamem Greenem - do vybrané skupiny velkých spisovatelů, kteří nezískali Nobelovu cenu za literaturu.

Tak jako si Oz vytvořil svůj životopis, vytvořil si i osobnost záměrně odlišnou od vypjatě hádavého prostředí jeruzalémských intelektuálů, z něhož pocházel. Byl bezmezně oddán své ženě Nily a vlastní rodině. Přistupoval k druhým s pokornou laskavostí, trpělivě se podroboval obležení čtenářů i lovců autogramů, nepodléhal pokušení oplácet nenávistné veřejné útoky svých politických protivníků. Nejen povolání spisovatele, ale také tyto rysy ho spojovaly s Václavem Havlem a vedly k jejich sblížení hned při prvním setkání na světovém kongresu PEN klubu v Praze roku 1994.

Když Oz přijel do české metropole znovu v roce 2009 při příležitosti českého vydání Příběhu o lásce a tmě, setkali se s Václavem Havlem naposledy. Během večera, který jsme s ním strávili, Amos hovořil o svém vztahu k Praze, kde studovala i jeho maminka Faňa a odkud pocházel také jeden z jeho pozdějších učitelů, filosof Samuel Hugo Bergmann. Ať už právem či neprávem, spojoval Prahu se světlem židovského osvícenectví a emancipace, zatímco Halič a Litva, odkud pocházel jeho rod, byla pro něj spíš spjata s temnem protižidovského útlaku a náboženskou bigotností. Opravdovou lásku, jak se Oz domníval, zažila jeho matka právě v Praze.

Jedním z Ozových vzorů byl i jediný izraelský spisovatel, který Nobelovu cenu skutečně získal, Šmuel Josef Agnon. V jeho díle Oz obdivoval schopnost zachytit současně více rovin skutečnosti a jejího odrazu v lidské duši, schopnost "vrhat více než jeden stín". Tuto výjimečnou schopnost měl i Amos Oz. Stíny, které vrhal, s námi zůstanou po dlouhou dobu.

Autor je bývalý diplomat a současný ředitel Knihovny Václava Havla, do češtiny přeložil Ozův román Příběh o lásce a tmě.

 

Právě se děje

před 18 minutami

Kaťuša končí. V elitním pelotonu ji nahradí tým Israel Academy

Tradiční cyklistická stáj Kaťuša po této sezoně skončí a místo ní se v elitní společnosti WorldTour objeví Israel Cycling Academy, za kterou závodí i český jezdec Daniel Turek. Dosud kontinentální tým koupí od Kaťuše licenci a převezme i smlouvy jedenácti jezdců. Informoval o tom server cyclingnews.com.

Kaťuša zanikne, protože přijde o dva hlavní sponzory firmu Alpecin a výrobce kol Canyon. Její nástupce Israel Academy získá mimo jiné z jezdců Němce Nilse Politta, který byl letos druhý na prestižní klasice Paříž-Roubaix. Lídrem pro etapové závody by měl být Ir Dan Martin.

před 49 minutami

Primátor Jablonce neustál rozpad tamní koalice, vystupuje z ANO, aby nepoškozoval jméno hnutí

Jablonecký primátor Milan Kroupa vystoupil z hnutí ANO. Hlavním důvodem je podle něj rozpad koalice, který považuje za své osobní selhání. K odchodu ho vedla také snaha nepoškozovat ANO, řekl Kroupa, který stál v čele druhého největšího města v Libereckém kraji od voleb na podzim loňského roku. Odmítl, že by za odchodem byl tlak shora. Zda zůstane primátorem, není zatím jasné, spekuluje se, že ho zastupitelé už ve středu odvolají. Na programu jednání to však zatím není, jasno není ani o případném nástupci. Koalice tvořená ANO, Piráty, hnutím Společně pro Jablonec a jedním zastupitelem zvoleným za Novou budoucnost pro Jablonec se rozpadla na konci prázdnin.

Zdroj: ČTK
Další zprávy