Když své starší sestry slyšel cvičit na klavír, zašel za maminkou, zatahal ji za rukáv a poprosil, aby ho to také naučila. "Na zvuku klavíru mě něco fascinovalo. A jsem šťastný, že jsem si ho vybral sám, protože o to vášnivěji jsem se pak mohl ponořit do studií," vypráví.

Tu vášeň už Yekwon Sunwoo zužitkoval mnohokrát, naposledy vloni, kdy jako první Korejec vyhrál prestižní Van Cliburnovu mezinárodní klavírní soutěž. Nadějného interpreta Pražané prvně uslyší na letošním ročníku Klavírního festivalu Rudolfa Firkušného, kde jej doprovodí korejský KBS Symphony Orchestra. Sunwoo zahraje Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3, právě ten, s nímž bodoval ve Van Cliburnově soutěži.

Letos osmadvacetiletý interpret už se něco nasoutěžil. Aby se v jihokorejském Soulu dostal na vysokou školu, musel v konkurenci dalších zájemců předvést, co umí. Přijali ho, na začátku školního roku ale chyběl. Tou dobou už mířil do USA, protože před korejskou školou upřednostnil filadelfský Curtisův institut − samozřejmě i tam musel složit přijímací zkoušku. S přípravou hochovi pomáhal respektovaný klavírista a dirigent Seymour Lipkin, jeden z profesorů Curtisova institutu a mimochodem sám vítěz Klavírní soutěže Rachmaninovova fondu z roku 1948.

"Měl takový přirozeně zpěvný tón. Když hrál, cítil jsem, jakou vřelost dovede z klavíru dostat," vzpomíná Yekwon Sunwoo na přípravu s Lipkinem. "Okamžitě jsem věděl, že s ním chci spolupracovat. A naštěstí mě přijal."

Sunwoo na americké škole strávil šest let, velkou část právě pod Lipkinovým vedením, a dalších pět roků studoval na hudebních školách Juilliard a Mannes v New Yorku. Posléze se mladý Korejec přestěhoval do Evropy. Dva roky žil v Mnichově a dnes, kdy už je mezinárodně žádaným interpretem, do světa vyráží z domovského Berlína.

Když byla řeč o soutěžích, Sunwoo jich za tu dobu vyhrál několik − roku 2014 získal ocenění Vendôme na festivalu ve švýcarském městečku Verbier, před třemi lety přidal Mezinárodní německou klavírní cenu ve Frankfurtu. Přesto byl prý nervózní, když se vloni zúčastnil Van Cliburnovy soutěže, od začátku tisíciletí konané v americkém Texasu.

"Byl jsem uprostřed koncertní šňůry v Koreji. Kdyby se mi to nezdařilo, neúspěch mohl negativně ovlivnit mou kariéru," vysvětluje klavírista. "Soutěže navíc mají jinou atmosféru, než když se člověk soustředí jen na koncert. Jste pod tlakem, je to psychicky namáhavé, musíte si připravit repertoár," vypočítává.

Van Cliburnova soutěž je v tomto ohledu zvlášť náročná. Vloni se přihlásilo téměř 300 uchazečů, z nichž 120 porotci pustili do přehrávek a jen 34 se smělo zúčastnit jednotlivých kol. Těch je šest, a to v průběhu dvou týdnů. Pokaždé musí interpret připravit jiný repertoár. Sunwoo si prý začal věřit až po prvním kole, a sebevědomým výběrem Rachmaninovova Klavírního koncertu č. 3 pro finále zřejmě překvapil také porotce. Jedno z nejnáročnějších děl klavírní literatury je výzvou i pro etablované klavíristy.

"Říká se, že skladby jako tato nejsou pro soutěže vhodné. Ale já hrál Rachmaninovův Klavírní koncert č. 3 poprvé v šestnácti a už ve mně nějak zůstal. Je náročný, vyžaduje, aby na něj měl interpret dost sil. Já ho ovšem uvedl mnohokrát s různými orchestry a jsem o něm silně přesvědčený. Nic lepšího mě do soutěže nenapadlo," vysvětluje klavírista.

Po vítězství se do Jižní Koreje vracel skoro jako národní hrdina. "Byl to sen," vzpomíná, jak vřele ho uvítali. A triumf hned zúročil: o dva týdny později světové vydavatelství Decca poslalo na trh nahrávku nazvanou Cliburn Gold se záznamem devíti Sunwoových soutěžních vystoupení.

Klavírista říká, že s manažery vydavatelství dlouze probíral, které nahrávky vybrat. Poslední slovo mu prý ale nechali. "Byli by raději dali přednost jiným kompozicím, ale v těch jsem udělal technické chyby," vysvětluje podstatu sporu. "Přestože se jedná o koncertní záznam, člověk chce zveřejnit jen to, s čím je spokojený. A s tím, co se na desce ocitlo, jsem spokojen maximálně," dodává.

Yekwon Sunwoo nyní do Prahy přijíždí poprvé. Na dotaz, jestli to pro něj něco znamená, má hned připravenou odpověď. "Když se lidí zeptáte, ve kterém městě by hráli nejraději, můžete vzít jed na to, že Prahu jmenují jako jedno z prvních," uzavírá.