S místními mluví o tom, co je nejvíc pálí. Slavný cellista Yo-Yo Ma zahraje na Vltavě

Frank Kuznik Frank Kuznik
2. 9. 2021 12:30
Americký violoncellista Yo-Yo Ma si neklade malé cíle. Nejraději by hudbou spasil svět. A když to nepůjde, alespoň částečně by rád zasypal společenské příkopy, které v čím dál více zemích světa vytvářejí politika či naposledy pandemie koronaviru.
Při inauguraci amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009 zahrál jeho poradce Yo-Yo Ma (vpravo) na schodech Kapitolu s houslistou Jicchakem Perlmanem.
Při inauguraci amerického prezidenta Baracka Obamy v roce 2009 zahrál jeho poradce Yo-Yo Ma (vpravo) na schodech Kapitolu s houslistou Jicchakem Perlmanem. | Foto: ČTK/AP

Před třemi roky začal světové turné, na němž hraje suity pro sólové violoncello od Johanna Sebastiana Bacha. Dosud s nimi navštívil 36 zemí na šesti kontinentech a leckde u té příležitosti pořádal komunitní akce s cílem propojit lidi. Pandemie projekt zbrzdila, avšak nezastavila.

Poslední rok a půl, kdy byly zavřené koncertní sály, držitel 18 cen Grammy streamoval, přičemž jeho vystoupení pod hashtagem #SongsOfComfort na síti dohromady slyšelo 18 milionů lidí. Tuto sobotu bude Yo-Yo Ma už opět před publikem pokračovat v poslední etapě bachovského turné na plovoucí scéně, která vyroste na pražské Vltavě. Koncert pořádá festival Struny podzimu pod hlavičkou Prague Sounds na pontonu nedaleko Národního divadla, tedy na stejném místě, kde již ve čtvrtek vystoupí Jiří Suchý.

V roce 1999 se po Yo-Yo Maovi nakrátko jmenovala ulice v americkém New Yorku.
V roce 1999 se po Yo-Yo Maovi nakrátko jmenovala ulice v americkém New Yorku. | Foto: ČTK/AP

Ambiciózní projekt odpovídá pověsti muže, který dosáhl nebývalé slávy i hráčské zdatnosti. Pětašedesátiletý Američan, narozený v Paříži čínským rodičům, bývá označován za nejlepšího violoncellistu své generace a jeho jméno je povědomé i těm, kdo klasickou hudbu nesledují. Také současné bachovské koncerty, doprovázené projekcí na obřích obrazovkách, některým recenzentům připomínají spíš rockový koncert, na jehož konci publikum okamžitě vystřelí na nohy a euforicky tleská vestoje.

Přijetí souvisí s celkovou kosmopolitní náladou Maovy tvorby. Dlouhodobě se věnuje žánrovým crossoverům, nejznáměji asi s mezinárodním ansámblem Silk Road, který založil roku 1998 a kde se střídají nejrůznější interpreti od íránského virtuosa na loutnu kemenče Kayhana Kaylora po skotskou harfistku a skladatelku Maeve Gilchristovou.

Na albu The Goat Rodeo Sessions, za které před deseti lety dostal cenu Grammy, zkoumal Yo-Yo Ma tradiční americkou hudbu se špičkovými bluegrassovými hudebníky, jako mandolinistou Chrisem Thilem, kontrabasistou Edgarem Meyerem a houslistou i banjistou Stuartem Duncanem. A za dva týdny Yo-Yo Ma vydá desku Notes for the Future, na které v deseti jazycích zpívají všichni od Angélique Kidjové z afrického Beninu po Mexičanku Lilu Downsovou.

Popularita odráží Maovu otevřenou, vlídnou povahu. V rozhovorech působí skromně, přístupně. Rád se zdraví s fanoušky a ochotně se setkává se studenty, které například učí hrát na stradivárky.

