Slavný režisér v Brně uvede Janáčkovu operu. Všichni jsme v rukou božích, říká

Boris Klepal Boris Klepal
23. 9. 2020 17:00
"Opera je nesmírně uspokojující tím, jak kombinuje intelekt s emocemi," říká Kanaďan Robert Carsen, jehož nová inscenace opery Osud od Leoše Janáčka v pondělí 28. září zahájí sedmý ročník festivalu Janáček Brno.

Šestašedesátiletý Carsen patří k nejúspěšnějším operním režisérům současnosti, v Česku se však jeho původní práce objeví poprvé.

O scénické ztvárnění Osudu v Janáčkově divadle jej požádal ředitel tamní opery Jiří Heřman. "V Brně už se hrála moje inscenace Věci Makropulos, se kterou tu hostovalo divadlo z Norimberku, a brněnský soubor nastudoval remake mé starší Káti Kabanové, která se předtím hrála v milánské La Scale a několika dalších divadlech," vypočítává Robert Carsen v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Výsledkem oboustranné chuti pokračovat je novinka, která vzniká přímo v moravské metropoli. A shoda od začátku panovala na Janáčkovi, kterého si Carsen oblíbil. "Z jeho zásadních oper jsem do té doby neinscenoval jen Výlety páně Broučkovy a Osud, na kterém jsme se s Jiřím Heřmanem shodli," vysvětluje režisér, pro nějž je zvláštní uvádět Janáčkovu operu ve městě, kde skladatel žil i pracoval.

Protože byl spokojený s prací na Kátě Kabanové před čtyřmi lety, Carsen se do Brna rád vrátil. Tím spíš, že skoro všechny opery v Evropě jsou teď kvůli pandemii koronaviru zavřené.

Osud, jejž Leoš Janáček dokončil v roce 1907, režisér pokládá za operu mimořádně zajímavou, odlišnou od všech skladatelových ostatních. Charakterizuje ji jako experimentální a modernistickou. "Lidé se na Osud občas dívají kriticky, ale myslím, že je to velmi dobré dílo a především snad Janáčkovo nejosobnější sdělení v opeře," přibližuje Carsen drama, které pojednává o skladateli a jeho práci.

Janáček v Osudu zkoumá nesnáze komponisty, jenž se snaží dát své práci konečný tvar. "Na lidi Osud často působí neukončeně právě proto, že ani hlavní hrdina opery své dílo nemůže dokončit," zdůrazňuje režisér pozoruhodný souběh, který Janáčkovu méně hranému dílu dodává energii. Jeho svědectví potom přirovnává k Tannhäuserovi od Richarda Wagnera nebo k operám Intermezzo a Capriccio od Richarda Strausse.

Snímek ze zkoušky Osudu.
Snímek ze zkoušky Osudu. | Foto: Marek Olbrzymek

"Při práci na Osudu mě vede libreto i hudba. Musím ale říci, že text této opery je opravdu neobvyklý a obtížný," přibližuje Carsen nesnáze při inscenování opery, jejíž první jednání začíná před 15 lety, druhé se posune o čtyři roky dál a poslední dějství je zasazené do současnosti.

Hlavním hrdinou Osudu je skladatel Živný, který komponuje operu o vlastní minulosti. Už v úvodu se předpokládá, že bude uvedena, i když ji ještě nemá hotovou. Podle Carsena napětí vzniká tím, jak si pamatujeme události - Osud se točí kolem reminiscencí. "Každý z nás si pamatuje stejné věci rozdílným způsobem v závislosti na aspektech, které pokládáme za důležité," vysvětluje. O to těžší je pro něj připravit Osud tak, aby mu publikum rozumělo.

Enrico Casari zpívá Živného, Alžběta Poláčková Mílau, vpravo je režisér Robert Carsen.
Enrico Casari zpívá Živného, Alžběta Poláčková Mílau, vpravo je režisér Robert Carsen. | Foto: Marek Olbrzymek

Pro ztvárnění událostí, které se odehrály před 15 lety, režisér nechtěl použít zcizující postupy Bertolta Brechta. Proto se musel dát cestou, která první dějství nebude interpretovat realisticky. "Je to zvláštní, protože Janáček ve svých dopisech realismus naopak vyžadoval," zamýšlí se nad paradoxní situací Carsen, ale hned také zdůrazňuje nemožnost realistického řešení: vše, co se v prvním dějství odehrává, jsou vzpomínky.

