Musíme změnit vztah k přírodě. Dirigent našel v Beethovenovi aktuální téma

Frank Kuznik Frank Kuznik
30. 5. 2021 11:22
Pokud v lese spadne strom a nikdo to neslyší, vydal nějaký zvuk? Známá filozofická ­hádanka nabrala nový­ ­význam v uplynulém roce, kdy po celém světě orchestry vystupovaly v prázdných sálech. A skutečně hrály, jak dosvědčil každý, kdo sledoval přenos na internetu. Ale bylo to stejné jako sedět v publiku? Podle britského dirigenta Marka ­Wiggleswortha ani omylem.
Mark Wigglesworth často hraje díla Benjamina Brittena. Jeho operu Peter Grimes z roku 1945 nastudoval na festivalu v anglickém Glyndebournu.
Mark Wigglesworth často hraje díla Benjamina Brittena. Jeho operu Peter Grimes z roku 1945 nastudoval na festivalu v anglickém Glyndebournu. | Foto: Sim Canetty-Clarke

"Hudba je o společném prožitku. Publikum je pro něj stejně klíčové jako hráči. Teprve jejich spojením vzniká ten prožitek," popisuje muž, podle nějž dirigent není středobodem dění. "Je ale v nejlepší pozici pro to, aby tohle spojení řídil," uvažuje šestapadesátiletý Angličan, který bude v tomto duchu řídit čtvrteční závěrečný koncert letošního ročníku Pražského jara. Ve ­Smetanově síni Obecního domu­ vystoupí s Českou filharmonií.

Wigglesworth podobné myšlenky rozvíjí ve tři roky staré knize nazvané The Silent Musician: Why Conducting Matters (Tichý hudebník: Proč záleží na dirigování).

Rozbíjí v ní stereotypy spojené s pozicí dirigenta a nabízí trochu jiné pojetí koncertu. Wigglesworth ho nevnímá jako zábavu, kterou hudebníci přichystají pasivním posluchačům, ale jako zážitek, jejž společně utváří hráči s posluchači a dirigentem.

V tomto ohledu má Angličan štěstí, že jeho večer s Českou filharmonií byl již před uvolněním protiepidemických opatření zařazen mezi pilotní projekty ministerstva kultury, takže se ho za přísných opatření smí zúčastnit 300 lidí v sále. Na programu jsou Mahler, ­Britten a Beethoven. Bude to poprvé, co Wiggleswortha uslyší Pražané, i poprvé, co povede český orchestr.

"Vzhledem k pandemii je situace nejistá a do poslední chvíle nemůže nikdo zaručit, že se koncert uskuteční. Což sice k obvyklé dávce stresu ze zkoušení přidává ještě celou rovinu dalších obav, ale díky tomu zase člověk o to víc docení, pokud to opravdu klapne," říká.

Mark Wigglesworth se narodil v ­jihoanglickém hrabství Sussex. Světovou kariéru odstartoval roku 1989, kdy vyhrál Kondrašinovu dirigentskou soutěž v Amsterdamu. Od té doby pracoval v orchestru BBC, několik let byl hlavním hostujícím dirigentem švédských rozhlasových symfoniků. Nejvýrazněji se však zapsal v opeře.

Dirigoval v newyorské Met, bruselské La Monnaie nebo londýnské Covent Garden, kde se 17. května znovu setká s publikem při Mozartově opeře Velkorysost Titova.

Mark Wigglesworth předloni před kamerami dirigoval Brittenovu operu Billy Budd v Norské národní opeře. | Video: OperaVision

Ze zdejší hudby nejvíc obdivuje ­Leoše Janáčka. "Zbožňuji jeho opery. Všechny ty detaily v libretu a emoce v jeho hudbě jsou naprosto zásadní. Myslím, že Janáček dodnes oslovuje tolik lidí právě proto, že byť je hodně moderní, z jeho hudby jdou silné emoce," uvažuje.

