Lidé si živé hudby váží. Česká filharmonie zahájila sezonu v menším obsazení

Lidé si živé hudby váží. Česká filharmonie zahájila sezonu v menším obsazení
Klavírista Daniil Trifonov.
Klavírista Daniil Trifonov.
Snímek ze zahajovacího koncertu 125. sezony České filharmonie.
Trumpetistka Selina Ottová.
Foto: Petra Hajská
Dita Hradecká Dita Hradecká
25. 9. 2020 17:53
Že si v napjaté době váží každé možnosti slyšet živou hudbu, dalo publikum Dvořákovy síně pražského Rudolfina najevo mocným aplausem už při příchodu dirigenta.

Umělecký šéf České filharmonie Semjon Byčkov pro zahajovací večer 125. sezony původně připravil jiný program. Zamýšlená Mahlerova symfonie č. 5 ale ustoupila Dvořákově Osmé, aby orchestr mohl hrát v menším, a tedy "bezpečnějším" obsazení. Filharmonici se rozdělili na dvě skupiny, které vzájemně nepřichází do kontaktu, aby případná karanténa nepostihla všechny.

Se stejným programem, jehož první polovinu tvoří Koncert pro klavír a trubku č. 1 c moll Dmitrije Šostakoviče, přední český orchestr vystoupí ještě dvakrát tento pátek ve vídeňském Konzerthausu.

Devětadvacetiletý ruský klavírista Daniil Trifonov byl skvělou volbou pro Šostakovičovo rané, chvilkami groteskní, místy vážné a rozhodně virtuózní dílo z roku 1933. Trifonov je něco jako přírodní úkaz. Jeho temný magnetismus jako černá díra pohlcuje veškerou pozornost posluchačů.

Bravura, s níž v ďábelském tempu zvládá nadlidsky obtížné pasáže, sice bere dech, není ale nejpodstatnější. Má energii tvůrce, který skladbu zpřítomní tak, jako by mu právě vznikala pod rukama.

Některá místa uhánějí v tempu až jazzové improvizace, stejně přesvědčivý je však Trifonov tam, kde má jen několik not. Tak musel na své současníky působit velký romantický virtuos Franz Liszt: každému je jasné, že máme co dočinění s géniem. Není nutné ujišťovat se superlativy z tisku a potvrdit si vlastní názor míněním porotců Čajkovského soutěže v Moskvě, kterou mladý Rus vyhrál, či cenami Grammy a Gramophone Award, jež získal. Jeho výjimečnost je očividná.

Šostakovič ale ke klavírnímu koncertu napsal ještě druhý sólový part a určil jej trubce. V Rudolfinu jej hrála Selina Ottová, teprve dvaadvacetiletá Rakušanka, jejíž měkký a kulatý tón byl klidnou protiváhou šílenství odehrávajícímu se na klaviatuře. Větší prostor dostala až v přídavku - čtvrté ze Šesti romancí Sergeje Rachmaninova.

Klavírista Daniil Trifonov.
Klavírista Daniil Trifonov. | Foto: Petra Hajská

Co říci o Dvořákově Osmé? V Šostakovičovi tentokrát našla těžkého konkurenta. Symfonii z roku 1889 má orchestr pod kůží, v jeho řadách jsou skvělí hráči, jejichž skupiny mezi sebou živě komunikují, tentokrát kromě podařených sól horny a flétny vynikly i hluboké smyčce. Těžko lze ale očekávat radikálně inovativní přístup ke známé partituře.

Šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov ji čte přímočaře, spontánně, nebojí se velkých emocí. Jeho romantizující cítění vůbec není na škodu, vezmeme-li v potaz experimenty s historicky poučenou interpretací hudby pozdního romantismu.

Autorka tohoto textu na čtvrtečním provedení ocenila spíše něžná místa v pomalejším tempu, jako byla třetí věta, než břeskné momenty útočící na posluchačovu první signální. V Rudolfinu se každopádně tentokrát muzicírovalo s elánem a lehkostí. Obojí je potřeba.

Fakt, že koncert vysílaly stanice Mezzo, Medici.tv a ČT art, kde jej lze vidět zpětně, je nejen úspěchem dlouhodobého úsilí managementu České filharmonie, ale také skvělou vizitkou orchestru, potažmo české kultury. Kéž by si to uvědomili všichni, jejichž kroky mohou v pandemii koronaviru brzy vést k likvidaci těch méně šťastných hudebníků bez stálého angažmá.

Zahajovací koncert České filharmonie

Daniil Trifonov - klavír
Selina Ott - trubka
Česká filharmonie
Semjon Byčkov - dirigent
Dvořákova síň Rudolfina, Praha, 23. a 24. září.

 

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

Právě se děje

Další zprávy