Režisér proto svěřil roli skladatele Živného dvěma zpěvákům, z nichž jeden ztvárňuje jeho osobnost v mládí, druhý tu současnou. "Rozdělení do dvou osob vytváří zvláštní efekt, protože publikum bude mít před sebou muže, který vzpomíná sám na sebe v dobách, kdy byl mladší," objasňuje Carsen a znovu připomíná komplikovanou strukturu Osudu. V něm Janáček vytvořil operu o skladateli Živném, který sám píše hudební drama, jehož protagonistou je skladatel Lenský.

Za silný nerealistický prvek režisér pokládá také libreto Fedory Bartošové, která použila zvláštní a poetický jazyk, jakým nikdo nemluví. "Dokonce ani čeští pěvci textu úplně přesně nerozumějí a nechápou smysl některých slov," usmívá se Carsen. Podle něj je Osud vysoce stylizovaný. Živný v něm vyjadřuje Janáčkovy vlastní vzpomínky a pokouší se zprostředkovat, co cítil sám Janáček.

Režisér Robert Carsen na zkoušce Osudu.
Režisér Robert Carsen na zkoušce Osudu. | Foto: Marek Olbrzymek

"Jeden ze studentů v opeře říká, že Živný a Lenský jsou jedna osoba. Myslím, že Janáčka můžeme stejným způsobem ztotožnit s Živným," nabízí Carsen, který všechny tři skladatele vnímá jako jednu postavu na jevišti.

Realistickým prvkem Osudu je románek, který se skutečně odehrál mezi skladatelem Ladislavem Čelanským a Kamilou Urválkovou - ta Janáčkovi o vztahu vyprávěla. Nabízí se proto úvaha, že Osud vznikl jako obhajoba Urválkové. "Živný píše operu o vlastním nešťastném vztahu," přibližuje Carsen charakter postavy, kterou k práci nevedou jen vzpomínky, ale také snaha vytvořit situaci, ve které by se jí samotné lépe žilo.

Robert Carsen

Kanadský operní režisér se narodil roku 1954, věnuje se také muzikálu, činohře a designu výstav. K jeho mimořádným inscenacím patří Alcina (1999) a Rusalka (2002) v pařížské Opéra Bastille, v titulních rolích obou vystoupila americká sopranistka Renée Flemingová.

V San Franciscu vytvořil roku 1989 inscenaci opery Mefistofeles od Arriga Boita, v níž dvě hlavní ženské role Markéty a Trojské Heleny ztělesnila Gabriela Beňačková.

Mimořádný ohlas zaznamenalo také jeho ztvárnění opery Dialogy karmelitek (1997) od Francise Poulenca. Carsenovy režie vynikají komplexním čtením díla a důkladně vykreslenou psychologií detailně vedených postav.

Janáčka inspirovalo mnoho děl jiných autorů - například scénu, kdy Míla a její matka vyskočí z okna, Robert Carsen chápe jako inspiraci závěrem Pucciniho opery Tosca. Sám ale v Osudu slyší silný vliv Antonína Dvořáka, více než v kterékoliv Janáčkově opeře. "Vnímám v Osudu ohlasy postav, jako jsou Princ nebo Vodník z Rusalky, ale podstatné je, že výsledek je výhradně Janáčkův," zdůrazňuje režisér, který pokládá Osud za důležitější a významnější, než si lidé obvykle představují.

Postava skladatele Živného nechává třetí dějství své opery v rukou božích. Carsen to o vlastní inscenaci zatím říci nemůže, protože v době rozhovoru zkoušky tak daleko nedospěly. "Mám sice velmi silné představy o tom, co chci říct, ale jak to s nimi dopadne, se uvidí," shrnuje režisér. Vlastní situaci tak přirovnává k postavě Živného: "Také ještě nevím, jak to celé skončí."

