Na počest českého pojmu, který hojně používají snad všechny jazyky světa, se teď objevila objemná publikace nazvaná Robot 100: Sto rozumů. Vydala ji Vysoká škola chemicko-technologická v Praze, která, jak se zdá z obsahu knihy, nejspíš bude u toho, až se jednou skutečně podaří vytvořit humanoidního robota z biologické tkáně.
Ze sborníku příspěvků od 100 autorů, především vědců, činí nadhled a vtip výborné čtení, jež nadchne i čtenáře mimo vědeckou komunitu. Přičemž komunita, přesahující obory stejně jako země i kontinenty, to opravdu je: iniciátorka a editorka projektu, chemická inženýrka Jitka Čejková, o příspěvek k tématu žádala dlouholeté přátele nebo osobnosti, se kterými si povídala na mezinárodních konferencích.
Bez titulů
Jak ukazují stručné domicily, uvedené u fotky autora na konci každého eseje a sympaticky pomíjející akademické tituly, najdeme tu vědce z nejrůznějších oblastí, jako je umělá inteligence, evoluční robotika, atmosférická chemie či etika strojů. Jsou tu počítačoví experti, robotici, elektroinženýři, kybernetici, chemici, biologové, fyzikové, filozofové i programátoři.
Ty doplňují například historik, kunsthistorička, teatroložka, také několik básníků a spisovatelů, výtvarníků, a dokonce dva atleti. Rovná stovka přemýšlivých lidí, kteří s očividnou chutí komentují, glosují, rozvíjejí i kritizují Čapkovo dílo.
Editorka každého přiměla nejprve přečíst původní hru, což u cizinců odhalilo drobné nesrovnalosti s poněkud volným dobovým překladem do angličtiny. Ti pilnější zhlédli i některou z bizarních divadelních úprav režisérů nedávných inscenací, které jsou na YouTube.
Také knihu Robot 100 otevírá původní vydání Čapkovy hry, jež je i po 100 letech překvapivě vtipnou a napínavou sci-fi - nebo možná apokalyptickou metaforou. I nad tím se přispěvatelé zamýšlejí.
Asi nejznámějším autorem, který do knihy přispěl, je anglický spisovatel Simon Mawer, autor románů Skleněný pokoj či Mendelův trpaslík. Čapkovi skládá poklonu. "Hra sama je skvělá a s ironií a vtipem útočí na kapitalismus 20. století a to je stále aktuální i ve 21. století. Ale zavést zcela nové slovo, a to do každého jazyka na Zemi! To je jiná liga," tvrdí slavný Brit, který se ale jinak příliš nerozepsal.
Lívance a tunelování
To jazykovědec Karel Oliva nachází řadu dalších a prý lepších příkladů pronikání češtiny do jiných jazyků, neboť pojem robot nepovažuje za přirozeně český. Podle něj je "produktem jazykové tvořivosti a hravosti bratří Čapků, kterou předvedli v mnoha svých dílech", píše Oliva. Jako příklad uvádí verš ze hry Ze života hmyzu: "Jen dolů, dolů spět, toť meta vytoužená: svět chce být polosvět, žena - být položena."
Jako příklad dalších, "ústrojně vzniklých" českých slov uvádí píšťalu, husitskou palnou zbraň, ze které se v 16. století ve frankofonních oblastech stala pistole a ta se zpětně dostala i do češtiny. Husité rovněž rozšířili houfnice, děla, jež oproti tehdejším zvyklostem nemířila na opevnění hradů a měst, ale do houfu čili oddílu vojáků.
Tuto ničivou inovaci rychle převzaly další armády a spolu s ní i označení houfnic. Anglicky je to howitzer. Hodně českých slov pak v minulých stoletích přenesly české služky, chůvy a posluhovačky do rakouské, především vídeňské němčiny. Většinou se vztahují ke kuchyni: například Powidl, Kolatsche, Liwanze, Buchtel, Kren, Bramburi nebo Sliwowitz.
Jedno české slovo obohatilo mezinárodní slovník i docela nedávno, v 90. letech. Je to nelichotivý výraz tunelování, anglicky tunneling.
Spisovatel Jaroslav Veis zase odkrývá okolnost nezamýšlené světové premiéry R.U.R., proti které marně protestoval i Karel Čapek. Ale stalo se, že plánovaná premiéra v pražském Národním divadle byla odložena na 25. ledna 1921, a tak vůbec prvním uvedením robotů na scénu se stalo představení ochotnického spolku Klicpera v Hradci Králové už 2. ledna.
