V románu Mexičana Enrigua tenisté a conquistadoři bojují o podobu moderního světa

Jan Němec Jan Němec
3. 8. 2019 12:46
Když se před pár týdny na tenisovém turnaji Wimbledonu hrál finálový zápas žen, z královské lóže ho pozorovaly vévodkyně z Cambridge Kate i vévodkyně ze Sussexu Meghan.
Autorem knihy je devětačtyřicetiletý Mexičan Álvaro Enrigue.
Autorem knihy je devětačtyřicetiletý Mexičan Álvaro Enrigue. | Foto: Anagrama

Zhruba k tomuto typu spojení tenisu s evropskou aristokracií, které dnes turnaji dává punc, se ve svém česky nedávno vydaném románu Náhlá smrt vrací mexický spisovatel Álvaro Enrigue.

Álvaro Enrigue.
Álvaro Enrigue. | Foto: Zony Maya

Na začátku jeho zábavné prózy, vydané nakladatelstvím Paseka, čteme, že tenisové míčky se čas od času vyráběly z kštice popravených. A že pokud byla setnutá hlava zvlášť významná, třeba jako v případě Anny Boleynové, ženy anglického krále Jindřicha VIII., míček získal nevyčíslitelnou hodnotu. Z vlasů Boleynové se údajně uklohnily čtyři balonky. A ty Enriguovým románem proskakují podobně, jako současný americký spisovatel Don DeLillo ve svém vrcholném díle Podsvětí sledoval pouť jednoho baseballového míčku.

Pro Enrigua i DeLilla šlo hlavně o záminky: DeLillo strhujícím způsobem hovořil o Americe na konci 20. století, Enrigue teď zase vytváří originální obraz renesanční Evropy. K zápasu, který probíhá v Náhlé smrti, nastupují na straně jedné italský malíř Caravaggio, na straně druhé španělský básník Francisco de Quevedo.

Tenis spolu hrají proto, že jde o bezpečnější způsob, jak si vyřídit účty, než se utkat na kordy. Třebaže o Caravaggiovi je historicky doloženo, že na tenisovém kurtu jednoho protihráče ubodal. Mistr šerosvitu byl zřejmě ještě prchlivější hráč než John McEnroe.

Už sbírka povídek Podchlazení, kterou roku 2014 vydalo nakladatelství Fra, dávala tušit, že Álvaro Enrigue je originální autor. Označení, ohrané jako starý tenisák, v Enrigueově případě znamená, že si nedělá starosti s žánrovými konvencemi a vůbec s hranicemi prózy.

Náhlá smrt je v zásadě historický román, z něhož se člověk dozví leccos o renesančním malířství nebo sportu, obecně o kulturní historii. Svým způsobem jde také o příspěvek k dějinám nostalgie, který čímsi upomene až Smutné tropy francouzského etnologa Claudea Léviho-Strausse.

Náhlá smrt se částečně odehrává v Novém světě a podobně jako v Léviho-Straussově cestopise i zde sledujeme zánik domorodých kultur. Jedním z dalších protagonistů románu je Hernán Cortés, jsme tedy přímo uprostřed zániku aztécké civilizace.

Tuto záležitost vnímá Mexičan Enrigue zjevně bolestně. Titulem prózy odkazuje nejen k náhlému ukončení sportovního zápasu, ale také ke genocidě, kterou katolická Evropa spáchala v Indiích, jak se tehdy ještě říkalo Americe.

Zkusme v tom udělat pořádek: Půdorysem Náhlé smrti je tenisový zápas mezi Caravaggiem a Quevedem a historka, jak k němu došlo. Na to jsou skrze další postavy a předměty, jež se na scéně vyskytují, zavěšeny jiné linie.

Kromě španělské conquisty Nového světa jde o dění kolem Tridentského koncilu, který se konal v polovině 16. století, renesanční politiku nebo revoluci, kterou v malířství způsobil Caravaggio tím, že pro biblické výjevy začal používat živé modely z ulice.

To vše autor knihy míchá v poměrně krátkých kapitolách, často zakulacených do překvapivé pointy nebo otevřených nečekanému propojení s jinou linií příběhu. Roztřepená vlákna doložené historie volně proplétá s fabulací, autorský text s citacemi primárních zdrojů. Nechybí ani sebereflexivní pasáže zkoumající vznik textu.

Álvaro Enrigue: Náhlá smrt
Autor fotografie: Paseka

Álvaro Enrigue: Náhlá smrt

(Přeložil Michal Brabec)
Nakladatelství Paseka 2019, 248 stran, 289 korun

"Sám při psaní této knihy nevím, o čem vlastně je. Co vypráví. Není tak úplně o tenisovém zápase. Není to ani kniha o pomalém, záhadném začleňování Ameriky do světa, který s nehoráznou ztrátou orientačního smyslu nazýváme ,západním´ - z pohledu amerických obyvatel leží Evropa na východě," píše Enrigue. "Možná to bude kniha, která pojednává pouze o tom, jak by se tato kniha dala vyprávět, možná že všechny knihy jsou pouze a právě o tom. Bude skákat od jednoho k druhému jako tenisový míček během utkání," avizuje.

Jako vždy: záleží na tom, jaký typ literatury má čtenář rád. Enrigue není autor psychologického ponoru nebo existenciálního postřehu, není to autor, který by věřil lineárnímu vyprávění a dějovým zvratům.

Snad to lze říct i takto: zatímco na běžných antukových kurtech už se dávno používají umělohmotné lajny, ve Wimbledonu se čáry pořád sypou vápnem, takže když na ně míček při ďábelsky přesném úderu dopadne, lehce se od nich zapráší. Álvaro Enrigue si v Náhlé smrti vyměřil vlastní kurt a hraje na něm skvělé exhibiční utkání. V nejlepších momentech se z něho stává zápas o podobu moderního světa.

Autor je spisovatel a redaktor nakladatelství Host.

 

Právě se děje

Další zprávy