reklama
 
 

Pražské jaro uzavřela Slovenská filharmonie, hudební kritici festival chválí

5. 6. 2018 10:44
Hudební kritici oceňují zahajovací koncert v podání České filharmonie pod vedením Tomáše Netopila, dále se pochvalně zmiňují o vystoupeních amsterdamského Královského orchestru Concertgebouw nebo Budapešťského festivalového orchestru. Celkově považují letošní ročník za vydařený.

Nedělní závěrečný koncert 73. ročníku Pražského jara se nesl v česko-slovenském duchu. Mezinárodní hudební festival v Obecním domě zakončila Slovenská filharmonie, která si pro posluchače připravila dialog dvou klasiků české a slovenské hudby 20. století - Leoše Janáčka a Eugena Suchoně.

Silným okamžikem večera byla úvodní česká hymna, na niž hudebníci navázali hymnou slovenskou.

Výběrem repertoáru slovenští filharmonici ve shodě s hlavní dramaturgickou linií festivalu připomněli sté výročí založení Československa. Před Suchoněm a Janáčkem zahráli pod taktovkou nového britského šéfdirigenta Jamese Judda slavnostní ouverturu Zdeňka Fibicha, která nese jméno učitele národů Jana Amose Komenského.

Fibich ji složil v roce 1892 u příležitosti 300. výročí filozofova narození a rozvinul v ní chorálovou melodii z Komenského amsterdamského kancionálu.

Od Eugena Suchoně v neděli za doprovodu smíšeného sboru zazněl Žalm zeme podkarpatskej, který odborníci řadí k nejkrásnějším vokálně symfonickým dílům slovenské hudby.

Skladatel v baladické kantátě zhudebnil závěrečnou báseň sbírky Jaroslava Zatloukala nazvané Vítr z Polonin, jejíž text si po dohodě s autorem převedl do slovenštiny a jejíž myšlenku - původně směřovanou na Zakarpatsko - rozšířil na celé Slovensko. Pro formování kulturní identity Slováků měla skladba v mnohém podobný význam jako pro českou svébytnost Smetanova Má vlast, která také letošní ročník Pražského jara před třemi týdny tradičně otevřela.

Z Janáčkovy tvorby si slovenští filharmonici v neděli zvolili jeho poslední a vrcholné orchestrální dílo - Sinfoniettu, jejíž vznik spadá do počáteční dekády první republiky. V působivém úvodu hudebníci zahráli známou počáteční žesťovou fanfáru z varhanní empory Smetanovy síně.

Největší tuzemská přehlídka klasické hudby letos nabídla šest desítek koncertů. Kritici oceňují zahajovací koncert v podání České filharmonie pod vedení Tomáše Netopila. Dále se pochvalně zmiňují o vystoupeních Královského orchestru Concertgebouw z Amsterodamu, Budapešťského festivalového orchestru nebo Tonhalle Curych.

Neshodují se v názoru na výkon Varšavské filharmonie, celkově však považují letošní 73. ročník festivalu za vydařený.

"Považuji za dobrý nápad svěřit Mou vlast Tomáši Netopilovi, který z ní udělal krásnou svěží a mladistvou kompozici. Byla to romantika v tom nejlepším smyslu slova," říká hudební kritička Věra Drápelová z MF DNES.

"Dále mě zaujaly především některé orchestrální koncerty, například Královského orchestru Concertgebouw z Amsterodamu nebo Budapešťského festivalového orchestru s Ivánem Fischerem. Některé koncerty by se daly označit jako sázka na jistotu, což byl případ orchestrů staré hudby Monteverdi Choir a English Baroque Soloists vedených jejich zakladatelem sirem Johnem Eliotem Gardinerem a projekt Jeruzalém Jordiho Savalla. Zrovna toto jsou však konstanty, které jsou vždy tak inspirativní, že každé setkání s nimi je zážitkem," dodává Drápelová.

Šéfredaktorka Hudebních rozhledů Hana Jarolímková uvádí, že Pražské jaro nezapomnělo na Víkend komorní hudby a oblíbená nokturna a matiné. Mezi své největší festivalové zážitky řadí Královský orchestr Concertgebouw Amsterdam, Tonhalle Curych, výkony Leifa Oveho Andsnese v Brittenově Klavírním koncertu, op. 13 či Budapešťského festivalového orchestru.

Jarolímková chválí i vystoupení Varšavské filharmonie. V tom se neshoduje s Drápelovou, která výkon polského orchestru označila za druholigový.

"I když rovněž letos se repertoár točil zejména kolem děl zkomponovaných v 19. a 20. století, což je nakonec vzhledem k poptávce posluchačů a snaze zaplnit sály vcelku pochopitelné, přece jenom jsme se dočkali nejedné dramaturgické lahůdky. Takové večery však ocenili zejména ti vzdělanější posluchači, kterých stále ještě není dost, když jedním z nejhojněji navštívených a nejúspěšnějších byl spíše podprůměrný Koncert k poctě Leonardu Bernsteinovi, ale v čele s hvězdou současné populární scény Vojtou Dykem," uvádí Jarolímková z Hudebních rozhledů.

Podle hudebního publicisty Tomáše Hejzlara Pražské jaro nesází pouze na vnější efektnost. "Průběžnou promyšlenou dramaturgií, obsahovou i interpretační, naopak vytváří tematické oblouky, což by mělo být pro souvislé akce prioritní," říká Hejzlar.

Ten zároveň oceňuje systém nejrůznějších slev na vstupném pro studenty, seniory a tělesně postižené.

Potlesk pro Chuheie Iwasakiho! #praguespring #prazskejaro #chuheiiwasaki

A post shared by Pražské jaro (@prazskejaro) on

Podle Aleny Sojkové z Týdeníku Rozhlas za zahraničními orchestry nezaostala Česká filharmonie, která vedle "obdivuhodného výkonu" na zahajovacím koncertě byla rovněž "tvárným partnerem" amerického dirigenta Davida Robertsona v Martinů Čtvrté symfonii a Bartókově Modrovousově hradu.

"Ani leckdy zaslechnuté poznámky na jistou konzervativnost festivalu letos neobstojí: vystoupení Klangforum Vídeň, Prague Modern, Epoque Quartet, uvedení Brittenova Klavírního koncertu v podání Leifa Ove Andsnese, Szymanowského, Kabeláče, Slavického, Nováka, Adámka, Smolky, ale také iniciování novinek (Michal Nejtek) a premiéry (Marko Ivanović), to vše nasvědčuje tomu, že se festival neuzavírá do konzervativní ulity," říká Sojková.

Pavel Svoboda po koncertě v Rudolfinu. #prazskejaro

A post shared by Pražské jaro (@prazskejaro) on

Michaela Vostřelová, zástupkyně šéfredaktora časopisu Harmonie, na letošním ročníku Pražského jara oceňuje především množství nové české hudby, které na něm zaznělo.

"Velké zahraniční festivaly zcela samozřejmě podporují současnou tvorbu objednáváním a prováděním nových kompozic. Tímto směrem se letos poprvé vydalo i Pražské jaro a věřím, že svoje návštěvníky přesvědčilo o tom, že objevovat novou hudbu může být stejně vzrušující jako porovnávat různá pojetí stokrát slyšené Dvořákovy symfonie," konstatuje Vostřelová.

autor: ČTK | 5. 6. 2018 10:44

Související

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama

    Sponzorované odkazy

    reklama