O důvod víc, proč přijít na Dostihové závodiště a vidět německou skupinu, jež patří mezi desítku souborů, které nejvíc ovlivnily rock a populární hudbu.
O jejím významu pějí oslavné litanie všichni konstruktéři elektronických nástrojů i největší kreativní osobnosti posledních třiceti let. Neil Tennant z Pet Shop Boys o nich před několika dny v Praze řekl, že bez nich by jeho kapela mohla jen těžko vzniknout.
Kraftwerk inspiroval i Briana Ena, Davida Bowieho a veškeré techno. Ve studiích, které se zabývají úplnými začátky rapu a hip hopu, se dočteme, že k prvním zvukovým efektům a samplům používali tehdejší DJové z jižního Bronxu zásadně jen desku Autobahn od Kraftwerku.
Ten nejprve vznikl jako skupina Organisation, kterou založili Ralf Hütter a Florian Schnedider, studenti dűsseldorfské konzervatoře okouzlení Pink Floyd, psychedelickou hudbou a avantgardní klasikou. Po roce se přejmenovali na Kraftwerk, jenž se stal součástí celého experimentálního proudu německého rocku, kterému se v Anglii zpočátku posměšně říkávalo podle německého národního jídla kraut-rock, tedy něco jako rock s kyselým zelím.
Jeho společným jmenovatelem byly elektronické zvukové zdroje. Tehdejší německá avantgardní scéna dala světu legendární sestavy Tangerine Dream, Faust, Can či Cluster. Kraftwerk podobně jako ostatní vsadil na právě zrozený nástroj, syntezátor - ale lišil se tím, že elektronický rock vnímal komplexně: jako jednotnou kombinaci hudby a všech forem prezentace.
Po krátkém období hledání přijal image, pro kterou se ve sci-fi používá termín cyborgové, napůl roboti, napůl lidé. S ní si kapela pohrává dodnes, ať už za cyborgy považuje roboty s lidskými vlastnostmi jako na albu Man Machine (1978) nebo cyklisty v pyrenejských etapách z alba Tour de France Soundtracks (2003).
Strojovou image využívají i z jazykového hlediska. Snad jako první německá rocková kapela se přestali stydět za rodný jazyk; a zvláště v okamžicích, kdy mají co do činění se strojovými prvky 19. století jako na albu Radio-Activity, svůj rodný jazyk ještě zdůrazňují. Tam, kde jde o počítačový svět, dominuje samozřejmě nadnárodní zkratkovitá angličtina. Soubor dokonce vydal některé desky v německé a anglické verzi.
Největšími beatsellery Kraftwerku byla pečlivě komponovaná alba Autobahn (1974) s titulní rozsáhlou minimalistickou skladbou, stylizovaně zachycující monotónní jízdu po dálnici, a zmíněné Man-Machine. Hranice umělecké výlučnosti však nejvýrazněji překročili v roce 1999, kdy natočili ve všech médiích hojně používanou znělku k hannoverskému Expu 2000.
Kraftwerk je excentrická skupina, která se vynořuje ve velmi nepravidelných cyklech; například mezi lety 1991 a 1999 se o ní vůbec nic nevědělo. Je také skoro anonymní. Jména obou hlavních členů jsou sice známá, ale jejich občanské fotografie se už dlouhé roky nikde veřejně neobjevují, takže podle některých pramenů vůbec není jisté, zda opravdu na koncertech vystupují.
Dokonce se ani nedá určit, jak velká část jejich koncertu je přednatočená a jak velká je hrána naživo. A vůbec, show Krafterku možná jako první nabídla provokativní otázku, je-li možné stisky kláves označit za vytváření živé hudby.
Stále univerzálnější mobily, internet, komputerizace domácností i neuvěřitelné tempo proměny hudebních technologií dávají každopádně komputerovým a robotizačním vizím Kraftwerku za pravdu. Jejich sugestivní a do detailů dotažené koncertní show, v nichž se muzikanti pozvolna proměňují v automaty, sice nemají charakter megalomanské estrády, jakou si zvolila Madonna nebo Rolling Stones, ale ve spojení se strojovou hudbou patří k umělecky nejpřesvědčivějším estetickým zážitkům, se kterými je možné se dnes potkat.
Když 22. května 2004 vystoupila skupina v pražské Lucerně, odcházela většina publika s neskrývaným úžasem nad celkovým dojmem sevřeně stylizovaného představení, v němž jako by nebyla ani kapka lidského citu.
Proslýchá se, že koncert na Summer Of Love bude významný i tím, že jistý zakládající člen souboru po něm oslaví kulaté narozeniny.
