Ach, ti Finové. Nekorektní prozaička nešetří nikoho, dělá si legraci i ze sauny

Aleš Palán Aleš Palán
7. 12. 2020 17:34
To je tedy jízda. Formát, kterému se kdysi říkalo minutové romány, tedy mikropovídky na pár odstavců či stránek, proměnila dvaašedesátiletá finská spisovatelka Rosa Liksom v hutné střelivo. Nešetří nikoho.
Rosa Liksom je pseudonym. Spisovatelka má ve skutečnosti nezapamatovatelné příjmení.
Rosa Liksom je pseudonym. Spisovatelka má ve skutečnosti nezapamatovatelné příjmení. | Foto: Esa Arola

Česky nedávno vydaná kniha s poměrně konejšivým názvem Život je jen náhoda dává vzpomenout na politicky nekorektní humor začátku 90. let minulého století. Česká soda ovšem z tohoto porovnání vychází jako ještě uměřené dílo.

Rosa Liksom.
Rosa Liksom. | Foto: Pekka Mustonen

Antihrdinové Rosy Liksom jsou dělníci, pytláci, taxikáři a opuštěné rodičky. Některým hrozí ztráta zaměstnání, téměř všem pak ztráta perspektivy. To vše je okořeněné tu a tam omrzlinami nebo setkáním s medvědem a ruskými pohraničníky.

Po vzoru poetiky anglické skupiny Monty Python texty nesměřují k třeskuté pointě, jsou výbušné samy o sobě, každým detailem. Není to humor, ze kterého by šlo smysluplně citovat, proto i ukázka otištěná na přebalu knihy vypadá na první pohled poněkud bezbranně. Co to má jako být? Síla se ovšem skrývá v celku, v dynamice jednotlivých příběhů a v jejich stupňování.

Plně nekorektní satira stojí na pokraji mrazivých frustrací vzešlých z dávné historie Severu i nedávného řádění "chudáka Breivika", jak se tu píše v narážce na norského masového vraha.

Na paškál se dostanou nejen škola, církev, zdravotní neduhy či nakupování, ale pro Finy i tak posvátné záležitosti, jakými jsou sauna či lov. Rosa Liksom se nezastaví před ničím.

Finové nejsou právě celosvětově vyhlášení smíškové. Pokud můžeme soudit z jejich kulturních výbojů, tamní humor je na hony vzdálen českému laskavému škádlení. Vzpomeňme namátkou režiséra Akiho Kaurismäkiho, rockery s nepravděpodobnými účesy Leningrad Cowboys či díky překladatelce a vydavatelce Markétě Hejkalové také v Česku zdomácnělého prozaika Arta Paasilinnu.

Spisovatelka a výtvarnice Rosa Liksom patří do téhle nespoutané společnosti. Dokonce z ní i poněkud čouhá, natolik jsou její krátké prózy ulítlé.

Tohle není humor, který potěší. Je to řeka, která člověka smete a vezme ho s sebou. A pak ho někde bezohledně vyplivne. Teprve když čtenář dostatečně oschne, uvědomí si, že kniha má také silný spodní proud - ukazuje na zlomené tradice, narušené vztahy, sociální nerovnost, odliv pracovních příležitostí kamsi do Asie.

Rosa Liksom nenabízí recept, jak se z toho všeho nezbláznit, ona bez mučení přiznává, že zbláznit se z toho je ještě celkem normální reakce. I tak se ale dá žít dál. Nebo proti sobě obrátit loveckou dvouhlavňovku, každý ať si vybere.

Obal knihy Život je jen náhoda.
Obal knihy Život je jen náhoda. | Foto: Pistorius & Olšanská

Protože všechny malé příběhy vyprávějí malí hrdinové, mluví "obyčejnsky", tedy hovorově, někdy argotem. Všechny jazykové roviny skvěle vypozoroval překladatel Vladimír Piskoř. Také v češtině je to povedená taškařice.

Rosa Liksom se zdejšímu čtenáři poprvé představila před čtvrtstoletím povídkovým souborem Prázdné cesty a potom až loni románem Paní plukovníková. Přesto stojí za to si tohle jméno podržet v paměti - tedy tento pseudonym. Originální příjmení finské prozaičky je totiž naprosto nezapamatovatelné, ba nevyslovitelné: z jeho osmi liter tvoří plnou polovinu písmeno a; jedno je navíc přehlasované.

Próza autorky, jejíž samotné příjmení působí jako poněkud kostrbatý vtip, skutečně stojí za pozornost. Ach, ti Finové.

Rosa Liksom: Život je jen náhoda

(Přeložil Vladimír Piskoř)
Nakladatelství Pistorius & Olšanská 2020, 152 stran, 199 korun

 

Právě se děje

Další zprávy