I zanechat události jejich osudu je ale rozhodnutí. "Když přemýšlím o nové inscenaci, tak pracuji na designu scény a koncepci, ale nepíšu si do partitury, co by se mělo přesně dít, protože by mě to svádělo k přesnému následování předem stanoveného plánu," přibližuje režisér, který rád vnímá bezprostřední inspiraci z hudby i od zpěváků.

Svým myšlenkám a nápadům věří, také má ale rád, když je může změnit. "Při každé inscenaci raději pozoruji, jak se věci vyvíjejí."

Při vzpomínkách na první setkání s Janáčkovým dílem se Robert Carsen vrací do doby, kdy jako devatenáctiletý začátkem 70. let minulého století přijel do Anglie studovat herectví. Tehdy ještě netušil, že bude pracovat v opeře. "Stál jsem v Londýně před Covent Garden a díval se na plakát s nápisem Jenůfa," líčí náhodné setkání s neznámou paní, která mu před divadlem lístek na Její pastorkyni nabídla zadarmo, protože její přítel na poslední chvíli nemohl přijít. "Díky tomu jsem viděl nádherné představení a objevil Janáčka. Myslím, že tehdy dirigoval Charles Mackerras," dodává.

Podle Carsena je potřeba si uvědomit, že námětem Janáčkova Osudu není lidský osud jako takový, ale opera skladatele Živného. Míní také, že jsme všichni v rukou božích, ať už bůh znamená cokoliv. "Všichni máme nějaký osud a záleží, zda věříme, že je možné ho změnit, jak se o to pokoušel Macbeth," zamýšlí se režisér a uzavírá citátem připisovaným mimo jiné Johnu Lennonovi: "Život je to, co se vám děje, zatímco vás zaměstnávají jiné plány."

Leoš Janáček: Osud

(Inscenace zahájí festival Janáček Brno)
Režie: Robert Carsen
Dirigent: Marko Ivanović
Janáčkovo divadlo, Národní divadlo Brno, premiéra 28. září, reprízy 29. září a dále 14. října, 28 a 29. listopadu.

 

Právě se děje

Aktualizováno před 1 hodinou

Po střelbě v Liberci zemřela žena, muže lékaři převezli do nemocnice

Po střelbě v Liberci podlehla žena na místě zraněním, muže lékaři resuscitovali a přepravili do nemocnice. Uvedl to mluvčí zdravotnické záchranné služby Michael Georgiev. Případ si převzali krajští kriminalisté.

"Mohu potvrdit, že na místě byly dvě osoby. Žena byla několik desítek minut resuscitována, ale resuscitace byla bohužel neúspěšná, utrpěla zranění neslučitelná se životem," uvedl Georgiev. "Druhým pacientem byl muž, který byl také několik desítek minut resuscitován, tato resuscitace byla úspěšná a pacient byl transportován do liberecké nemocnice na traumacentrum," řekl mluvčí záchranky.

Událost se stala v Rudolfovské ulici v neděli odpoledne. Policie informovala o zásahu s tím, že nebezpečí osobám v okolí nehrozí. Kriminalisté příčiny a okolnosti střelby na místě vyšetřují.

Zdroj: ČTK
před 1 hodinou

Neštěstí v synagoze u Jeruzaléma si vyžádalo desítky zraněných

 Šest desítek zraněných si vyžádalo zhroucení ochozu v synagoze u Jeruzaléma, uvedla dnes agentura AFP. Deset zraněných je podle lékařů ve vážném či kritickém stavu, další padesátka zraněných je mimo ohrožení života, uvedl list The Times of Israel na svém webu.

Uvnitř synagogy charedimů, nejkonzervativnějších vyznavačů ortodoxního judaismu, bylo podle policie více než 600 lidí. Na místo přijíždějí sanitky, záběry na internetu zachytily chaos panující v davu před budovou, poznamenal deník.

Minulý měsíc v tlačenici na poutní hoře Meron zahynulo 45 lidí. Na místě se každoročně scházejí tisíce především ultraortodoxních židů k oslavám svátku Lag ba-omer. V osudovou noc jich tam bylo zřejmě až 100 tisíc a u kluzkého, zúženého východu nastala tlačenice.

Zdroj: ČTK
Další zprávy