Nahráli je v kostele. David Fray s kolegy zahrají Bachovy koncerty pro více klavírů

Frank Kuznik Frank Kuznik
23. 10. 2021 14:11
Když David Fray před čtyřmi roky poprvé navštívil Klavírní festival Rudolfa Firkušného, mělo to rodinný nádech. Letos čtyřicetiletý Francouz trávil dětství u babičky ve Zlíně, tehdy ještě Gottwaldově. Dodnes tam má příbuzné, kteří si ho proto přijeli poslechnout na festival. Z jihu Francie zase dorazila Frayova matka.
David Fray (druhý zleva) v Praze vystoupí s klavíristy Emmanuelem Christienem, Audrey Vigoureuxovou a Jacquesem Rouvierem.
David Fray (druhý zleva) v Praze vystoupí s klavíristy Emmanuelem Christienem, Audrey Vigoureuxovou a Jacquesem Rouvierem. | Foto: Jean-Baptiste Millot

„Hrozně u toho chtěla být. Docela dobře mluví česky, takže se ráda seznamovala a měla radost, že znovu vidí rodinu. Vůbec to celé byl trochu návrat,“ vzpomíná pianista.

Letos se na tentýž festival podívá s trochu jinou „rodinou“: trojicí klavíristů. Všechny je 30. října v Dvořákově síni Rudolfina doprovodí smyčcová sekce Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Na programu budou Bachovy koncerty pro dva, tři a čtyři klavíry. A interpreti je hodlají pilovat do poslední chvíle.

Za nejobtížnější Fray označuje nalezení rovnováhy. „Na jednu stranu to musí být pečlivé, velmi přesné, což Bachova hudba vyžaduje,“ popisuje. „Na straně druhé si člověk musí nechat trochu svobody pro interpretaci. Je to paradox, v tomto programu ještě obtížněji skloubitelný než u jiných Bachových děl.“

O Bacha se zajímá od chvíle, kdy před 17 lety zahájil profesionální dráhu. V tom je ovšem jistý rozpor: Francouz sice skladatele roky studoval, ale na začátku kariéry ho dal stranou, neboť si na uvádění jeho kompozic nepřišel dostatečně vybavený. Zábrany sice po několika letech padly, přesto Fray dál cítil neklid. „Nikdy jsem s tím, jak hraji Bacha, nebyl spokojený, a nejsem s tím spokojený doteď,“ shrnuje.

Jako první čelil stejné překážce jako všichni, kdo se do tvorby slavného Němce ponoří: jeho skladby se dnes hrají na nástroje, které v 18. století neexistovaly. „Tuhle hudbu můžete naprosto zničit už jen tím, že ji zahrajete na moderní klavír, který nepoužíváte správně,“ varuje.

Pomohlo mu, když si klavír od hudby odmyslel. „Klávesové nástroje se od Bachových časů zásadně proměnily, u jiných instrumentů ale k tak zásadním posunům nedošlo. Snažím se tedy představovat, jak Bachovu hudbu hraje orchestr nebo jak ji někdo zpívá. Mezi tím, jací byli pěvci za Bachových časů a jací jsou dnes, zase tolik rozdílů nenajdete. Lidé mají pořád stejný hlas,“ uvažuje.

David Fray s kolegy hrají Bachův koncert pro tři klavíry. | Video: Warner Classics

Tímto způsobem Fray přistupoval také k pěti Bachovým klavírním koncertům, které s kolegy uvede na Firkušného festivalu. „Koncert pro čtyři klavíry a moll původně složil Antonio Vivaldi jako koncert pro čtvery housle a orchestr. Další koncert byl původně určený dvěma houslím, ještě jiný pak houslím a hoboji. Z toho vidíte, že Bach ty kompozice nespojoval se zvukem jednoho nástroje,“ přemýšlí.