Yo-Yo Ma hraje preludium z Bachovy první suity pro sólové violoncello. | Video: Sony Classical

Pražané ho zažili poprvé na jaře 1989 a zatím naposledy před šesti lety, kdy, natěšený jako dítě, zahajoval festival Dvořákova Praha. V Dvořákově Violoncellovém koncertu h moll jej doprovodila Česká filharmonie pod taktovkou tehdejšího šéfdirigenta Jiřího Bělohlávka, s nímž cellista udržoval intenzivní oční kontakt. Druhý den převzal Dvořákovu cenu, pokorně poděkoval a potřásl si rukou snad s každým, kdo o to na ceremoniálu projevil zájem.

Bachovy violoncellové suity sice na veřejnosti soustavně začal hrát až před pár roky, zná je ale prakticky celý život. Tu první se naučil ve čtyřech letech, za další čtyři roky už všech šest suit dovedl zahrát zpaměti. Dnes říká, že z nich cítí cosi jako esenci lidského ducha.

Poprvé suity natočil roku 1983, později však nahrávku v rozhovoru pro New York Times odmítl s tím, že měl jako mladík přehnané ambice. Také druhý studiový záznam z konce 90. let minulého století dnes odmítá a říká, že byl tehdy, s nástupem středního věku, zmatený. Napodruhé ale nešlo o klasickou desku: vydavatelství Sony Classical vyprodukovalo šest krátkých filmů, na nichž Yo-Yo Ma spolupracoval se všemi od architektky přes choreografa až po profesionální herce.

U příležitosti současného turné Yo-Yo Ma nahrál a vydal Bachovy suity pro sólové violoncello potřetí, opět u Sony Classical. "Skoro šest desítek let mě Bachovy suity naplňují, uklidňují a rozveselují ve chvílích, kdy jsem stresovaný, kdy cítím radost, nebo smutek," vysvětluje violoncellista, kterého zajímá "síla hudby, jež i 300 let po vzniku dokáže provázet člověka celým životem".

Yo-Yo Ma hraje intenzivně a přesvědčivě. Technicky mu lze těžko něco vytknout, jeho frázování i práce s dynamikou jsou tak precizní a zároveň spontánní, že chvílemi působí jako jazzový hudebník při improvizaci.

Koncert na plovoucí scéně kromě 1000 platících diváků uslyší i kolemjdoucí na mostech, nábřežích, blízkých ostrovech či v pramičkách a šlapadlech.
Koncert na plovoucí scéně kromě 1000 platících diváků uslyší i kolemjdoucí na mostech, nábřežích, blízkých ostrovech či v pramičkách a šlapadlech. | Foto: Prague Sounds

Při hraní má povětšinou zavřené oči, jinak se ale snaží udržovat kontakt s diváky.

Na začátku každého koncertu je zdraví v místním jazyce, ze slušnosti přihodí jednu dvě věty o městě, kde se právě nalézá, a pak sedne a hraje. Bez přestávky, avšak se spoustou vysvětlivek a věnování. A když se mezi skladbami potřebuje protáhnout, vyzve publikum, aby si také stouplo a odpočalo.

Součástí projektu je doprovodný program. Yo-Yo Ma na turné jako obvykle navštěvuje základní školy nebo konzervatoře, u příležitosti bachovského programu však jeho tým zároveň pořádá komunitní setkání, debaty s aktivisty, umělecké performance či hostiny s místními specialitami.

Někdejší poradce dnes již bývalého amerického prezidenta Baracka Obamy při všech příležitostech otevírá témata důležitá pro místní: v americkém Chicagu mluvil o zbraních a násilí, v Kapském Městě o rasismu, v peruánské Limě o mizející kultuře indiánů z amazonského pralesa. V jihokorejském Soulu navštívil čtvrť Kangnam, kde mluvil o celosvětové popularitě žánru k-pop, a nakonec dojel až do malé školy v zemědělské oblasti poblíž demilitarizované zóny u hranic se Severní Koreou.

To vše v přesvědčení, že "kultura nás vzájemně spojuje a může nám pomoct vymyslet i vybudovat lepší budoucnost", říká violoncellista. Do Prahy tak přijíždí ve správný čas, právě když se společenský život po roce a půl koronavirových omezení začíná probouzet. Dost možná právě k nějaké jiné budoucnosti.

 

Právě se děje

Další zprávy