"Okamžitě se začalo řešit, jestli se do Prahy vrátím. Vlastně to nebyla otázka jestli, ale spíš kdy," říká Ferrández v rozhovoru pro Aktuálně.cz.
Nakonec se to stane dřív, než kdokoli čekal. Kvůli zranění musel norský violoncellista Truls Mørk odříct plánovaná vystoupení s Mnichovskou filharmonií, která příští čtvrtek a pátek 8. a 9. září zahájí festival Dvořákova Praha. A tak pořadatelé na poslední chvíli dohodli, že Mørka nahradí Ferrández. "V Rudolfinu se mi hrálo úžasně, publikum bylo úplně dokonalé, vřelé a pozorné. Připadal jsem si jako doma," vysvětluje, proč nabídku přijal.
Jedenatřicetiletý Ferrández představuje vzácnou kombinaci hudebního talentu, vzezření skoro filmové hvězdy a skromné povahy. Na violoncello hraje, jako by se s ním narodil. Což není daleko od pravdy: jeho otec je také violoncellista, matka učí hudební nauku. Syna pojmenovali po slavném Pablovi Casalsovi s představou, že půjde ve šlépějích tohoto slavného španělského cellisty, jenž žil v letech 1876 až 1973. A hoch se měl k věci.
"Už si ani nevzpomínám, kdy přesně jsem začal hrát," říká Ferrández. "Byly mi tři nebo čtyři roky, když mi rodiče do ruky poprvé dali cello. Já se vždycky chtěl věnovat hudbě a opravdu rád cvičím, takže už jsem u toho zůstal," vysvětluje.
Na veřejnosti začal vystupovat jako devítiletý, coby sólista debutoval ve 12 letech, kdy jej doprovodil Španělský národní orchestr. V dospívání absolvoval turné se školním ansámblem prestižní madridské Hudební školy královny Sofie. Následovala další studia, tentokrát na Kronbergské akademii v Německu, a pak už první ceny ze soutěží.
Mladík postupně uspěl ve španělském San Sebastiánu, finských Helsinkách nebo Moskvě. A brzy vystupoval po boku slavných dirigentů Zubina Mehty, Valerije Gergijeva nebo Juriho Těmirkanova, kteří mu otevírali další dveře.
Přesto asi nejdůležitější bylo setkání s houslistkou Anne-Sophie Mutterovou. Přišel za ní bez ostychu už jako osmiletý a zeptal se, jestli by jí mohl zahrát. "Pak už to šlo rychle," vzpomíná, jak ho Mutterová pár let nato pozvala na koncert. "Následně jsem se stal stipendistou její nadace. A dnes si připadám jako ten nejšťastnější člověk na světě, že mohu hrát po boku jednoho z mých hudebních idolů," dodává. Záznam toho, jak s Anne-Sophie Mutterovou a Českou filharmonií pod taktovkou Manfreda Honecka uvedli Brahmsův Dvojkoncert pro housle a violoncello, vyjde letos na podzim.
Ferrándezovi se poštěstilo, že na celý život dostal k dispozici drahé a cenné violoncello nazvané Lord Aylesford z dílny Antonia Stradivariho, vyrobené roku 1696. Vlastní jej japonská nadace Nippon Music Foundation, která spravuje a půjčuje nástroje převážně asijským interpretům.
"A chcete slyšet něco ještě bláznivějšího?" ptá se Ferrández. "Teď mám nástroje od Stradivariho dva. Ten druhý mi zapůjčil člen Stretton Society," zmiňuje soukromý klub filantropů.
Také druhé Stradivariho violoncello Archinto z roku 1689 je podle něj skvělé, v nejlepší kondici. "Chvíli mi trvalo, než jsem si na něj zvyknul. Kvůli tomu prvnímu jsem musel upravit techniku, kvůli tomu druhému ji kompletně předělat. Ale hodně na tenhle druhý nástroj cvičím, protože právě ten chci přivézt do Prahy a zahrát na něj Dvořáka," dodává.
Na mysli má vrchol zahajovacího večera Dvořákovy Prahy, jímž bude ve čtvrtek 8. září skladatelův Koncert pro violoncello a orchestr h moll, jedna z opor violoncellového repertoáru. Následující den Ferrández opět po boku Mnichovských filharmoniků a pod taktovkou Jihokorejce Myung-Whun Chunga uvede Koncert pro violoncello a orchestr a moll od Roberta Schumanna.
Obě kompozice má Ferrández zažité, zařadil je na album Dvorak & Schumann: Cello Concertos z roku 2014. A obě má také rád. Zejména Dvořáka. "Moc dobře si pamatuji, když mě ho můj učitel poprvé nechal hrát. Těšil jsem se na to hrozně dlouho, byl to pro mě milník. Hned jsem pak volal domů a říkám: 'Tati, ježíši, tomu nebudeš věřit, konečně mě nechají hrát Dvořáka,'" vypráví.
Z toho, že přijíždí na festival pojmenovaný po skladateli a znovu vystoupí v Rudolfinu, kde roku 1896 první koncert České filharmonie řídil právě Antonín Dvořák, trému nemá. "Neberu to tak, že bych se měl něčeho bát, spíš jako příležitost předvést mé pojetí Dvořákova violoncellového koncertu. Samozřejmě že už jsem ho hrál mnohokrát. Ale tady to tentokrát bude opravdu mimořádné," dodává.
Což by mohl říct každý, ale Ferrández má pro to dobrý důvod. "V publiku bude sedět moje rodina a snoubenka. A celý sál se určitě seznámí s mým otcem, protože to bude ten, který jako první vyskočí ze sedadla a začne křičet ‚bravo‘, ještě než dozní poslední tóny," směje se Pablo Ferrández.
Koncert
Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy
Mnichovští filharmonikové
Myung-Whun Chung - dirigent
Pablo Ferrández - violoncello
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 8. a 9. září.
