Recenze: Láska, sex a zklamání. Bruno Ferrari zjišťuje, že ironie ve středním věku začíná bolet

Karel Veselý Karel Veselý
29. 10. 2017 8:00
Bruno Ferrari je alter ego Samira Hausera - zpěváka a textaře legendární Vanessy, která na začátku devadesátých let přivedla do Čech tvrdou elektronickou hudbu. Před čtyřmi lety na sebe upozornil během pořadu Tečka páteční noci tím, že předstíral šňupání kokainu z bible. Dnes vydává album Ayahuascero, na kterém kromě témat jsou jsou sex a drogy nenápadně vykukují i vážnější věci, jako je stárnutí nebo prázdnota existence. U něčeho totiž, jak se zdá, už totiž ironie nezabírá.

Zkoušet vysvětlit nezainteresovanému posluchači fenomén jménem Bruno Ferrari je dost komplikované. Buď osobité kouzlo generačního šansoniéra deklamujícího do papundeklových synťákových rytmů chápe, nebo se při jeho písních bude rosit trapností.

I páté studiové album samozvaného "superhrdiny popu" nazvané Ayahuascero se točí kolem tradičních témat jako jsou sex a drogy. Za nimi už ale nenápadně vykukují i vážnější věci, jako jsou stárnutí nebo prázdnota existence. U něčeho už totiž ironie nezabírá.

Bruno Ferrari je alter-ego Samira Hausera - zpěváka a textaře legendární Vanessy, která na začátku devadesátých let přivedla do Čech tvrdou elektronickou hudbu.

Jestli byl Hauser ve Vanesse fascinován temnými stránkami lidské existence, pak jeho popové projekty jako 2 Amigos nebo právě Ferrari oslavují světlé stránky dekadence. Na užívání si života není nic špatného, vzkazuje i z nové desky.

V noci se všechno odpouští

Postava Bruna Ferrariho se zrodila v kabaretu Zlatá kozačka na konci devadesátých let a následně se zhmotnila na desce Peep Show, vydané jako příloha časopisu Živel. Hauser se ke své populární "personě" průběžně vrací. S trochou nadsázky by se dokonce dalo říct, že ji bere čím dál vážněji.

Vanessa svou činnost nedávno ukončila a na albu Ayahuascero se zdá, že Hauser do role "vyzrálého gentlemana, který ví, co ženy chtějí, a nebojí se jim to dát" vlastně definitivně dorostl. A to včetně toho, že se na sebe dokáže podívat s odstupem.

Za těch patnáct let od Peep Show se toho vlastně moc nezměnilo. Tedy kromě toho, že Ferrari nyní zpívá víc česky než anglicky, což je určitě pozitivium. Skladby v angličtině totiž působí na novince trochu nadbytečně.

Pořád je to maličko slizský milovník s neutuchajícím sexuálním chtíčem (Ve jménu Rona Jeremyho), vyhledávající neobvyklá rozptýlení na hraně zákona (Frotér), případně holdující drogovým dobrodružstvím rozšiřujícím vědomí (titulní skladba). Sedmdesátkový pornoknírek pořád funguje jako lákadlo do chrámu lásky, kterému málokterá odolá.

Třeba jako hrdinka písně Dívka z korporátu, pro niž je setkání s Ferrarim vysvobozením z jednotvárného života kancelářské krysy. Portrét marnosti pragmatického života single třicítky, který dostal i klipovou podobu, vlastně ale není ani tak sžíravý jako spíše hořký.

Ferrari se malosti takového života cynicky nevysmívá jako třeba rapper Řezník - jeho souputník z dva roky starého projektu Mortal Cabinet, ani v něm nehledá špetku poetičnosti (jak by možná udělal žánrově spřízněný Ventolin.) Místo toho je mu dívky vlastně upřímně líto.

To by se ostatně dalo říct i o postavě z písně Orel na sedativech, v níž stárnoucí bonvián zpívá "lovím holčičky a přitom chci mít klid". Něco smutného je i na hrdinovi ze Sám doma, jež listuje seznamem známostí a nahlas přemítá, které zavolat.

Ve Stálém zákazníkovi s přímočarým rockovým soundem (na skladbě se podílel František Štorm z Master's Hammer) vystupuje klient luxusní prostitutky, který by možná rád víc (lásku?), ale jaksi nemá nárok. "Když mi najela druhá Viagra, tak si se zvedla, dopila láhev a řekla: Díky čau," zpívá zde Ferrari.

Smát se sobě

Kapitolou samou o sobě je pak skvělý duet s popovou zpěvačkou Jitkou Zelenkovou  nazvaný Věci, o kterých se nemluví. Vypravěč se v něm seznámí s dámou v letech a prožije s ní románek. A protože "v noci se všechno odpouští", ráno si jdou každý svojí cestou. Z písně sálá elektrizující erotično, které nemusí jiskřit jen mezi dvacátníky.

Bruno Ferrari: Ayahuascero

Vydalo Championship Music, 2017
Hodnocení Aktuálně.cz: 70 %

Deska Ayahuascero vznikla za podpory fanoušků na crowdfundingovém webu Startovač a kromě zmíněných Štorma a Zelenkové se na ní podíleli i Necrocock nebo aranžér mužských sborů Bohumil Kulínský.

O produkci se postarali Moimir Papalescu s Johnem Fryerem, kteří zkušeně kočírují synťákové, samohrajkové podklady, jež rozhodně nepředstírají žádné velké umění.

Ferrariho stárnoucí bonvián je tak trochu reliktem rozverných českých devadesátek, kdy se vesele fetovalo a souložilo a neřešila se budoucnost.

Z původní parodie na rozjuchaný pop se ale na novějších deskách v podstatě stává mluvčí generace, která zjišťuje, že sranda už začíná trochu bolet. Ještě, že se pořád můžeme smát sami sobě.

 

Právě se děje

Další zprávy