Američan, jenž se specializuje na díla Richarda Wagnera, je českému obecenstvu známý. Vztah ke zdejší hudbě si začal budovat v 80. letech minulého století, kdy v newyorské Metropolitní opeře pracoval na Její pastorkyni od Leoše Janáčka jako asistent dirigenta Václava Neumanna. Roku 1993 za něj tamtéž zaskočil v Rusalce s Gabrielou Beňačkovou v hlavní roli.
S pražským Národním divadlem navázal Fiore spolupráci na jaře 2005, kdy v české metropoli uvedl tetralogii Prsten Nibelungův od Richarda Wagnera. Při zkouškách inscenace převzaté z düsseldorfské opery se "naučil mluvit jakousi dětskou češtinou", říká dnes. "S orchestrem jsme dokázali zázrak," zhodnotil tehdejší kritiky oceňovaný projekt, jenž se dostal i do programu festivalu Pražské jaro.
Pár let nato agentura ČTK psala o Fiorem jako o vážném kandidátovi na post nového šéfdirigenta Národního divadla, tím se však nakonec stal Tomáš Netopil. Američan se nicméně na první českou scénu průběžně vracel. Nastudoval tu operu Děvče ze Západu od Giacoma Pucciniho, Evžena Oněgina od Petra Iljiče Čajkovského, Wagnerova Parsifala s Evou Urbanovou v roli Kundry a naposledy roku 2014 pozapomenutý Pád Arkuna skladatele Zdeňka Fibicha. "Fiore vydobyl z neznámého Fibichova díla maximum obrazů a emocí. Opět ukázal schopnost dostat z divadelního orchestru svým nadšením pro věc nadstandardní výsledek," napsalo tehdy Aktuálně.cz.
Dnes působí Fiore na volné noze, hostuje v drážďanské Semperoper nebo v Berlínské státní opeře a před několika měsíci na festivalu Janáček Brno dirigoval raritní oratorium Quo vadis polského skladatele Felikse Nowowiejského. Nyní se vrací do Prahy s osobitými díly Sergeje Rachmaninova a Igora Stravinského. Oba ruští skladatelé našli osobní i tvůrčí svobodu a zadostiučinění v emigraci, zdůrazňují pořadatelé. "Náš koncert chce být poctou a přáním zejména těm, kteří chtějí tvořit svobodně a v souladu se svým svědomím i dnes," vysvětluje Ondřej Hučín, šéfdramaturg Opery Národního divadla a Státní opery, téměř rok po začátku ruské invaze na Ukrajinu.
V jejím důsledku Rusko postihly sankce a nejen kvůli nim spousta tamních umělců emigrovala do zahraničí. "Uvedením těchto děl si také názorně připomeneme, že ruská hudební tradice a kultura vždy přirozeně souvisely s hudbou a kulturou západní," doplňuje Hučín, podle nějž "nekulturní diktátoři" v zájmu nekulturních cílů "zasévají umělé nepřátelství" mezi ruskou a západní kulturu.
Večery pod Fioreho taktovkou odstartují vokální symfonií Sergeje Rachmaninova nazvanou Zvony z roku 1913 pro sólové hlasy, smíšený sbor a orchestr. Inspirovala ji stejnojmenná báseň amerického romantického literáta Edgara Allana Poea. V tom, jak Rachmaninov hudebně stylizuje zvuk zvonění, je však slyšet i vliv ruské tradice.
Kompozice předkládá čtyři obrazy života od mládí ke smrti, jejichž atmosféru určuje vždy jiná podoba zvonění: rolničky na saních, svatební zvony, poplašné zvony a pohřební zvony. Sopránového partu se ujme Alžběta Poláčková, tenorového Richard Samek a barytonového Jiří Brückler. Sbor Národního divadla povede Lukáš Kozubík.
Následně zazní takzvané "opera-oratorium" Oedipus rex od Igora Stravinského pro orchestr, sólisty, mluvčí a mužský sbor. Vzniklo na téma Sofoklovy antické tragédie. Poprvé bylo koncertně uvedeno roku 1927 v Paříži, kde ruský autor žil, libreto napsal básník Jean Cocteau.
Oedipus rex připomíná velké barokní oratorium. Vznešeným neoklasicistním tónem vypráví příběh člověka, jeho zaslepené pýchy a neodvratnosti toho, co je mu souzeno. Roli vypravěče se v Praze ujme Dagmar Pecková, titulní roli ztvární německý tenorista Michael Gniffke, Iokasté bude ruská mezzosopranistka Alisa Kolosova. Se sborem Národního divadla pracoval Pavel Vaněk.
Projekt inicioval hudební ředitel pražské opery Robert Jindra, který již s dirigentem Fiorem spolupracoval mnohokrát. "Našemu souboru přináší práce s ním nejen radost, ale i zvyšování umělecké úrovně," říká Jindra. "Dramaturgie dvou výjimečných koncertů je vystavěna na dvou velkolepých dílech, která budou velkou výzvou i ozdravným vybočením z běžného divadelního provozu. Kromě udržování a budování divadelního repertoáru považuji za velmi přínosné, abychom vytáhli složky našeho souboru na koncertní pódium," dodává.
