Tours (od naší spolupracovnice) - Ansámbl, jejž před 16 lety založil dirigent Václav Luks a který se od té doby dočkal světového uznání, má mezinárodní složení. V autobuse cestou z Paříže do Tours zní italština a španělština, další čtyřka si povídá německy, všichni čas od času přecházejí do univerzální angličtiny.
Typický příklad, jak kosmopolitní je scéna staré hudby, představuje hobojistka Olga Marulanda. Pochází z Kolumbie, studovala ve švýcarské Basileji, žije ve Španělsku a teď jako součást pražského ansámblu sedí s ostatními v autobuse, který popojíždí odpolední páteční pařížskou zácpou.
"Někdy je to harcování trochu únavné," připouští Marulanda. "Ale v určité životní fázi vám přijde ohromné cestovat a hrát na nových a nových místech. Zvlášť když je trochu času se tam porozhlédnout," říká. Cestou z letiště si orchestr odskočí na českou ambasádu, kde hráči a zpěváci jeden po druhém vhazují hlas ve sněmovních volbách.
V Tours, historickém městě na břehu Loiry, rodišti filozofa Reného Descartesa a atraktivní turistické destinaci, mají na prohlídku sotva jedno dopoledne. Většina ho ale tráví cvičením. I proto po organizátorech žádali pro každého samostatný pokoj. "Je to standard, na kterém trváme od začátku," vysvětluje manažerka Veronika Hyksová. Plynulou francouzštinou s pořadatelkou dolaďuje detaily zítřejšího koncertu. Sama bude muset už ráno obhlédnout sál a připravit vše v kongresovém paláci na odpolední generální zkoušku.
Ta probíhá za přítomnosti skupin dětí s učitelkami a několika návštěvníků, kteří si přišli prohlédnout stavbu známého architekta Jeana Nouvela. Jeden posléze přichází za dirigentem a anglicky se silným francouzským přízvukem dojatě děkuje za zážitek.
Dovézt šedesát hudebníků z Prahy je pro pořadatele zdejšího festivalu Concerts d’automne drahé, náklady proto částečně hradí české ministerstvo kultury. Přesto je o Collegium 1704 v Evropě velký zájem.
"Usiloval jsem o to, mít tenhle soubor v programu už na prvním ročníku," říká nad espressem v přilehlé kavárně umělecký ředitel Alessandro di Profio. "Počítám je mezi výjimečné soubory. Objevil jsem je před deseti lety s jejich interpretací Jana Dismase Zelenky, okamžitě jsem je kontaktoval, ale termínově jsme se sešli až v roce 2017. Jejich první koncert zde v Tours byl nezapomenutelný: Bach a Zelenka," vzpomíná.
Pro letošek společně vybrali Mozartovo Requiem a jednu z autorových posledních symfonií. "Collegium 1704 hraje ve Francii často, ale nikdy tu nehrálo Requiem," zdůrazňuje dramaturg.
Přehlídku Concerts d’automne sám zakládal. Jako důvod uvádí především silnou hudební tradici města a fakt, že ač je Francie na hudební festivaly bohatá, právě zde chyběl.
"Tours se stalo jedním z center historicky poučené interpretace brzy po zrodu tohoto hnutí. Konzervatoř a univerzita přitahovaly mladé hudebníky, kteří pak zůstali a tvořili soubory. Je to město s dobrou dopravní dostupností, je tu malé letiště a vlak. Můžete odtud pracovat po celém světě," vyjmenovává atraktivity lokace, které v těchto dnech lichotí atmosféra babího léta.
"Chtěl jsem vytvořit festival historicky poučené interpretace. Právě tento přístup k hudbě mě zajímá: jde o citlivost k dobovým nástrojům, k hudebnímu textu nebo stylu. Repertoár pro mě není až tak důležitý, uvádíme hudbu od středověku až po 19. století," charakterizuje dramaturg přehlídku, v jejímž programu vedle sebe letos stojí opera argentinského skladatele Ástora Piazzoly a tvorba staršího romantika Sergeje Rachmaninova.
Není to eklekticismus či snaha zalíbit se všem, vysvětluje di Profio. "V Evropě vyrostla nová generace hrající starou hudbu, generace velmi otevřená a svobodná. Na rozdíl od svých předchůdců střídají moderní i dobové nástroje, hrají Monteverdiho i jazz. A takové jsou naše programy," shrnuje zakladatel přehlídky.
Tu z největší části podporuje město a poté region. Bez soukromých sponzorů by ale nepřežila, dodává dramaturg.
O něco později umělecký šéf Collegia 1704 Václav Luks vysvětluje, co nového objevil v Mozartově tolik známém Requiem. "Mozart se ke konci života začal intenzivně zabývat kontrapunktem. Navštívil Lipsko a slyšel tam Bachovo moteto. Od té doby se datuje jeho záliba v kontrapunktu. Ať je to v operách, nebo v koncertech, najednou se tam objeví polyfonní části. Hledám v něm tedy to archaické, retrospektivní. Není to ten prosluněný Mozart z dřívější periody, je to Mozart, co se ohlíží zpátky," uvažuje dirigent. Requiem zkombinoval s pozdní Symfonií g moll, často uváděným sugestivním dílem.
Program na webových stránkách hlásí u některých koncertů vyprodáno, u dalších zbývají poslední vstupenky. "Vyprodanost předchozích ročníků dosáhla 95 procent," pochvaluje si Alessandro di Profio. "Pochopitelně těžíme také z toho, že Tours je bránou k údolí Loiry, což je po Paříži nejnavštěvovanější oblast Francie. Máme zde zámky, parky, nádherné stavby, takže se v publiku objevují i turisté."
Za pravdu mu dává neformální oděv většiny návštěvníků večerního koncertu. Sál pro dva tisíce lidí je téměř plný. Mezi větami symfonie, a dokonce v Requiem hodně posluchačů tleská. Je to rušivé, ale hudebníci si zvykli na ledacos. Z jejich tváří je znát soustředění i uvolněnost, vzájemně se na sebe usmívají.
Hraje se bez přestávky a po koncertě se připíjí nejen na další úspěšný večer, ale také na výsledek voleb, o nichž se pak obšírně diskutuje cestou zpět.
Na relaxaci moc času nezbývá: hned v pondělí se program opakuje ve Dvořákově síni pražského Rudolfina, kde má Collegium 1704 svůj cyklus. Ve čtvrtek vystupuje s mozartovským programem v německém Augsburgu a poté jej na počest Fryderyka Chopina zahraje ve Varšavě. Celý podzim souboru se nese ve znamení Mozarta a jeho staršího kolegy Josefa Myslivečka, a to v souvislosti s chystanou premiérou filmu Il Boemo, na němž orchestr participoval.
Pro hudebníky i organizační štáb je taková logistika náročná. Vše ale jede jako na drátkách. Koneckonců pořád lepší přemýšlet, kterým letadlem se nejlépe dopravit do cizí země, než když se vloni přemítalo, kdy koncertní sály znovu otevřou.
