Režie se ujal ředitel Jiří Nekvasil. Ten upozorňuje, že barokní opera bývá na programu ostravského divadla spíše výjimečná. Proto se rozhodl seznámit diváky se "dvěma operami, které patří k tomu nejlepšímu, co barokní skladatelé vytvořili", jak říká. "Začneme v Divadle 12 Monteverdiho dílem a po přestávce pak poprvé přeneseme představení do slavnostního sálu v patře Divadla Jiřího Myrona, kde se díky originálnímu uspořádání hlediště ocitnou diváci doslova uprostřed nádherné hudby," popisuje podobu komponovaného večera.
Ředitel zkoušel nejen s profesionály, ale v rámci Operní akademie Ostrava rovněž s talentovanými studenty zpěvu tamní fakulty umění. Premiéra s profesionály se konala tento čtvrtek, studenty obsazená inscenace je na programu v pátek. Nejbližší reprízy následují 15. a 22. února.
"Obě díla jsou napsána na libreta podle příběhů antické mytologie. V Monteverdiho opusu se s bohyní Venuší a jejím synem Amorem vydáme na samou hranici podsvětí, do říše boha Plutona. Ten na chvíli dovolí vyjít před zraky diváků nevděčnicím, které v podsvětí trpí za to, že se za svého života vysmívaly nápadníkům a odmítaly lásku," přibližuje mluvčí divadla Šárka Swiderová děj první opery, jež stojí na hranici baletu a opery. Monteverdi ji zkomponoval pro svatbu syna vévody z Mantovy.
"V Purcellově opeře pak budeme účastni jímavého příběhu tragické lásky královny Didony a trojského vojevůdce Aenea, jejichž krátké štěstí zničí nenávistné zlé síly," dodává mluvčí. Dido a Aeneas je nejslavnější operou Henryho Purcella i anglického barokního repertoáru obecně. Skladatel komponoval na objednávku dívčí školy, což podmínilo i výsledný komorní tvar. Nejstarší prokázané provedení pochází z penzionátu šlechtičen. Operu před lety koncertně představil český barokní orchestr Collegium 1704.
V Ostravě mohou diváci už 45 minut před začátkem první opery přijít do kavárny Národní dům, kde je čeká dramaturgický úvod. "Umocní to zážitek a umožní si jej vychutnat opravdu naplno. Opery uvádíme v italském a anglickém originále, děj v češtině bude součástí tištěného programu," doplňuje režisér Nekvasil.
Scénu pro obě díla vytvořil David Bazika, kostýmy jsou dílem Hany Knotkové, choreografie se ujal Lukas Zuschlag a hudebního nastudování Jiří Habart, dirigent operního orchestru Národního divadla moravskoslezského. Podle něj není příprava barokní opery snadná. "Barokní partitury neobsahují nic kromě not, není tam prakticky nic o dynamice, artikulaci, nejsou tam pokyny, jak tu hudbu hrát. Je tu disproporce mezi výsledným, pompézním a energickým zněním a tím, jak málo je v notách napsáno," vysvětluje Habart.
Malé Divadlo 12 pro šedesátku diváků a také slavnostní sál v patře Divadla Jiřího Myrona vznikly při rekonstrukci objektu před čtyřmi lety. Divadlo využívá sál pro společenská setkání, dosud se v něm konaly také koncerty, případně sloužil pro natáčení speciálních projektů. Nyní poprvé ožívá divadelní produkcí.