Ať tě provází droid
Robotik Rodney Brooks, zakladatel start-upu RobustAI nebo společnosti iRobot, jež vyrábí populární domácí přístroje na čištění podlah Roomba, se svěřuje s problémem: jako člověka, který "staví roboty", ho trápí, že se význam slova posunul. Už neplatí, jak byl zvyklý, že robot je stroj ze součástek, jenž dokáže automaticky vykonávat složité úkony a většinou je naprogramovaný počítačem.
Robotem, nebo také botem, už je míněn i počítačový program, software bez fyzických součástek. Zkrátka cokoli, co má umělou inteligenci. Brooks proto navrhuje, aby se pro "elektromechanickou entitu" vymyslelo nové slovo. Rád by prosadil označení droid, což má ale háček. Pojem je pod autorskou licencí majitelů filmové série Hvězdné války. "Tak jaké slovo budeme používat?" ptá se zoufalý robotik.
Britské počítačové vědkyni a milovnici sci-fi literatury Susan Stepneyové se jazykový posun naopak líbí, protože prý umíme jemněji rozlišovat. Z dnešního pohledu jsou Čapkovi roboti spíše androidy či organické humanoidy. "Přesto budu v tomto textu i nadále, z úcty ke hře, mluvit o robotech," uvádí v příspěvku, kde Čapkovo dílo podrobuje přísně kritickému pohledu znalkyně žánru sci-fi.
Příběh shledává "celkem prorockým", protože se v něm ozývají stále aktuální obavy z toho, že roboti berou lidem práci a robotičtí vojáci vraždí lidi. Je tu i otázka, jakým způsobem mohou roboti nabýt vědomí a zda v takovém případě ohrozí populaci. "Science fiction se všemi těmito tématy dodnes zabývá a v tomto směru odolala hra zkoušce času výtečně," míní britská vědkyně.
Naopak málo nadčasový byl podle ní Karel Čapek ve způsobu, jakým zobrazoval ženy. A za vyslovený prohřešek proti spisovatelskému budování sci-fi světa považuje, že se literát ani nepokusil vysvětlit, jakým způsobem se jeho roboti mohou rozmnožovat, což má být vyústění závěrečného třetího dějství.
"Možná udělal Campbell dobře, když se 3. dějství rozhodl ze své inscenace vypustit," vzpomíná Stepneyová na nedávnou divadelní adaptaci, kterou ze studijních důvodů zhlédla na YouTube. V režii Marka Campbella ji nastudovalo amatérské anglické Edward Alderton Theatre.
Ohřev a vibrace
Rozmnožování či spíše sebereprodukce robotů je v knize tématem několika příspěvků, neboť představuje náplň nové vědní oblasti - evoluční robotiky. Doktorand na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze Stanislav Valtera zase rozvíjí představu, že Čapek mohl do hry zakomponovat skryté narážky na homosexualitu. Materiálový fyzik Jan Tomáštík rozebírá reálné možnosti vývoje sexuálních robotů, sofistikovaných pomůcek v pornografickém průmyslu.
"Biogenetický kouzelník Dr. Gall z R.U.R. by zajisté byl schopen vylepšit orgány přídavnými schopnostmi ohřevu či vibrací; vybavit model sexbota i dalšími schopnostmi pro iniciaci dalších smyslů uživatele - třeba produkcí vhodných feromonů či meditačních zvukových frekvencí," fabuluje Tomáštík, podle kterého se tomu skutečný vývoj zdaleka nepřiblížil. "Jak by řekla Helena Gloryová, chybí tomu duše," cituje postavu ze hry fyzik. Dodává však, že pokud jde o roboty, kteří by dokázali imitovat rozhovor s partnerem, není to mimo dosah dnešní vědy.
Jako příjemné zpestření některých odborných příspěvků působí kresby výtvarníků, například japonské vizuální návrhářky Louis Virgové nebo Jonáše Ledeckého, jenž je také autorem obálky. Moderátor České televize Petr Rajchert napsal povídku, ve které jednu Čapkovu scénu otáčí: zotročení lidé zvaní Homosapi se bouří proti robotům. Nechybí ani báseň, písničkář Jiří Dědeček ji nazval Super extra pravej nerez robot.
Karla Čapka by snad potěšilo, kolik vědců a tvůrců se s nadšením, zápalem i vážností vědeckého průzkumu zabývá jeho hrou. Už jen skutečnost, že myšlenkově nabitá kniha vyšla, svědčí o tom, že jeho dílo ani po 100 letech nepatří do starého železa.
Kniha
Jitka Čejková (ed.), kolektiv: Robot 100 - Sto rozumů
Vydala Vysoká škola chemicko-technologická v Praze 2020, 448 stran, 380 korun.
