Co se děje člověku v hlavě, než nahlásí zneužití. Opera zpracovává trauma z dětství

Boris Klepal Boris Klepal
29. 8. 2022 16:51
Sexuální zneužití dítěte a odvaha o něm veřejně promluvit jsou tématy nové opery Slavomíra Hořínky nazvané Tak tiše až. Dospělou ženu, jež se rozhoduje svěřit s traumatem, ztvární mezzosopranistka Markéta Cukrová. Inscenace Městských divadel pražských vznikla ve spolupráci Orchestru Berg, orientovaného na soudobou hudbu, a divadelní Spitfire Company, premiéru má příští pondělí 5. září.

S trochou nadsázky lze říct, že jedenačtyřicetiletý skladatel Hořínka v sobě námět nosil od 12 let. Tehdy měl sám zraňující zkušenost se zneužíváním. Nyní se k ní volně vrací příběhem hrdinky, jež se rozhodne vyjít na světlo se stejným zážitkem. "V opeře jsem udělal všechno pro to, aby v ní nebylo nic autobiografického," zdůrazňuje autor.

Usiloval o maximální autenticitu, svoji konkrétní zkušenost z dětství však nepokládá za podstatnou. Důležitější je pro něj protagonistka a její cesta k sebepřijetí. "To, že ji nějaký muž v dětství zneužil, jsou kulisy pro její přemýšlení," nastiňuje Hořínka děj hodinové opery. Publikum prožije několik minut, během nichž se dospělá žena rozhoduje, zda dávné trauma zveřejnit.

Skladatel Slavomír Hořínka.
Skladatel Slavomír Hořínka. | Foto: Karel Šuster

Projekt před pěti lety inicioval Petr Boháč, který inscenaci režíruje s choreografkou a tanečnicí Miřenkou Čechovou. Inspiroval ho případ zneužívání chlapců v dětském chrámovém sboru z bavorského Regensburgu. Téma navrhl šéfdirigentovi Orchestru Berg Peteru Vrábelovi, který pak oslovil Hořínku.

"Vrábel předpokládal, že mezi mnou jako věřícím člověkem a režisérem vznikne při práci nějaké pnutí," vzpomíná skladatel. "Nakonec jsem do věci šel, protože mám se zneužíváním zkušenost z dětství a myslím, že mám právo a možná i povinnost se k němu vyjádřit," dodává v době, kdy téma navíc celosvětově rezonuje.

Hořínka věděl, že pokud jej zpracuje, bude muset být ke kolegům zcela otevřený. "Mým úkolem je stávat se v tomto světě zranitelným," míní skladatel, jenž se pokusil jít v tomto směru do důsledků.

Manželka i další nejbližší o jeho zkušenosti z dětství věděli. "Mé nejstarší dceři je patnáct let a dříve nebo později bych určitě musel být otevřený i ke svým dětem," popisuje Hořínka. Díky tomu, že téma začal rozebírat už před pěti lety, začal o potřebě otevřít se přemýšlet dřív. "Bylo to náročné, ke svým zážitkům jsem se vracel a rozdíral tím stejnou jizvu pořád dokola," líčí autor, jenž však zároveň získal čas přirozeně dospět k řešení.

O zážitcích nejdřív dlouho s nikým nemluvil, později mu pomohl zpovědník. "Když jsem začal uvažovat o Tak tiše až, radil jsem se také s psychologem, abych nezpůsobil újmu představitelce dětské role, která znázorňuje minulost dospělé ženy," vysvětluje.

Sám prošel třemi fázemi, které zažívají všichni s podobnou zkušeností. Odráží je také opera. "Nejdřív se člověk tváří, jako by se nic nestalo, což trvá poměrně dlouho," popisuje skladatel. Jako další přichází sebeobviňování a odmítání sebe sama. "Pro mě jako pro konvertitu je přitom zkušenost úplně obrácená, než mohla být pro děti z řezenského sboru," srovnává autor, který konvertoval v 25 letech.

Jeho setkání se zneužíváním nemělo nic společného s katolickou církví. Naopak díky konverzi prožil fázi sebepřijetí. "Uvědomil jsem si, že mě Bůh přijímá, i když nepřijímám sám sebe," vybavuje si Hořínka zlomový okamžik, kdy mu došlo, že také v traumatických chvílích mu byl Bůh nablízku a všechno s ním prožíval.

V opeře, kterou doprovodí členové Orchestru Berg, vedle dospělé ženy a jejího dětského alter ega účinkují dva tanečníci. Hrají koně a muže zosobňujícího prototyp osoby v dominantním postavení: sbormistra, trenéra, kněze či vedoucího zájmového kroužku.

Navzdory většímu množství postav Hořínka považuje tuto operu za monodrama, jak bývá označován dramatický žánr s jediným protagonistou. "Svou práci chápu jako návaznost na tradici tohoto typu děl, včetně Lidského hlasu od Francise Poulenca," zmiňuje jednoaktovku slavného francouzského komponisty z roku 1959.

Libreto vytvořila spisovatelka Jana Šrámková. Skladatel s ní spolupracoval už na písních pro Dismanův rozhlasový dětský soubor. "Měl jsem jistotu, že bude přesně vědět, co po ní chci. Potřeboval jsem libreto, které by mělo co nejméně slov," objasňuje, že s větším množstvím textu by si ani nevěděl rady.

Součástí libreta jsou i latinské pasáže. "Mám strašně rád verš žalmu 84 o vrabcích a vlaštovkách, kteří stavějí hnízda pro svá mláďata u Hospodinova oltáře," vysvětluje Hořínka výběr konkrétního citátu. Ve vztahu k možným typům agresorů jej vnímá jako symbol autorit, které v dětských očích symbolizují Boha. "Když tuto pozici někdo jakýmkoliv způsobem zneužije, je to nejstrašnější rouhání, jaké si dovedu představit," uzavírá skladatel.

Opera

Slavomír Hořínka: Tak tiše až
(Uvádějí Městská divadla pražská)
Režie: Miřenka Čechová a Petr Boháč
Divadlo Komedie, Praha, premiéry 5. a 6. září, nejbližší reprízy 7. a 8. září.

 

Právě se děje

Další zprávy