Na Pražském jaru debutuje dirigent Iwasaki. Do Česka se přestěhoval za hudbou

Frank Kuznik Frank Kuznik
28. 5. 2018 7:20
Chuhei Iwasaki kdysi v Japonsku slyšel hrát Českou filharmonii a díky tomu se rozhodl studovat v Praze. Dnes tu řídí studentský orchestr a diriguje muzikály. Ve středu jej čeká debut na festivalu Pražské jaro.
V devatenácti letech Chuhei Iwasaki přijel a začal studovat na Pražské konzervatoři.
V devatenácti letech Chuhei Iwasaki přijel a začal studovat na Pražské konzervatoři. | Foto: Martin Kábrt

Což se Chuhei Iwasaki jako dirigent už narodil? Když mu byly čtyři roky a v předškolní přípravce hrál na housle, zničehonic přestal, otočil se a začal dirigovat klavíristu. "Nevím, proč jsem to udělal," směje se Iwasaki dnes, kdy dospělého muže vzpomínka z mládí uvádí do mírných rozpaků. "Prostě to bylo přirozené."

Stejně tak je přirozené, že letos třicetiletého dirigenta festival Pražské jaro poctí debutovým večerem. V doprovodu klavíristy Marka Kozáka povede Iwasaki královéhradeckou filharmonii − uvedou náročnou kombinaci děl Husy, Bořkovce a Dvořáka.

Bude to poprvé, kdy účinkuje s Kozákem, i poprvé, kdy řídí Filharmonii Hradec Králové. "Pracujete-li s dobrými hudebníky, je to zábavné," rozptyluje dirigent jakékoliv pochyby.

Iwasaki se narodil a vyrůstal v japonském Tokiu, kde také začal chodit na konzervatoř. Brzy ale usoudil, že chce-li se klasické hudbě věnovat naplno, musí do Evropy. Místo si vybral poté, co při jejím japonském turné slyšel Českou filharmonii.

Dodnes si Iwasaki barvitě vybavuje dirigenta Zdeňka Mácala i skladby Janáčka, Nováka a Dvořáka, které filharmonici hráli. "Po tom koncertu jsem nemohl vstát. Jen jsem tam pět šest minut užasle seděl. A rozhodl jsem se, že do té země musím jet," vzpomíná.

V devatenácti letech tedy Iwasaki přijel a začal studovat na Pražské konzervatoři. Zprvu se zaměřil na housle a kompozici, obojí však bral jako průpravu na to, aby se jednou stal uceleným dirigentem. Zkoušel se studentskými ansámbly včetně Smyčcového orchestru Pražské konzervatoře.

Iwasaki tehdy po celém Česku rozesílal nabídky, že toto studentské těleso někde vystoupí zdarma, uhradí-li pořadatel cestovné. Mnozí odpověděli kladně, aniž by tušili, koho vlastně zvou.

"V devadesáti procentech případů se na mě dívali a ptali se: a vy jste kdo?" vzpomíná Iwasaki, který účinkování se studentským orchestrem zpětně vnímá jako důležitou zkušenost.

Tentýž orchestr ostatně vede dodnes, kromě toho ale už diriguje opery a balet v plzeňském Divadle J. K. Tyla či muzikály v pražském Hudebním divadle Karlín. Spolupracuje s tělesem zvaným Filharmonici města Prahy, je šéfdirigentem Filmové filharmonie, donedávna účinkoval s Nadačním fondem Harmonie, jenž je českou obdobu venezuelského vzdělávacího systému El Sistema. A kromě toho dirigent příležitostně hostuje u orchestrů ve Zlíně, Pardubicích či Ostravě.

Českou hudbu si prý Iwasaki oblíbil, zejména Martinů. "Abyste vytvořili ty krásné barvy, musíte využít úplně celého orchestru," podotýká japonský rodák, jehož snem prý je dirigovat jednou všechny symfonie Martinů.

Teď má ale plné ruce práce s ryze českým programem, jejž uvede 30. května na Pražském jaru. Koncert začne klíčovou skladbou Karla Husy zvanou Hudba pro Prahu 1968, jež připomene padesáté výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy. "Bude to těžké, protože na rozdíl od Čechů jsem v komunistickém režimu nežil. Přípravu na toto velké dílo neberu na lehkou váhu," zvážní Iwasaki.

Debut Pražského jara

Filharmonie Hradec Králové
Chuhei Iwasaki - dirigent
Marek Kozák - klavír
30. května, Obecní dům

Ten se také označuje za ctitele díla již nežijícího komponisty Pavla Bořkovce, od nějž během večera zazní Koncert pro klavír a orchestr č. 2. Provede ho teprve pětadvacetiletý Marek Kozák, pro nějž je Bořkovcovo dílo "neprávem opomíjené, fascinující svou energií a inspirací lidovou písní", jak říká.

Kozák − talentovaný semifinalista Mezinárodní klavírní soutěže Fryderyka Chopina a držitel druhé ceny z loňské Mezinárodní soutěže Pražské jaro − má k dílu navíc osobní vztah skrze Bořkovcovu vnučku, profesorku pražské HAMU Noemi Zárubovou-Pfeffermannovou.

"O dědečkovi se mnou rozmlouvala a jeho osobnost mi přiblížila," vysvětluje Kozák, jenž si prý přeje, aby se Bořkovcova skladba jednou zařadila mezi světové klavírní koncerty.

Kozákův a Iwasakiho večer na Pražském jaru pak završí Dvořákova Pátá symfonie. "Tu mám tady," praví dirigent a z kufříku vytahuje tlustou partituru. Začíná jí listovat, ukazuje pasáž v první větě, kde mnoho dirigentů škrtá. "Musím se vypravit do Českého muzea hudby, abych se podíval na Dvořákovy původní poznámky," poznamenává dirigent napůl pro sebe.

Teprve ke konci rozhovoru přiznává, že z debutu na Pražském jaru přece jenom cítí nervozitu. To prý ale není nic špatného. "Jsem nervózní skoro před každým koncertem. Je to dobrý pocit, znamená, že vám záleží na výsledku. A také je to dobré na zhubnutí," směje se.

Iwasaki, vysoký štíhlý muž s tenkými prsty ideálními pro dirigování, s váhou problém nemá. Když prý stane na jevišti, dokonce by nejraději nevážil vůbec nic − jako by tam nebyl. "Není důležité, jestli mi lidé vidí na záda. Koncert není o mně, je o hudbě. Mou povinností je, aby zněla krásně," dodává.

 

Právě se děje

Další zprávy