Samozřejmě že minimálně stejný počet koncertů byl Buchbinder letos nucen zrušit. A ty, které absolvoval, buď streamoval z prázdných sálů, nebo mu v sále naslouchal omezený počet diváků.
"Je to směšné," říká Buchbinder v rozhovoru pro Aktuálně.cz. "Do Musikvereinu pustili na koncert jen 100 lidí. Ti se o lístky mohli přetrhnout, což ukazuje, jak moc lidé potřebují slyšet hudbu. Jen politici to nechápou," míní.
Teď ale politici uvolnili cestovní omezení do takové míry, že Buchbinder může přijet do Prahy. Na nedělním koncertu, který bude z Dvořákovy síně Rudolfina streamován na Facebooku a také jej vysílá stanice ČT art, klavíristu doprovodí Česká filharmonie. Ani tu opatření proti šíření nového typu koronaviru neparalyzovala. Orchestr čerstvě zahájil cyklus čtyř adventních koncertů, který začal minulý víkend pod taktovkou renomovaného sira Johna Eliota Gardinera. Stejně jako on však také Rudolf Buchbinder bude tuto neděli účinkovat v prázdném sálu.
Sám říká, že jakmile vkročí na jeviště, už na tom tolik nesejde. "Normální to není, ale nevadí," argumentuje. "Hraji pro prázdný sál stejně, jako bych hrál, kdyby tam sedělo 2000 lidí. Vždy musíte odvést stoprocentní výkon. Hloupé je, pokud se má jednat o normální koncert, ale vy na něj můžete prodat jen 100 vstupenek."
Čtyřiasedmdesátiletý Rudolf Buchbinder takový problém až do příchodu pandemie neměl. Na klavír hraje od osmi let. Přestože je nerad označován nálepkou zázračného dítěte, ta přesně vystihuje jeho dráhu. Na vídeňskou akademii byl přijat už jako pětiletý, první koncert v doprovodu orchestru absolvoval v deseti a rok nato debutoval v sále Musikverein.
Ve vídeňských hudebních kruzích se mu dodnes familiárně říká Rudi. Přezdívku získal jako malý kluk, který u klavíru v podkolenkách a se sponkou ve vlasech udivil mimořádným talentem.
Dnes má za sebou šest dekád tvůrčí dráhy, tisíce koncertů a více než stovku nahrávek. Stylově jako hráč vyzrál, přesto si uchovává mladistvou energii. "Občas zpětně poslouchám, jak jsem v osmi letech hrál Chopinovy etudy, a udivuje mě, že jsem k nim už tehdy instinktivně přistupoval správně," uvažuje Buchbinder. "Čím je člověk starší, tím víc přemýšlí, pracuje, a tím víc se učí. Ale důležité je nikdy neztratit spontaneitu."
Buchbinder má také českou stopu. Přestože většinu života strávil ve Vídni, narodil se roku 1946 v Litoměřicích a ještě v 70. letech minulého století účinkoval v komorním triu s houslistou Josefem Sukem mladším. Ztělesňuje tak průnik rakouské, české i německé hudební tradice. Česky však nemluví, rodina odešla do Rakouska, ještě když byl malý.
Jako klavírista je všestranný a plynule se pohybuje v repertoáru od staré hudby po současnou. Nejvíc se zaměřuje na Haydna, Mozarta, Beethovena a Brahmse. Na interpretacích jejich děl vystavěl kariéru.
Tento měsíc, kdy si svět připomíná 250 let od Beethovenova narození, se Buchbinder logicky věnuje především jemu. A to už nějaký čas. V Musikvereinu představil všech pět jeho klavírních koncertů, které ještě před pandemií koronaviru plánoval v průběhu dvou sezon uvést jako klavírista i dirigent také s Českou filharmonií. Firma Warner Classics znovu vydala jeho nahrávky Beethovenových děl pro klavír ze 70. a 80. let.
Pro prestižní značku Deutsche Grammophon nedávno natočil 33 Beethovenových variací na valčík Antona Diabelliho. K nim ovšem vzniklo dalších 11 variací, jež na zakázku složili současní autoři, jako rusko-americká rodačka Lera Auerbachová, Číňan Tan Dun nebo německý klarinetista Jörg Widmann.
Koncertním provedením Diabelliho variací, doplněným o ty nové, Buchbinder zasvětil většinu letoška, rovněž hrál Beethovenovy klavírní koncerty. Slyšet ho letos mohli i Češi: v únoru, těsně před začátkem pandemie, jej Česká filharmonie pod taktovkou Tomáše Netopila doprovodila při Beethovenově Koncertu pro klavír a orchestr č. 1.
Tuto neděli Buchbinder se stejným orchestrem zahraje Mozartův zhruba půlhodinový Koncert pro klavír č. 20. I ten však Buchbindera přiměje mluvit o Beethovenovi.
"Beethoven vůbec neměl Mozarta rád. Když přijel do Vídně, všichni tam uctívali Mozarta, na kterého Beethoven žárlil. Ale když slyšel tenhle Mozartův koncert, nesmírně si ho oblíbil, dokonce k němu napsal kadenci. Takže existuje tahle spojnice. A tu Beethovenovu fantastickou kadenci v Praze samozřejmě zahraji," avizuje.
Jen na dotaz, jak tedy bude Mozarta hrát, Buchbinder mnoho neřekne. "Mám svůj způsob interpretace. Nevím, jak by se dal pojmenovat. Prostě je můj. Nalaďte si koncert a uslyšíte sami," vyhýbá se odpovědi.
Od roku 2007, kdy vznikl, je Rudolf Buchbinder také uměleckým ředitelem festivalu v dolnorakouském Grafeneggu. Postupně z něj vybudoval prestižní akci. Sám dnes rozlišuje orchestry na ty, které stojí za to pozvat do Grafeneggu, a na ty ostatní. Fakt, že Českou filharmonii na festivalu příští léto čekají dva koncerty, vypovídá o tom, jak Buchbinder smýšlí o ní.
"Česká filharmonie je samozřejmě jedním z nejlepších orchestrů na světě, o tom nemůže být pochyb," ujišťuje. "Proto jsem je do Grafeneggu pozval. A těším se, až tam s nimi a s maestrem Byčkovem zahrajeme Brahmse," dodává v narážce na šéfdirigenta prvního českého tělesa Semjona Byčkova. Buchbinder bude sólistou jejich společného vystoupení, pokud to v létě 2021 dovolí protipandemická opatření.
Tuto neděli v Praze však Byčkov bude chybět, za dirigentským pultem stane Rakušan Manfred Honeck. S ním má Buchbinder dlouholetou zkušenost, jiný Mozartův klavírní koncert už v Praze společně uvedli před deseti lety.
Slavného klavíristu tak trápí jediné: že ten koncert posluchači neuslyší přímo v sále, ale jen zprostředkovaně v televizi a na internetu. "Je to frustrující. Ale nenapadá mě, co lepšího bychom pro lidi mohli udělat. Oni už hudbu prostě potřebují slyšet," dodává Rudolf Buchbinder.
Manfred Honeck s Českou filharmonií v neděli dále uvede výběr ze scénické hudby od Edvarda Griega k Ibsenově hře Peer Gynt a Beethovenovu první symfonii. Jedná se o druhý ze čtyř koncertů ke každé adventní neděli, všechny moderuje Marek Eben.