V opeře, kde musí dohlížet také na scénu a pěvce, mívá Wigglesworth svázanější ruce. Koncerty s orchestrem mu proto přijdou flexibilnější, spatřuje v nich možnost reagovat na nálady publika. Zvlášť v uplynulém, pandemickém roce si dirigent uvědomil, jak důležité je vnímat, jestli lidé dávají pozor. "Když je z publika cítit hrobové ticho, to společné mlčení lidí v jednom sále má neuvěřitelnou sílu. Takové ticho někdy orchestr a publikum stmelí více než noty," tvrdí.

Za nejlepší výkony označuje ty, kdy hudebníci mají možnost se ­naplno projevit. "Můžete se orchestru snažit vetknout svou představu o tempu nebo frázování, ale ­nikdy to není tak zajímavé, jako když své představy zkombinujete s těmi jejich. Ideální koncert je ­takový, který by muzikanti neodehráli bez ­dirigentova pojetí a dirigent by ho ­neuřídil bez toho, aby naslouchal hráčům," říká.

Česká filharmonie se dílu Gustava Mahlera věnuje dlouhodobě, a tak její členové samozřejmě mají představu, jak s Wigglesworthem zahrát druhou větu ze Symfonie č. 3 nazvanou Co mi vyprávějí květiny na louce. Stane se tak v aranžmá Benjamina Brittena, který Mahlerovu obří instrumentaci zredukoval.

Druhou položkou večera bude právě Brittenovo dílo Les Illuminations pro vyšší hlas a smyčcový orchestr. "Je to skvělá příležitost, jak slyšet poezii Arthura Rimbauda v hudbě," připomíná dirigent, že Britten písňový cyklus v roce 1940 napsal na motivy Rimbaudovy nedokončené sbírky básní Iluminace. Původně ho zamýšlel pro soprán, často ale bývá uváděn s tenoristou - jako na Pražském jaru, kde ho zazpívá devětadvacetiletý Petr Nekoranec.

Na závěr koncertu, a tím pádem celého festivalu, zazní Beethoven. Ovšem nikoliv Devátá symfonie, která Pražské jaro dlouho uzavírala a vyžadovala by větší počet hudebníků, než v době příprav dovolila protipandemická opatření.

Wigglesworth ­s ­Českou filharmonií nazkouší skladatelovu Symfonii č. 6, jež podle něj vysílá důležitý vzkaz současnosti.

"Je o našem postoji k přírodě. Dlouho jsme žili v přesvědčení, že příroda je tu pro naše potěšení. Teď jsme ji natolik poničili, že k ní ­musíme najít úplně jiný vztah. Téhle symfonie si obzvlášť cením díky tomu, jak dokáže vybalancovat  duchovno, lidskost a přírodu, tedy tři věci, které se všichni snažíme vybalancovat ve svých životech," přemýšlí dirigent.

Podle něj pandemie ukázala, že lidé nedokážou přežít, aniž by se o některé věci dělili. "A kulturu sdílíme všichni. Festivaly jako Pražské jaro teď mají jedinečnou příležitost nás zase spojit," uzavírá.

Koncert

Česká filharmonie & Mark Wigglesworth
Obecní dům, 3. června

 

Právě se děje

Aktualizováno před 30 minutami

Olympionička Fišerová zahájila sezonu slalomářského SP bronzem

Kanoistka Tereza Fišerová obsadila třetí místo v úvodním závodu Světového poháru ve vodním slalomu v Praze. Českou olympioničku v Troji porazily Němka Andrea Herzogová a suverénní vítězka Jessica Foxová z Austrálie, jež jako jediná z deseti finalistek projela trať čistě.

Jediná česká finalistka Fišerová se dopustila jednoho dotyku stejně jako Herzogová. Na trať se vydala díky druhému místu v semifinále jako předposlední a musela ještě čekat na výkon Britky Mallory Franklinové. Světová šampionka z roku 2017 si připsala také "šťouch" a skončila čtvrtá se ztrátou 81 setin na českou vicemistryni Evropy.

Gabriela a Martina Satkovy vypadly v semifinále. V následujícím finále kanoistů bude české barvy hájit další olympionik Lukáš Rohan. Vojtěch Heger a Václav Chaloupka do jízd o medaile nepostoupili.

Zdroj: ČTK
Další zprávy