Další překážku představuje interpretace. „Samozřejmě existuje nespočet způsobů,“ připouští Francouz. Přesto má jasnou představu. „Spousta lidí považuje jeho hudbu za přísnou, úspornou, něčím suchou. Já se proti tomuhle pojetí snažím bojovat. Bach byl sice možná hudební bůh, ale byl to také člověk. A krása těch skladeb spočívá v tom, že pojednávají o lidských pocitech. Proto mi Bach přijde zajímavější ve chvíli, kdy v něm hledáte spíš emoce než dokonalost.“

Na to jsou ideální právě klavírní koncerty, mnohem odlehčenější než třeba Goldbergovské variace, které Fray tuto sezonu hrává sólově. Zároveň nabízejí více příležitostí pro to, co klavírista označuje za stěžejní prvek barokní hudby.

„Za ­Bachových časů měli interpreti možnost větší improvizace a hraní ozdob, nerozepsaných detailně v partituře. To pak v klasické a romantické éře prakticky zmizelo,“ připomíná Fray. „V době, kdy žil Bach, ale byla hudba v jistém ohledu extrémně volná, plná představivosti. To je podle mě důležité zachovat, aby Bach zněl stále svěže. Když bude všechno předem dané, do puntíku naplánované, začne to být nuda,“ uvažuje.

Aby se pianista takovému scénáři vyhnul, veze do Prahy hráče s podobným smýšlením: svého učitele ­Jacquese Rouviera a jeho dva někdejší studenty, Emmanuela Christiena a Audrey Vigoureuxovou. Bachovy klavírní koncerty poprvé uvedli roku 2013 ve francouzském Montpellier, pět let nato je pro značku Warner Classics nahráli v toulouském kostele z 18. století.

Přestože interprety spojuje podobné zázemí, dlouho se hledali. „Zejména v začátcích nám dost trvalo, než jsme si ujasnili frázování, jak ty noty zabarvit, jak přesně je hrát, aby z nich naplno vyzařovala krása hudby,“ popisuje Fray. „Teď už ale víme, jak na to, a také se za ty roky lépe známe. Díky tomu můžeme při improvizaci víc popustit uzdu představivosti. Už nejde jen o to, abychom hráli všichni stejně. Spíše se snažíme sjednotit čtyři rozdílné hlasy.“

„Pokud lidé nebudou odcházet se srdci překypujícími radostí a krásou ze života, nebyli jsme dost dobří,“ avizuje David Fray. Na festivalu vystoupí s kolegy (na snímku).
„Pokud lidé nebudou odcházet se srdci překypujícími radostí a krásou ze života, nebyli jsme dost dobří,“ avizuje David Fray. Na festivalu vystoupí s kolegy (na snímku). | Foto: Jean-Baptiste Millot

Důležité také je, jak to působí na posluchače. „V ideálním případě byste měli dostat chuť tancovat,“ ilustruje Fray. „Pokud lidé z tohohle koncertu nebudou odcházet se srdci překypujícími radostí a krásou ze života, znamená to, že jsme nebyli dost dobří.“

Přestože už Bachovy klavírní koncerty uvádějí osm let, výsledkem si nikdy nejsou jisti dopředu: pokaždé hrají v jiném městě, za doprovodu jiného orchestru, na jiné nástroje v jiných sálech.

Zodpovědnost nese Fray. Naslouchá dalším hráčům a od klavíru diriguje. „Lehké to není, potřebovali byste tak dvacet uší,“ směje se. „Vždy mě na tom hodně baví první zkouška, kdy se seznamujete s orchestrem, jako nás to čeká v Praze, kdy si zvykáte na zvuk nástrojů a akustiku sálu. I díky těmhle zážitkům pak zase my zůstáváme flexibilní,“ uzavírá David Fray.

Koncert

(Pořádá Klavírní festival Rudolfa Firkušného)
David Fray - klavír, dirigent
Jacques Rouvier - klavír
Emmanuel Christien - klavír
Audrey Vigoureuxová - klavír
Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
30. října, Rudolfinum

 

Právě se děje

Další zprávy