Na jeviště pražského Národního divadla se po téměř osmdesáti letech vrací opera Julese Masseneta, která vznikla na motivy románu Johanna Wolfganga von Goetha nazvaného Utrpení mladého Werthera. V hudebním nastudování šéfa opery Petra Kofroně bude mít v historické budově premiéry tento čtvrtek a sobotu.

Massenetova opera byla v Praze uváděna naposledy v letech 1927 až 1939. "Myslím, že za komunismu byla brána jako maloměšťácká a po revoluci jako málo kapitalistická," vysvětluje šéf opery Petr Kofroň.

Současná inscenace německého operního režiséra Willyho Deckera měla premiéru 14. ledna 1996 v amsterdamském Het Muziektheater (Nederlandse Opera). Následně byla uvedena v divadlech ve Frankfurtu, Lyonu, Římě a Barceloně.

Režie pražského obnoveného nastudování se chopil Stefan Heinrichs. V rolích ústřední dvojice alternují Peter Berger a Richard Samek v roli Werthera. Charlottu ztělesní Veronika Hajnová, Štěpánka Pučálková a Michaela Zajmi.

"Massenetovou předností je široký symfonický podklad děl pracující s příznačnými a zvukomalebnými motivy," říká tenorista Berger.

"Dokázal střídat nálady nesmířeně melancholické, sentimentální, lyrické s delikátní dynamikou. Na mě působící jak meditativně, tak dramaticky. Další předností je jeho psychologické chápání postav a jejich detailní zpracování," dodává.

Opera Werther je vrcholným dílem romantismu a její předloha Utrpení mladého Werthera, román o nešťastné lásce ve formě dopisů z roku 1774, se záhy po vydání stala slavnou.

Mladí čtenáři v ní nacházeli sami sebe a řada z nich následovala hrdinu až k sebevraždě.

Libreto zdůrazňuje Charlottin vnitřní konflikt mezi vědomím odpovědnosti a pocitem lásky. Deckerova inscenace s podporou abstraktní scény líčí dynamiku rozporu mezi touhami jedince a nátlakem konvencí, mezi svobodou a společenskými tabu, nadějí a rezignací.

"Charlotta se zmítá mezi dvěma muži, řekla bych, že to téma dnes je velmi aktuální, láska, žárlivost, nějaké boje mužů o ženu," vyjmenovává téma spojené se svou postavou Štěpánka Pučálková.

Scénografie Wolfganga Gussmanna zvýrazňuje komické a temně romantické aspekty díla. Scénu i kostýmy umisťuje na konec 19. století, tedy do doby, kdy opera vznikla. Žlutá a modrá, barvy symbolizující románového Werthera, jsou postaveny do kontrastu s jinak převládající šedou, černou a bílou.

Hudba upoutá pozornost především melodičností a barevnou orchestrací, v níž byl autorovi vzorem i Richard Wagner. Podtrhuje příběh plný vášní, jež není hlavním hrdinům dopřáno uspokojit.

Součástí Massenetova Werthera je také slavná tenorová árie Pourquoi me réveiller ze třetího dějství, kterou v minulosti zpívali Luciano Pavarotti, ze současníků Jonas Kaufmann či Juan Diego Flórez. Patří k prubířským kamenům každého tenoristy, který se s rolí potká.

"To těžké utrpení je náročné, a čím víc se blíží premiéra, tím více si to uvědomujeme," uvedl tenorista Berger pro Českou televizi.

Další operní premiérou Národního divadla v Praze bude Nabucco autora Giuseppe Verdiho v režii Josého Cury 28. a 29. června.