Nejbližší reprízy následují 14. března a 4. dubna. Diriguje Ital Paolo Gatto, který se na Pucciniho tvorbu specializuje. "Madama Buterfly je alchymie zvuku a emocí," myslí si Gatto. Tato opera patří mezi jeho nejoblíbenější. "Je neuvěřitelně detailně propracovaná a představuje jakousi Pucciniho intimní introspekci," dodává.
Tragické vyprávění se odehrává počátkem 20. století v japonském městě Nagasaki. Vypráví o cti, zklamání, zradě a nenaplněné touze. Patnáctiletá gejša Čo-Čo-San zvaná Motýlek, anglicky Butterfly, zahoří upřímnou láskou k námořnímu důstojníkovi Pinkertonovi. Ten se s ní z flirtu ožení, avšak poté se vrátí zpět do Ameriky a tam si najde jinou ženu. Až po třech letech se vrací do Nagasaki, aby si odsud odvezl dítě, jež mu Čo-Čo-San mezitím porodila.
Skladatel Puccini, jenž žil v letech 1858 až 1924, téma nabil emocemi. "Pro mě je tam fascinující střet nádherné hudby, která je plná lásky, něhy i vesmírných výšin, a toho libreta, které je strašně kruté," zmiňuje režisérka inscenace Kateřina Dušková.
Pucciniho dílo patří k nejhranějším ve světovém operním repertoáru. Při premiéře roku 1904 v milánské La Scale však u publika propadlo. Skladatel byl nucen operu přepracovat a po třech měsících odmlky nastoupila na scéně v Brescii tentokrát už vítěznou cestu po světových jevištích. I poté ji ale Puccini ještě několikrát přepracoval. Divadlo F. X. Šaldy uvede verzi z roku 1906.
V roli japonské gejši budou alternovat Jana Šrejma Kačírková a Lívia Obručník Vénosová, námořního důstojníka Pinkertona zazpívají Aleš Briscein a Ital Paolo Lardizzone. Podle vedoucího liberecké opery Karola Kevického jsou role velmi kvalitně obsazené. "To, co se podařilo, je husarský kousek, že v liberecké opeře budeme moci přivítat ve čtyřech hlavních rolích skutečně asi nejlepší sólisty, které v rámci Česka a Slovenska máme," zdůrazňuje.
Autorem scény je Pavel Kodeda, kostýmy navrhl Roman Šolc. "Snažil jsem se jít cestou, která by na první pohled nepůsobila, že jsme v Japonsku, ale současně, aby příběh, scéna i kostýmy byly uceleným konceptem výtvarného názoru," popisuje Šolc. "Chtěl jsem, aby výtvarno korespondovalo s hudbou, stejně tak jsem ale hned od počátku věděl, že bych nerad replikoval japonská kimona, bílé obličeje a výrazné červené rty. Myslím, že se mi podařilo najít jakousi lehkou stylizaci, která voní Japonskem a je zároveň nenásilná," dodává. Kostýmy jsou laděné do šedého odstínu a vyrobeny byly z látky dovezené z Itálie.