Mariss Jansons vedl mnoho prestižních orchestrů, jako první se roku 1979 stal hudebním ředitelem filharmonie v norské metropoli Oslo, ze které v průběhu téměř čtvrtstoletí udělal špičkové těleso. Od roku 1997 byl hlavním hostujícím dirigentem Londýnské filharmonie a symfonického orchestru z pensylvánského města Pittsburgh, kde působil do roku 2004.
Jeho dvě nejslavnější éry jsou však spojeny s Nizozemskem a Německem. V letech 2004 až 2015 vedl amsterodamský Královský orchestr Concertgebouw, který přebral po Riccardovi Chaillym a později jej předal Danielemu Gattimu.
Mariss Jansons (1943-2019)
— Concertgebouworkest (@ConcertgbOrkest) December 1, 2019
We mourn the death of our beloved conductor emeritus, Mariss Jansons. The music world has lost not only a great conductor but also a warm and humble man. We send our deepest condolences to his wife Irina and his family.
► https://t.co/vYt321frOI pic.twitter.com/5AUwifpGyc
Již od roku 2003 pak měl Jansons smlouvu se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu, kam přišel po Lorinu Maazelovi. S filharmoniky sídlícími v Mnichově měl spolupracovat do roku 2024. Jansons byl teprve pátým šéfdirigentem tohoto tělesa, které v letech 1961 až 1979 vedl známý Čech Rafael Kubelík.
Jansons též třikrát řídil u veřejnosti populární novoroční koncert Vídeňských filharmoniků, u nichž hostoval stejně často jako u Berlínských filharmoniků nebo London Symphony Orchestra.
Natočil mnoho desek pro značky EMI nebo Chandos, například cyklus Čajkovského děl s filharmonií v Oslo nebo Mahlerovy symfonie.
Lotyšský dirigent byl znám také českým posluchačům. Několikrát účinkoval na festivalu Pražské jaro, naposledy na závěrečném koncertu ročníku 2005 právě se Symfonickým orchestrem Bavorského rozhlasu. Agentura ČTK tehdy napsala, že se Jansons při návštěvě Prahy na Vyšehradském hřbitově poklonil památce Antonína Dvořáka, Rafaela Kubelíka a dalších českých hudebníků.
Poprvé Jansons na Pražské jaro přijel s Leningradskou filharmonií, kde kdysi začínal coby asistent Jevgenije Mravinského. Roku 2002 na Pražské jaro přivezl filharmonii z Oslo.
Mariss Jansons se narodil v Rize. Matka, zpěvačka židovského původu Iraīda Jansoneová, jej porodila v úkrytu poté, co se jí podařilo uprchnout před nacisty z ghetta v Rize. Tam však zahynuli Jansoneové otec a bratr.
Mariss Jansons died Saturday night, aged 76. We will remember the 23 years he was our chief conductor with immense joy and gratitude.
— Oslo Philharmonic (@Filharmonien) December 1, 2019
Thank you for everything, dear Mariss! pic.twitter.com/mzzMuj9eKs
Mladý dirigent koncem 60. let minulého století v Salcburku spolupracoval s Herbertem von Karajanem, který z něj chtěl udělat svého asistenta v Berlíně. To ale sovětské úřady nepřipustily, jak v dirigentově nekrologu napsal hudební časopis Gramophone.
Roku 1971 alespoň Jansons získal druhou cenu v Mezinárodní soutěži Herberta von Karajana v Berlíně.
"Karajan mě na samém konci šedesátých let pozval, abych po mistrovských kurzech u něj zůstal na studium, ale úřady to nepovolily. Pak ale mé jméno dostal do seznamu výměny mezi Rakouskem a Sovětským svazem a vyšlo to. Když už jsem byl ve Vídni, jel jsem i do Salcburku za Karajanem. Poté, co jsem získal cenu v Karajanově soutěži, pozval mě na rok do Berlína, to bylo v propozicích soutěže, ale zase to úřady nepovolily," popsal roku 2002 v rozhovoru pro časopis Harmonie.
We are deeply saddened to hear of the death of the great conductor and VPO Honorary Member Mariss Jansons. The Vienna Philharmonic remembers many years of fruitful artistic partnership in Vienna, Salzburg and on… https://t.co/TMHEzjepTO
— Vienna Philharmonic (@Vienna_Phil) December 1, 2019
Dlouhé roky se Jansons potýkal se srdečními problémy. V roce 1996 ho v Oslu během opery Bohéma od Giacoma Pucciniho postihl vážný srdeční záchvat a poté musel několikrát odřeknout koncerty kvůli zdravotním potížím.
Obdobnými problémy trpěl i jeho otec Arvíds Jansons, který zemřel na infarkt v roce 1984 během dirigování.